Svatba jako náboženský akt

O svatbě jako státním aktu jsme již mluvili. Většina států má náboženské pozadí a v minulosti
vznikaly zpravidla náboženské státy. Islámské státy, křesťanské státy, buddhistické státy, židovský stát…Všechny staré civilizace usilovaly, aby panovník měl v rukou světskou i náboženskou moc, nebo aby této náboženské moci podléhal.
Církevní svatby mají mimo jiné stejný charakter jako státní svatby. Stále se jedná o správní akt, stále se jedná o akt, kterým je podporován celek oproti jednotlivci. Církevní svatby jsou navíc součástí celkové ideologické doktríny. Ta má za cíl formovat život člověka podle církevních zásad.
Sňatek je uzavírán v chrámu, který patří církvi. Tím církev sděluje novomanželům, že jsou vlastně jejím majetkem.
Sňatek je uzavírán z rukou církevní autority, která má zastupovat boha. Tím církev sděluje novomanželům, že sňatek jím nepatří. Oni vlastně do něj nemají co mluvit, oni jsou vlastně pasivními aktéry. To přece sám Bůh tento sňatek s nimi uzavírá.

Bůh prý uzavírá sňatek s novomanželi

Je to zajímavý paradox. Muž a žena spolu chtějí žít, jednou stranou sňatku je muž, druhou stranou sňatku je žena. Podle církve to však vypadá, že jednou stranou je muž a žena a tou druhou je Bůh. Přitom ta druhá strana, tedy Bůh má všechna práva a muž a žena žádná.

Co Bůh spojil, člověk nerozděluj

Vztah mezi mužem a ženou je méně významný, to že se berou oni dva je nepodstatné, neboť kdyby to nebylo za přítomnosti oné církevní autority, tak k svatbě nedojde.
Dá se dokonce říci, že u církevního sňatku je vedlejším hrdinou kněz, hlavním hrdinou je Bůh, sice ho nikdo nevidí, ale stále se o něm mluví nebo na něj myslí. A jako takové bezvýznamné křoví jsou oba novomanželé. Když si to představíme jako filmovou scénu, tak nejvýznamnější postavení tohoto obřadu z hlediska prostoru zaujímá oltář a nábožné výjevy, k ním má nejblíže kněz, který hodně mluví a jedná a pak muž a žena, kteří málo mluví a málo jednají.
Jestliže novomanželé do své svatby z hlediska aktu nemají co mluvit, tak vlastně za svoji svatbu nemají ani zodpovědnost.

Za sňatek může kněz