...Život je služba nám samým. Můžeme obohatit vlastní život, dát něco sami sobě a být tvořiví a štastní jen potud, pokud si to sami dovolíme. Marlo Morganová...

Jsem opravdu šťastná, a vše, čím nyní žiji, mě velmi obohacuje. Dovoluji si měnit skutečnosti ve svém životě bez pocitu viny a strachu. A obohacuje mě to proto, že si to dovoluji, jsem tvořivá, a dávám sama sobě. V životě jdeme nejrůznějšími cestami, na některé z těch cest se nám líbí a pak je ta cesta dlouhá, jiná cesta končí velmi krátce a záhy poté, co jsme ji objevily, některé cesty se vzájemně propojují, proplétají, začínají, končí, trvají. A já jsem před rokem objevila jednu svou úplně novou cestu, cestu TANTRY. Cestu, z které není návratu a která nekončí.

Jsem opravdu šťastná, a vše, čím nyní žiji, mě velmi obohacuje. A obohacuje mě to proto, že si to dovoluji, jsem tvořivá, a dávám sama sobě. Co se stalo, a co se stále děje na mé skoro roční tantrické cestě.

Dovolila jsem si opustit rodinu, manžela a dvě ještě docela malé děti na jeden letní týden, a jela jsem do JAKÝCHSI Lažánek, na kurz s názvem ,Intimní žena". Po prvním dni zde stráveném mě napadaly otázky typu ,Co to je tohle? Jsem já tady vůbec správně. Proč tady vlastně jsem. A vydržím to tady vůbec ....Vydržela jsem, a nebylo to o tom, že bych přežila, ale naopak, že jsem si to opravdu užila, a začala jsem POZNÁVAT.

Dovolila jsem si přeorganizovat plány celé rodiny, a jela jsem na další letní týden do Lažánek, tentokrát už ne do JAKÝCHSI, ale do těch Lažánek, plných nádherných žen, plných nádherných prožitků, plných NOVÉHO a nepoznaného. Dovolila jsem si přihlásit se na celoroční školu Tantra-jógy pro ženy. Dovolila jsem si nepřemýšlet, jak to zařídím s hlídáním dětí.

Dovolila jsem si jezdit celý rok na víkendy i delší pobyty se ženami do mých OBLÍBENÝCH Lažánek, kde se cítím ve společenství žen moc krásně, a skoro jako doma. Dovoluji si odjíždět ze svých OBLÍBENÝCH Lažánek se slzami v očích z té nádhery, kterou jsme společně zase prožily. Dovoluji si těšit se na každé další PŘÍŠTĚ.

Dovoluji si v sobě objevovat nepoznané. Dovoluji si jít dopředu a být nezávislou celistvou bytostí. Dovoluji si své tělo přivádět ke svým pocitům, ke svému srdci, ke své duši. Dovoluji si prožívat to, co je ve společnosti mnohdy neznámé a odsuzované. Dovoluji si prožívat krásu kontaktů se ženami, dovoluji si cítit, dávat a přijímat lásku, která je něčím, co dávám a sdílím, ne něčím co očekávám.

Přítomnost mnoha řekněme ,stejně naladěných a nasměrovaných žen, je tak inspirující a obohacující. Podpora, kontakty, vztahy a nová přátelství se ženami jsou tak upřímné, srdečné a hluboké. Dovoluji si učit se pracovat s energií, která mě tolik naplňuje. Dovoluji si měnit skutečnosti ve svém životě bez pocitu viny a strachu. Dovoluji si častěji říkat vše, co cítím.

Dovoluji si tvořit a být kreativní v partnerském vztahu, který žiji.

Dovoluji si prohlubovat intimitu v milostném vztahu.

Dovoluji si žít velmi tvořivým a naplňujícím sexuálním životem, a díky práci sama na sobě zesilovat své prožívání milování a orgasmu.

Dovoluji si být ženou se vším co k ženě patří.

Dovoluji si kupovat sukně, dovoluji si nechávat o sebe pečovat.

Dovoluji si milovat své tělo a pečovat o něj.

