Svatba jako duchovní akt

Jedině svatba jako duchovní akt má dle mého názoru význam pro oba novomanžele. Obřad je důležitý, neboť vytvoří zvláštní druh vnímání. Člověk si může uvědomit význam svého rozhodnutí. Posvátnost v tom nejlepším významu znamená, že člověk si je vědom, že člověk
přijímá významotvorné spojení mezi mužem a ženou.

Posvátnost v tom nejlepším znamená, že člověk si je vědom

Obřad je meditací, obřad je energetické posílení. Čím významněji se člověk cítí, čím významněji se odevzdá, tím více je posílen. Energie obřadu, krása obřadu, vzpomínky na obřad, fotky z obřadu jsou zdrojem síly partnerů. Nejdůležitější na svatbě je to, že může přinést sílu do budoucnosti. Energetická pole partnerů se jemněhmotně prostupují. Člověk hluboko v sobě cítí, že ho přítomnost zasahuje, cítí vyzařování, cítí symbolické spojování.

Svatba je energetické posílení

Proto hlavními aktéry duchovní svatby jsou ti, co se rozhodli se vzít. Možná by oni sami mohli být vzájemně sobě knězem, neboť Bůh není nikde jinde, než v nich a jenom v nich a z nich se může projevit. Možná mohou pomoci přátelé, možná jsou přítomni svědci nebo diváci, možná pomůže někdo s obřadním aranžmá , ale svatba je „vlastnictvím“ novomanželů a záleží čistě na nich, jestli se chtějí vzít pod rozkvetlou lípou nebo za východu slunce nebo jestli se prostě pomilují a pak prohlásí, že jsou svoji.

Svatba patří novomanželům