To jsem ale ještě netušila, co se mi otevře s tantrajógou...Na které jsem se ocitla, jak už to bývá, na jednom z životních rozcestí, takže se mi přechodový rituál Mohendžodára opravdu hodil. Potřebovala jsem více zemitosti, ukotvení, celistvosti a úplnější přijetí své sexuality i přes předchozí zranění. Potřebovala jsem si více věřit, více se přijmout a tím přijmout i vše, co se mi v životě děje, jako své zrcadlo. Potřebovala jsem rozehrát všechny struny svého ženství v celém bohatství jeho melodií, abych mohla více milovat - sebe i jiné, abych mohla transformovat svůj dlouhodobý vztah k mému muži i ostatní vztahy k lidem včetně dlouhodobého vztahu k sobě . Má vnitřní žena toužila být posílena. Dlouhodobě pěstuji svou kreativitu, vedu výtvarné dílny a kurzy a maluji a píši básně, ale cítila jsem, že jsem se dosud neotevřela své ženské tvořivosti se vším všudy, že jsem ji plně nepropojila se svými hlubinami a nerozvinula celou její škálu. Kdysi jsem prošla psychoterapií víceméně "v hlavě" a nyní jsem dospěla k potřebě hlubší a zásadnější proměny Už proto, že jsem právě vychovala dvě děti a otevřel se mi nový prostor pro sebe. Pocítila jsem potřebu být teď sama sobě laskavou matkou, vynahradit si minulý i současný deficit pozornosti, pokračovat intenzivněji v procesu sebeosvobozování, a stát se tak soběstačnou a nezávislou (postupně i na své nezávislosti . V tomto stavu jsem tedy dorazila na tantrajógu - právě včas .

Nejsem po dvouleté škole kompetentní se rozepisovat o Mohendžodáru a tantrajóze, ale mohu sdílet své osobní a intimní zkušenosti. Celé dva roky intenzívně vnímám, jak mi vnější situace zrcadlí můj vnitřní stav a snažím se s tím aktuálně pracovat. Tyto dva roky jsou velmi dynamické a klíčové pro mé uzemňování a zvědomování, bytí v těle a bytí tady a teď, uvolňování se, pěstování intuice a hlubší kreativity a tím otevírání se hlouběji své vnitřní ženě. S tím, co mě dříve "potkávalo" a často se jevilo jako neřešitelné, se snažím zacházet vědomě a zároveň s láskou k sobě i ostatním. Našla jsem odvahu konfrontovat se se situacemi, kterým jsem se dříve vyhýbala, a tak získávám cenná sebepoznání. Po
dlouholeté péči o vztah s mužem a s dětmi si dovoluji otevřít si prostor pro práci na sobě a laskavou pozornost sobě.
Odkrýváním potlačených emocí a nenaplněných potřeb se objevují dávno zasunutá témata, o kterých jsem si myslela, že je mám vyřešená, a stávají se novou výzvou.

Teprve v rámci celoroční školy jsem si prožila smutek ze smrti otce v 11 letech. Skrze prožitou bolest, ztrátu, vztek a další potlačené emoce se stávám vědomější a vědomější a postupně jsem se přijala a tím projevila bezpodmínečnou mateřskou lásku i sobě. Konečně si plně užívám své ženství ve všech jeho aspektech jako kráska, kněžka, herečka, milenka, matka, hospodyně, živitelka, léčitelka a rádkyně. I když občas "spadnu" do jejich opaku nebo do mužského protikladu, uvědomím si to, dále s tím pracuji a snažím se o změnu. Reakce okolí mi hned zrcadlí, jak jsem na tom. Objevila jsem svou divokost a integrovala ji narozdíl od "předtím", kdy jsem ji jen tušila a kdy se projevovala jen zřídka, zato ale jako neřízená střela . Kultivuji svou ženskou jemnost a něhu a plynu s proudem života, což jsem dělala i dříve, ale teď to dělám vědomě a s mnohem větší důvěrou ve vesmírnou spolupráci. Mnohem více se teď mohu spolehnout na svou intuici a moudrost těla a tím se stávám nezávislejší.Zajímavé je srovnání s hormonální jógou, která je cílená na vaječníky, štítnou žlázu a hypofýzu. Má terapeutické a preventivní účinky na fyziologické, psychické i energetické úrovni, ale tantrajóga má mnohem širší záběr a je použitelná na všechny životní situace. Výsledkem je zkrásnění zevnitř a tím i zvenku, což pozoruji hlavně na skupině spolucvičících žen. Z vlastní dvouleté zkušenosti mohu potvrdit, že je to plnohodnotná duchovní cesta ženy, možnost vědomého přijetí sebe a svého ženství a své podstaty, přijetí minulosti jako učitele s pozbytím jejího negativního vlivu na další vývoj a směřování ke svobodě.

Hluboce mě oslovila jedna z moudrostí tantrajógy, že žena má "bojovat" bez boje, pouze krásou a že v každém věku je možno najít a pěstovat nějaký aspekt krásy. A také to, že v úzkých se mohu vždy vracet do své vnitřní ženy. Je velice zajímavé pracovat s "áčkovými" pozicemi (žena kráska, kněžka, herečka, milenka, matka, hospodyně, živitelka, léčitelka a rádkyně) a čerpat z nich energii, sílu a inspiraci. Archetypy a synchronicita, kterými mě kdysi okouzlil a hluboce ovlivnil Jung, zde nabývají aktuální podoby a živosti, dají se prožít jako vlastní zkušenost ve těle, momentálním emočním stavu a na úrovni poznání, kde se zrovna nacházím. Teoretické studium Junga se mi zde zúročilo v každodenní praxi a tato praxe je dobrodružnou, naplňující, obohacující a stále nabízející životní cestou. Je to setkávání se se sebou a s ostatními, neustálé pokusy být "tady a teď" a vyjadřovat přitom radost ze života a zbavovat se strachů, bloků a negativních scénářů.Se skupinou žen hrajeme amatérské a autorské divadlo. teď zrovna máme rozpracované jedno představení. Na podzimním soustředění byly ženy zvědavé, co to tam u Brna pořád dělám . Tak jsem jim rovnou předvedla Mohendžodáro. Měla jsem přitom zvláštně posvátný a vznešený pocit. Přitom a ještě potom ve snu jsem měla vizi, že mám předávat tantrickou jógu ženám. Podobný mystický pocit jsem zažila i při prvním tantrickém zasvěcení.

Vzhledem k tomu, že pocházím ze židovského rodu Lévi, což byli po generace kněží a že jsem jako dívka měla představu, že půjdu do kláštera, mi to nepřijde divné. A tak není divné ani to, že postupně se mi přihlásily ženy, které mají zájem cvičit Mohendžodáro. Cítím potřebu dále předávat, co se stále učím, a zprostředkovat tyto prožitky i ostatním jako jejich individuální cestu. Také zjišťuji, že předáváním toho, co se sama učím, se to lépe naučím . Připadá mi smysluplné, že to, co jsem dostala jako dar, předám dál ostatním ženám. A protože Mohendžodáro je universální bez
ohledu na věk, rasu, vzdělání a kulturní zázemí, řeknu to slovy knihy Dcery Měděné ženy od Anne Cameron, což jsou příběhy žen kanadských Indiánů: