Rok 2001
Před devíti lety po malém zákroku na koleni jsem se po narkóze vzbudila se zcela bezvládnou nohou. Nic mě nebolelo, ale noha byla jako hadr. Nemohla jsem se napřímit. Nejsnadnější postoj není postoj , ale předklon v úhlu 9O stupňů. Pokoření a pokora.

Mnohá pokoření jsem si musela zakusit , mnoho slz prolít a spolykat.

Lékařům jsem ani v nejmenším vinu nedávala, věděla jsem , že jsem si sama nachystala svůj osud. A platba je nyní v plné výši a dle zásluh. Pro tanečnici postih na velmi citlivém místě a bez přehlédnutí. Po několika lekcích pokory jsem se naučila chodit bez berlí a dokonce jsem se časem naučila kompenzovat nedostačivost pohybu a mohla jsem určitým způsobem i tančit, ale to až po dlouhé práci na sobě.

Náhradní pohyby, zapojení svalů, které běžně nepoužívá člověk k chůzi a moje ukryté a skrývané neprojevení bolesti a zlosti, vzteky a strachy a rodová zátěž mi v tomto fyzickém a psychickém koktejlu přivodily artrozu 3. stupně v obou kyčlích a 2. stupně v rukách.

Bylo opět zapotřebí něco udělat.

Ochrnutá noha mi nedávala možnost se sama někam vypravit a silné křeče v nohách jsem v noci potřebovala řešit s někým blízkým, který by mi v těchto kritických chvílích mohl pomoci.
Odvážila jsem se s malým batůžkem na zádech jen s nejpotřebnějšími věcmi, vydat se za hledáním pomoci na různé esoterické festivaly.

Zapojila jsem se do studia práce s energií, ale nějak jsem" nechápala", že se musí denně cvičit a učit se /jsem také učitelka. /. Přesto se mi výrazně zlepšila psychika a naučila jsem se zvládat stresové situace.
Tělo ale v noci bolelo, svými bolestnými steny a vzlyky jsem se sama budila a budila jsem i manžela.
Věděla jsem také, že v našem rodě je zapotřebí řešit po linii žen mnoho problémů, které se na vědomé i nevědomé úrovni předávaly z generace na generaci. Začala jsem s prací i v této rovině.

Z léků naordinovaných lékařem se mi rozbolel žaludek, tak jsem je přestala brát. Radila jsem se i s léčiteli, ale ti mi mohli pomoci jen drobnou radou. Neměli dovoleno mi pomoci. , měla jsem si poradit sama. To byly moje cesta, abych znovu nalezla ztracené.

Věděla jsem také, že v našem rodě je zapotřebí řešit po linii žen mnoho problémů, které se na vědomé i nevědomé úrovni předávaly z generace na generaci. Začala jsem s prací i v této rovině.

Rozhodla jsem se pomoci si sama, pokud to jen půjde. Přece jsem si sama navařila svoji polívčičku. Přihlásila jsem se pro studium alternativních metod . Doufala jsem , že bych mohla získat poznatky a dovednosti a využít je k sebeléčení. Těšila jsem se na toto dlouho plánované studium.

Prázdniny 2009

Koncem prázdnin 2009 mi zbyl ještě týden nenaplněného programu. Našla jsem si ozdravné cvičení Mohendžodáro v Lažánkách. To bude pro mě ta správná prázdninová volba, trochu cvičení, masáží, kruh žen, příroda… A konečně se podívám do místa , které několik let sleduji na internetu a zajímala mě i mladá Monika, která cosi nového přivezla a s ženami to cvičí.

V Lažánkách to bylo od počátku příjemné, babinec. Ženský rod tu byl zastoupen od babiček, zralých žen, žen v rozkvětu až po -náctileté.

Na pokoji bezva skladba - navázáno přátelství, sdíleno ženské tajemství, odkrývána tajná zákoutí duše, pohlazení bolestných míst, soucítění, pomoc.

