Vědomí

Vědomí je od slova vnímat

Necháme-li své vnímání volně pracovat, je zahlcováno podněty našeho těla. Vnímáme naši únavu, kde nás co bolí, tlačí, vnímáme hlad.
Tělo nám poskytuje prostřednictvím složitého, komplexního nervového systému důležité informace. Většinou dávají o sobě vědět určité poruchy a disbalance, zárodky příštích možných nemocí.
Cítíme také prostředí, ve kterém se nacházíme. Je nám teplo nebo zima, tlačí nás zadek, nebo nás bolí záda, takže je potřeba změnit pozici nebo prostředí těla.
Další informace nám dávají naše smysly z okolí. Civilizovaný člověk je zahlcován každodenními informacemi. Posloucháme zvukové podněty, městský hluk, rachot různých spotřebičů, programy různých médií.
Civilizovaný člověk se potkává během dne s mnoha lidmi. Ty na něj působí přímo i nepřímo. Nepřímo tak, že v nás vyvolává nějaký dojem nebo vzruch, protože ten člověk je něčím odlišný, nebo jeho informační pole je nějakým způsobem provokující.
Přímo na nás působí setkání s našimi nadřízenými nebo kolegy, kteří nás úkolují, nebo které úkolujeme sami.
Vstupujeme do debat, diskusí, sporů. Naše práce a každodenní povinnosti čerpají naši pozornost. Když to shrneme, tak se jedná o přílišné množství podnětů, které běžně na nás chaoticky působí.
Naše vědomí je tak těmito podněty zahlcováno, že je vlastně nemožné se v tom vyznat. Když je něčeho příliš mnoho, tak přirozenou reakcí je, že se tomu bráníme. Naše vědomí se otupuje, vnímáme pouze silnější podněty, které jsou přebíjeny těmi ještě silnějšími.
Sami zároveň vytváříme silné podněty, abychom byli vnímáni, anebo ještě silnější, když o pozornost bojujeme s někým jiným, nebo s něčím jiným. Agrese v mezilidských vztazích je dána bojem o pozornost.

Agrese je boj o pozornost

Celkový chaos vnímání je navyšován také tím, že mezi sebou bojují i jednotlivé složky našeho života. Naše tělo bojuje o pozornost v době, kdy pracujeme a řešíme nějaký problém, naše citové vazby usilují o naplnění v době, kdy naše mysl zpracovává každodenní podněty.
Celkový výsledek je běžné otupělé vnímání a naše neschopnost se na něco plně koncentrovat.
Chaos vnímáme, žijeme v chaosu a sami chaos vytváříme.

Dvě cesty

Existují dvě cesty z tohoto chaotického světa.

První cesta – rezignace na civilizaci

Hodně lidí hledá zjednodušenou formu života. Kupují chaty v horách, zemědělské usedlosti, nebo odjíždějí do komunitních center. Hodně lidí usiluje o návrat k přírodě, o návrat k předcivilizačnímu způsobu života. Chtějí v nějakém možném způsobu rezignovat na média, telefony, počítače, automobily, stroje. Chtějí žít pokud možno bez velké vazby na stát a jeho instituce. Chtějí si prostě zjednodušit život. Zároveň se učí novému životnímu stylu.
Co všechno se člověk musí znovu naučit, aby mohl žít jako ekologický zemědělec, jako indiánský sběrač, jako prehistorický řemeslník, jako jogínský asketa, nebo jako středověký rytíř?
Rezignace na civilizaci přináší alternativu, která je zajímavá svojí revoltou proti civilizaci. Člověk je však vystaven novému životnímu stylu a učí se nové dovednosti. Ten zápas objevit v sobě i pro sebe věci dávno objevené i dávno zapomenuté přináší novou životní kvalitu, ale i životní konflikt.
Revolta proti civilizaci však není její transformace.
Revolta proti civilizaci není přijetí civilizace. Neboť taková alternativa hrozí tím, že s vaničkou člověk vylije i dítě. Když je člověk totální ve svém úsilí navrátit se k přírodě, nebo k primitivnějšímu způsobu života, když do důsledku se pokusí vrátit do jiné epochy, tak ho to buď omezí anebo mu to přinese konflikt. Neboť v jeho paměti svět civilizace existuje. A on už se například nemůže podívat na umělecké fresky, nemůže si užívat Formanových nebo Kubrickových filmů, nemůže si přečíst významný společenský román, shlédnout japonské moderní pohybové umění Butó, okusit pařížskou nebo milánskou módu, či si zahrát geniální počítačovou hru.
Chce-li být totální, nemůže si užít technologii jednadvacátého století, nemůže přijímat pozitivní stránky globalizace. Jako středověký rytíř nebo šamanský bubeník by neměl nic vědět o Reiki, Aikidu nebo čínské akupunktuře, neměl by se zajímat o Védy, neměl by chodit na přednášku Dalajlámy, neměl by kouřit vodní dýmku a neměl by pít roibos nebo maté.
Rezignace, revolta je alternativou proti něčemu, je zároveň uzavření se do sebe, vytvoření zdí a nepřijetí jiné kvality.

Druhá cesta

Druhou a jedině možnou cestou je přijetí civilizace bez závislostí a jejího destruktivního vlivu. Toto je možné pouze vnitřní cestou, niternou cestou. Toto je možné pouze vědomou transformací sebe sama. O druhou cestu usilujeme v hnutí Reiki živá cesta.
Znamená to vnést stav Reiki do každodenního života. Každý den prosvětlit vědomou (preventivní) prací se sebou prostřednictvím meditací nebo přírodně léčebných technik. Seance Reiki přinášejí každodenní pozornost na sebe, přináší každodenní řád uprostřed chaosu, řád, který civilizační chaos nepopírá, ale využívá a tvoří s ním.
Reiki přináší vnitřní cestu, vnitřní kvalitu, která s komponenty civilizace tvoří nový životní styl adekvátní té či oné osobě a otevřený změnám.