Ego a jeho smysl

Ego a jeho smysl
/Martinka Kašpárková/

Z posledních článků a jejich komentářů je znát, že naši duši silně upoutává otázka, co je vlastně to naše ego (já) a nač jej máme?
Ego představuje ostrov našeho VĚDOMÍ. Díky němu si vůbec něčeho můžeme „být vědomi“. Toto já v sobě zahrnuje vnímání vnějších podnětů a jejich vyhodnocování a vytvořilo se naší zkušeností od dětství. Je to vlastně komplex – určitá odštěpená část naší psychiky, která tvoří samostatný celek, oddělený od NEVĚDOMÍ, které se kolem něj rozlévá jako moře do nekonečných hlubin.
Například zvířata, nebo malé děti nemají ego, toto odlišení vědomého od nevědomého. Žijí teď a tady, sloučeni s přírodou. Jedna dívka prožila v hluboké meditaci zajímavou zkušenost: náhle se stala kočkou a jako kočka cítila, že nešla sama ke kamnům či jinam, ale cítila že NĚCO jí zvedlo a přeneslo jí tam, že NĚCO, nějaká síla, jí pohybovala, aniž by k tomu ona sama užila vlastní vůle. Takhle nějak si můžeme domýšlet, že to vypadá bez ega. Naprosté splynutí s rytmem přírody. My ale máme možnost skrze ega odstupu, nahlédnutí do nás samých a nahlédnutí okolního světa, tedy schopnost sebereflexe, sebepoznání. To nám také přináší větší zproblematizování naší přirozenosti.
Vždy, když potřebuji v sobě oddělit ego od nevědomí, ptám se po tom CO CHCI, protože to jasně hovoří ego, ego je také naše vůle. Odtud idea maji a tendence k „rozpuštění ega“, jako konec ulpívání na vnějších věcech, lidech, událostech.
Pomocí ega si tedy můžeme věci uvědomovat a také je ROZLIŠOVAT. To znamená, na té nejvědomější úrovni dokážeme věc rozdělit na její dva úplné opaky – tak se nám někdo může zdát dobrý a špatný, krásný a ošklivý. Jdeme-li ale do hlubších obvykle neuvědomovaných rovin naší psychiky, zjistíme, že tam všechny věci mají jen jednu společnou podstatu! Tam jsou spojeny v jedno – nemají žádné póly!!! Existuje tam jen naprostá jednota.
Díky meditacím se můžeme s plným vědomím potápět do hlubších a hlubších struktur nás samých! Bez vědomí, které je naším egem, bychom usnuli! Nic bychom nezjistili o sobě ani o světě, prožívali bychom, ale neměli bychom takové jasné myšlenky, jaké máme za přítomnosti ega.
Proto cesta k větší bytostné úplnosti vede skrze ego, které nám umožňuje uvědomování si nevědomých částí sebe sama.
Opakem ega je stín, který v duši vytváří. Člověk vždycky CHCE být za každou cenu nějaký – hezký, mocný, inteligentní – to jsou ty nejbanálnější příklady. Opaky těchto rysů proto do sebe hluboko potlačí, neboť jsou pro něj a jeho okolí nepřijatelné.......přímo se bojí být nehezký, slabý a hloupý. To je přirozené! Každý potřebujeme mít nějakou podobu, určitý rys! Je dobré si ale připustit i stín, který háže. Objevení a přijetí toho, co na sobě nemáme vůbec rádi vede k přiznání si vnitřních potřeb, které v sobě máme. Tohle se ukrývá pod egem. To je jeden z kroků k pochopení sebe sama jako celistvé bytosti.
Následuje nalezení a poznání vnitřního muže a vnitřní ženy, o které můžeme rozšířit svou bytost tím, že se jim zcela vydáme. Na úplném konci cesty pak čeká chrám toho bytostného Já. To jest celistvé osobnosti, která v sobě vše sjednotila a přijala to v sobě i ve vnějším světě, dříve však prošla polem protikladů. Vždyť protikladem protikladů je jednota a té bychom si ani nevšimli, kdybychom napřed nepocítili to rozdělené.
Svět spěje k většímu sebeuvědomění, protože jedině jako uvědomovaný může existovat. A my to můžeme dokázat jedině za pomoci našeho ega.
Ego je tedy smysluplné.