A cože to budeme každý den večer dělat ? Kundalini meditace ?
Jak budu třepat rukama, které už při prudším gestu vyskakují z kloubů a otečou?
Pomalu roztřepávám. Bolí to. Musím ubrat, ale jde to. Třepu. Odhazuji nepotřebné.
Třepat nohama? Vždyť jsem ráda, že mě nohy sotva nesou!. Jsou jako kamenné sloupy. Kdyby byly z kamene ! Ale ony bolí! Ale drobátko se zbavuji zatuhlosti a t ř e e e pu, lehoučce.

Zkouším rozpohybovat krční páteř. Hrkám jak kostlivci na střeše. Až mi zaléhá v uších. Snad lupáním , křupáním a hrkáním neděsím ostatní ! To je rachot!. Jenom mírněji, ať si neulámu obratlové výběžky. Práskání mi jde do hlavy. To ustojím, nesmím to tak přehánět.

Vytřepávám ramena. Bolí to jen trochu.
Ke svým artrotickým kyčlím jsem jemná, jinak ani nemůžu. Mohla bych se rozpadnout.
Třepu celým tělem. Nějak to jde. Neřeším, plynu, pouštím, třepe se to...

Tanec.
No co, tak stojím, no. Ale má to být tanec! Ruce se už hýbou. Kde je tanec ? Zapomenutý. Není. Ruce se vlní. Nohy nic. Jak se tančí bez nohou? Na zemi. Klesám. Lehám si na záda. Nohy nahoru ke stropu jako malý bezmocný brouček, který se překulil na své krovky. Teprve teď se mi roztřepávají nohy. Samy. Netančí. Třepou se o pomoc. Rozumím. Kdeže je oslavný tanec víl !

Klid
Ticho v sobě. Bez přemítání. Jsem obdařena . Čirý krystal mi prochází místem, kde mám páteř.
Odpočinek. Užívám si . Nemusím nic a nejsem nic. Odcházím za oponu.

Kundalini meditaci nezvládám každý večer. Pro moje rozbředlé maso a ohrkané klouby je toho po programu a aktivitách příliš mnoho. Chodím do roští u polní cesty trhat mirabelky.

Každé ráno je Dynamická meditace.

Hu , to jsem si dala! Kam jsem to vlezla ! Co se to tu provádí ?

Dýchání. No to by šlo. Ramena a paže by mi v chaotickém dechu mohly pomoci, ale v zimě jsem spadla na kole a moje buňky si vzpomněly i na bouračku před třiceti lety a žádají si nápravu programu. Tak jdeme do toho! Funím, připískávám, přidýchávám, zdvojuji, chaotizuji. Mozek dostává řádnou dávku kyslíku. Jo. Moje ramena a paže jsou jako přistřižená křídla slepice. Však taky nikam neuletím. Musím se podívat dovnitř. Cože jsem si to narobila?. Nemudruj a dýchej!

Výbuch. Kvílet a šílet, no to bych mohla. Skučím si a mručím. Hvízdá to, mručí to. Takové soukromé. Co ty baby tak ječí? Já mám počištěno, uklizeno, srovnáno..
Neječím. Zabetonováno. Neječím. V hluboké nánosu ušlapáno . Neječím.

Hu,hu, hu.
No to by taky šlo.Ale ještě k tomu skákat ? Udělat poskočný krok, je pro mě svátek. Teprve před rokem jsem se dokázala na pravé noze odlepit od země a to příležitostně, po koncentraci mysli a se zapojením celého těla. Skákat nebudu, ale paty mohu trochu nadzdvihnout . Buším patami do země. Zarážím si hlavice kyčelních kloubů do jamek. Už nemůžu. Tak zapojuji pánev. Pumpuji. Jo, jde to. Nějak si poradím.

