Jak jsem se zamilovala do dynamičky

Je nás málo, víc než polovina odjela. Objímáme se v kruhu bezpečí a lásky. Jsme dobrá rodina. Všude je hodně místa. Zavazuji si beze strachu oči. Začínáme. Zrychlené dýchání. Gong. Začínám v pohybu řvát a vůbec nepřemýšlím, jak dlouho ještě musím. A najednou si zpívám „Travička zelená“. Do očí se mi řinou slzy, hlas se mi chvěje. Ruce mám vysoko zdvižené k nebi a začínám hučku. Pohyb je naprosto plynulý, poskoky i zhupy. Cítím úžasné uvolnění celého těla i duše. Stop. Stojím jako strom ve slabém větříku. Koruna i větve dotahují pohyb.
Mám vygumovaný mozek a cítím klid a pohodu. Téměř neznatelný gong ohlašuje oslavný tanec.
Vychází slunce. Probouzím se a pomalu se protahuji. Připadám si jako rostlinka, která poprvé vystrčila hlavu nad zem. Děkuji, že jsem, děkuji, že Reiki je, děkuji za tu chvíli a ten čas.
Láska ve mně cítí lásku v Tobě. Děkuji všem, kteří mi pomohli dojít k tomuto poznání. Prožila jsem svou první dynamičku a těším se na další.