Dovoluji si relaxovat, poslouchat hudbu, hrát, malovat, mnohem více zpívat a tančit . Dovoluji si často se smát nebo aspoň usmívat, dovoluji si plakat. Dovoluji si nechávat věci plynout. Dovoluji si vědomě BÝT. Dovoluji si nalézat a žít svou vlastní energii a sexualitu.

Mohendžodáro, posvátný rituál, se stal každodenní součástí mého života. Je překrásné jít do lesa a prožívat si tam chvíle s Mohendžodárem. Děkovat Vesmíru ve třetí ásaně za vše, co můžu prožívat, s čím si můžu hrát. Odevzdávat se životu a nechávat věci plynout v šesté ásaně. Dovoluji si být kráskou, herečkou, hospodyní, rádkyní, matkou, milenkou. A slyšet přitom zpívat ptáky, a šustit stromy svými větvemi a listy, nechat se unášet vlnou energie do nekonečné prázdnoty.

Dovoluji si hledat cestou tantry smysl své vlastní hodnoty, hledám osvobození od různých omezení, se kterými se střetávám tváří v tvář v zrcadlech mnoha setkání. Nedávno jsem potlačila velmi silně své pocity, nevyjádřila jsem je, nemluvila o nich kvůli tomu, abych neublížila. Jenže celá situace se vyvinula tak, že jsem pak nakonec bojovala sama se svým hlubokým smutkem, potlačila jsem svou vlastní hodnotu tím, že jsem se nevyjádřila, a pak jsem nakonec trpěla, a ubližovala sama sobě. A až zpětně jsem si uvědomila, co mě to naučilo, co mi to mělo říct : vyjadřuj své pocity, a vyjadřuj je včas.

Vzrostla má sebedůvěra - ne že bych ji měla příliš nízkou, ale sebedůvěra narostla obzvlášť v pocitu lásky ke kráse svého těla. Miluji svoje tělo. Setkala jsem se se dvěmi ženami, které mě dlouho znají, tedy kdo jsem, jak vypadám, čili jaksi , zvnějšku, jedna z nich si mě pamatuje ještě jako malou holku. A jedna žena říkala té druhé v mé přítomnosti ( o mně ): Podívej, jak ona je hubená. Já jsem zareagovala: Já nejsem hubená, to jsem nebyla nikdy, já jsem krásně štíhlá a cítím se tak moc dobře. Koukaly. A já taky trochu koukala na sebe, že jsem to řekla, před rokem bych to nedokázala. Ne, že by mi někdy scházela odvaha, nebo že bych měla malou sebedůvěru, ale takovou ne.

Za ten rok pozoruji i jakési zjemnění v prožívání v partnerském vztahu, a tím teď nemyslím intimního prožívání, ale celkového žití a bytí. Jsem ženou, nosím sukně, náušnice, korálky. V kalhotách se najednou opravdu necítím vůbec dobře a to jsem dříve nosila sukně prakticky jen v létě. Není to jen v oblečení a ženském krášlení, dokážu si prožívat a užívat svou ženskost, cítím se být opravdu ženou, vím, kde mám své hranice, a častěji vím co chci a co nechci. Mnohem méně se snažím řešit různé situace za každou cenu, nejlépe hned, a podle jakéhosi řádu.

Dovoluji si prozkoumávat Jin i Jang, oba póly reality, dovoluji si přijímat i dávat. Jdu po své vlastní tantrické cestě, kde se moje sexuální přirozenost a moje duše setkávají tam, kde moje vášeň potkává touhu srdce. Dovoluji si být MILOVÁNA a MILOVAT.

Jsem šťastná za své ženství, uvědomuji si jeho hodnotu, a když přijde přece jen velká voda, a poboří moje vnitřní hráze, stavím s vděčností svůj ženský chrám, znovu stavím své město Mohendžodáro. Cítím, že chci šířit toto poselství pro ženy, chci být svědkem toho, jak se ženy osvobozují a žijí svůj koncentrovaný život ve všech svých aspektech.

Na aktuální přehled našich kursů se můžete podívat zde : http://www.mohendzodaro.cz/prihlaska/formular.php