Cože to chtějí s rukama ? Mít je nahoře ? Jo, bejvávalo. Pravou rukou si chytnu levé zápěstí a jen tímto způsobem zvedám ruce nahoru. Ale jsem to borka, před půl rokem jsem ani neupažila. Spojené ruce nahoře mi zužují hrudník, nemohu dýchat. Hu, hu, hu, hu . Pouštím ruku.Levá ruka pomalu padá dolů. Napojení bude jen napůl. Pravá dolů. Co s tím ? Nic. Tak to je. Hu, hu , hu . Aspoň paty.

Zamrznutí.
Stát můžu,ještě jsem neupadla. Stehna a pánev jsou pěkně prohřáty. Ale ruce nahoře? Pravá chytá levou a tahá ji nahoru Aspoň si zkusím postoj. Bum . Ruce jsou dole. Tak stojím. Zaháním myšlenky, správně je mám nechat odplouvat, plynout, nechat je vytratit. Stejně je zaháním. Nakuknu přes řasy n a ostatní. Některé ženy propojují vzpaženýma rukama Nebe se Zemí. Já stojím. Aspoň jsem nepadla.

Tanec.
Dobrý, to už znám. Znám to přes padesát let. Přešlapuji z nohy na nohu. Oslavný tanec? Medvědí tanec. Brum. Brum. Jo, když jsem kdysi oslavovala život tancem… To už je dávno. To byla extáze, mimo prostor a čas… Brum. Brum.

Z dynamické meditace se vyvléci nejde, nebulám, chodím cvičit, či vlastně dynamicky meditovat..

Pracovní meditace
Tuhle praktiku znám z jiných pobytů, mám z ní neskutečně silný zážitek. Opravdu jsem se dostala do hloubky, je to možné.

Rozděluje se práce.
Do kuchyně se nehrnu, jak bych mohla oloupat brambory pro padesát strávníků, vždyť doma si stěží oloupu porci pro sebe. Křeče mám v rukách , až mi vyskakují kůstky ze zápěstí. Byla jsem ve stavu, že jsem si nemohla sundat kalhoty na záchodě. Jo, tak to bylo. Chleba jsem si neukrojila.
Ještěže se můžu v Lažánkách postarat o kytky. Povídám si s nimi a beru si pár semínek petúnií.

Ke konci pobytu nám Monika nabízí pokračování ve studiu Mohendžodára . Dokonce můžeme mít akreditaci.To je lákavé. Společenství se mi líbí, ale já mám podanou přihlášku do Prahy, konečně jsem se tam dostala. Do Prahy. A ještě pokračuji v dalším dlouhodobém kurzu.. To by bylo již příliš. No a jak by mohlo moje tělo zvládnout náročnější asány a program ? Nevyskočím, ruce zvednu s obtížemi. Při asáně Vnitční zrak nemohu v rameni protočit kloub. Někdy se to po rozcvičení a prodýchání povede, ale ta bolest! V asáně Šťavnatá Jóni se mi zablokuje vždy kyčelní kloub a já se nemohu narovnat. S bolestí se napřimuji do gesta dávání života. Jaképak dávání, když se křiví bolestí tvář /och, ta symbolika/ . Jeden večer nám studující druhého ročníku předváděly další asány. Takové náročné pozice! Kdepak já a dřepnout, už deset let ne. Kleknout ? Od desíti let mám problémy s koleny - výrůstky , uvolněné menisky, otoky, operační zákrok…
Do Lažánek snad ještě někdy na něco přijedu, mají tu lákavé programy.

Meditace u jezera
Jdeme s Oli na poslední meditaci k jezeru. Zcela bez očekávání a s klidem uvnitř usedám na stráň, sama se sebou. Je příjemně.. Po jezeře plavou vlčáci a jejich panička je láskyplně doprovází, její povely se nesou nad hladinou. Koukám, užívám si krásu zrcadlení lesa v odraze vodní hladiny… Ztrácím se v čase, dostávám se za hranice přítomnosti. Přede mnou jsou tři krásné sukně a nádherná šperkovnice z vyřezávaného mramoru vykládaná perletí. To není sen, to není vize. To se mi připomněly věci, které skutečně vlastním.

