Tři stébla trávy
Igor Samotný
__________________________________________________
Přináším Ti tři stébla trávy,
na křižovatku tří cest,
každé stéblo trávy,
bude někam vést.
Podívej se, jak je dlouhé,
střední, krátké,
každé Tvoje posouzení, může býti vratké.
Rozhodni to vědomím, rozumem, či citem,
kterou cestou spředeš, osudové niti.
Tři stébla trávy
Igor Samotný
__________________________________________________
Přináším Ti tři stébla trávy,
na křižovatku tří cest,
každé stéblo trávy,
bude někam vést.
Podívej se, jak je dlouhé,
střední, krátké,
každé Tvoje posouzení, může býti vratké.
Rozhodni to vědomím, rozumem, či citem,
kterou cestou spředeš, osudové niti.
I
PRVNÍ stéblo krátké zdá se,
je to stéblo víry,
čemu člověk věří, nač mu stačí síly.
Objevíš cestu jiných, vyšlapanou krásně,
O tajemství života, je snadné přečíst básně.
Věříš v něco velikého, sám ochutnat se zdráháš,
víra dá ti jistotu, jinak stále váháš.
Jsi hladový po slovech přesvědčivých lidí,
za svoje vlastní slova se málem stydíš,
potřebuješ zákon slova, pořádek a kázeň,
v takovémto ujištění bereš žití lázeň.
Krátké stéblo mnohých lidí,
někdo by "řek" stáda,
Tvoje víra Ti však, dobře kryje záda.
II
DRUHÉ stéblo... ani dlouhé, ani krátké,
bývá pěkné, laskavé a hladké.
Je to stéblo lásky,
častá cesta pro dva,
sázíš velké sázky,
bys na lep chytil obra.
Ve dvou se to lépe táhne,
někdy jeden hot a druhý čehý,
před láskou všechno vadne,
však musíš býti bdělý.
Milování ... objevuješ tělo,
hltáš probuzené vášně,
děláš, co se nitru chtělo,
je to často krásné.
Oslavuješ poblouznění,
vše pro pravdu lásky,
v lesklých očích rozvášněných,
neuvidíš vrásky.
Láska učí odevzdání,
odevzdej, co Ti patří,
dej smyslu tomu zdání,
že miluješ za tři.
V lásce se bere, v lásce se dává,
někdy více bere ... někdy více dává.
Pro lásku se obětuješ,
obětí lásku ztrácíš,
když v lásce pikle kuješ,
pikle se Ti vrací.
Když si láska žádá,
ovládat, či nechat se vést,
láska vždycky strádá,
jednostranností cest.
Láska učí přijímání,
přijmi zbojníka, či ňoumu,
láskyplné objímání,
nechce sobě normu.
Láska je svět emocí a citů,
ztratíš s hned, v labyrintu mýtů.
Málo pravda kdy je,
co o lásce se píše,
kdo pravdou posedlý je,
klaní se své pýše.
Cesta lásky rozechvěle,
na Tebe tu čeká,
je to možná pošetilé,
že člověk v lásce heká.
III
TŘETÍ stéblo je dlouhé,
na cestě budeš sám,
osamělé bytí pouhé,
vyrůstá Ti chrám.
Je to cesta moudrosti,
díváš se do tváře smrti,
straníš se vší hlouposti,
uvolňuješ pnutí.
Jako člověk jsi celistvý,
na cestě druhý překáží Ti,
nepotřebuješ další vlastnosti,
vyzařuješ plnost bytí.
Ve stínu Tvého těla,
září jiné bytosti,
Tvoje mysl je však bdělá,
nepouštíš je do své blízkosti.
Neposloucháš cizí rady,
vlastní zkušenost je hodnota,
žiješ právě teď a tady,
Tvé osamění není samota.
Jsi živel, erupce, sopka,
která prostě .... JE,
dráždí toho, koho potká,
protože nic nepotřebuje.
Tvá moudrost není z knih,
vychází ze své podstaty,
nejsi papež, ani mnich,
nepřijímáš znalost od táty.
Jak měsíc plyneš životem,
jsi zvláštní a jedinečný,
nikdy nebudeš robotem,
nikomu nebudeš vděčný.
Tvé stéblo je dlouhé, silné,
jako život v životě,
Tvé vědomí není sdílné,
ztrácí se v nicotě.
IV
Přináším Ti tři stébla trávy,
na křižovatku cest,
kterou cestou dáš se,
budeš muset snést...
VÍRA, LÁSKA, MOUDROST,
je Tvoje volba, osud,
není dobrá, ani špatná,
cesta, na které se nebyl dosud.
Tvá zkušenost není špatná (ani vratná...)
V
Žij tu cestu, jak se žádá,
stéblo trávy hrdě drž,
každá cesta má Tě ráda,
námitek se prosím zdrž.
Prožij volbu stébla svoji,
naplň osud svůj,
ať Tě vede k Tvému zdroji,
časem přijde ortel můj.
Opět na Tvé křižovatce,
budeš držet stébla TŘI,
a Ty budeš volit hladce,
která cesta Ti už nepatří.
Tak to bude dlouhé věky,
synové a dcery budou volit jako Ty,
snad Tvoji vnuci, jejich děti,
vymknou se z těch opratí.
Pak už nepřijdu s tou volbou,
nebude křižovatek a tří cest,
stébla trávy nevyrostou,
které by Tě měly vést.
Já se také rozpustím do prázdnoty,
či v sladký spánek,
všechny špatné volby si odpustím,
budu vnímat jarní vánek ....
|