Před patnácti lety jsem byla obdarována těmito věcmi z Indie. Pobývala jsem řízením osudu tisíce kilometrů na západ a tady mi byly předány tyto dary z východu. S vírou , že já jako tanečnice je budu užívat. Oděvy byly tak výjimečné , že jsem je doposud nepoužila . Ale před rokem jsem si je upravila na svou postavu. Teď čekaly ve skříni až je znovuvzkřísím k životu.

Odkládám kalhoty. Navlékám šaty a sukně.

Odkládám / po kouskách/ mužství a pěstuji ženu. Ženu uvnitř i zvnějšku.

Jezdím do Lažánek.

Hluboce se omlouvám Mohendžodáru a Monice za formulaci …Monika, která "cosi" nového přivezla a cvičí " to".
Neboť díky studiu a praktikování Mohendžodára

-dřepnu a vztyčím se
-dělám dřepy a raduji se tohoto pohybu jako z dárku/ jen tak jdu a dřepnu si/
- kleknu a provedu hluboký předklon
- ruce v dynamické meditaci dokáži udržet nahoře
- vyplavením nánosů z oblastí kyčlí a stehen jsem ztratila několik centimetrů na jejich objemu
- dokáži protřepat ruce a tělo, uvolnit klouby
- eliminovala jsem z velké části nárůstky a výrůstky v kloubech, šlachách
- začínám pociťovat sílu ve svalech , které jsem několik let jen omezeně používala
- cítím léčivou sílu ve svých dlaních
- jsem se " omylem" zapojila do práce v kuchyni při pracovní meditaci, zapomněla jsem, že mám přece artrózu - mohu krájet, loupat a vykonávat ženské běžné práce v kuchyni
- získala jsem pohyblivost ramene
- rozsah v ramenním kloubu je v současné době větší než v době aktivního tance a pohybu
- zvýšil se mi rozsah pohybu ve všech kloubech
- dokáži se hluboce zaklonit
- zacvičím plynule mateřský okruh
- provedu plynule mateřský okruh v meditativním stavu
- plynule a velkým potěšení provádím 9. asánu
- opájím se radostí z nabytého pohybu a ze zprůchodňování meridiánů
- přestaly mě mrznout nohy
- dokázala jsem praktikovat některé doporučené úkoly 21 dní
- zlepšil se můj sexuální život
- cítím život a sílu v sobě
- bylo mi dopřáno v meditacích několika vhledů a vizí
- ze semínek se mi podařilo vypěstovat petúnie
- mám potřebu se dělit o nabyté poznatky a zkušenosti
- naučila jsem se rozlišovat co je to pokora a pokoření
- podařil se mi udělat krok vevnitř
-po katarzi v dynamické meditaci se mi uvolnily hlasivky tak , že dokáži vydat hluboký zvuk jak tibetský mnich
- začala jsem zase tančit

Mohendžodáro se zasadilo hlavní měrou v ozdravném procesu mého těla.
Dále jsem používala od března bioinformační medicínu. Výrazně jsem omezila přísun lepku, vajec, cukru a mléka. Dopřávala jsem si masáže. Při kontrolním vyšetření na přístroji Bicom jsem vykazovala neočekávaně výrazné zlepšení hodnot. Dle výroku lékařky to bylo zapřičiněno napřením úsilí a součinností několika druhů léčebných postupů a prací na sobě.

Úkol vypracování seminární práce mě dost stresoval. Již dlouho jsem se rozsáhlejším písemným projevem neprojevovala. Možná i proto , že jsem kozoroh a jedniček mám ve svém datu narození několik, chtěla jsem odvést dobrou práci na úrovni. Možná i vědecké " papírové pojednání". Kde vzít podklady ? Zkušenosti teprve nabírám, prociťuji cvičení, raduji se z něho. Užívám si. Pak jsem si uvědomila, že mohu odložit vědeckost muže a mohu psát ryze žensky o mých prvních setkáních s Mohendžodárem, meditacemi, a Latinkami.