Duch v domě
Jeden vesničan rozčileně přispěchal k zenovému mistrovi do kláštera: „Mistře, mistře! Máme veliký strach, v našem domě žije duch. Prosím tě, pověz mi, co mám dělat.“ Mistr klidně odpověděl: „Prostři ještě jeden příbor!“
Záchrana světaMladý zenový mnich se ptá svého mistra: „Co mohu udělat pro záchranu světa?“
Mistr odpovídá: „Tolik, co můžeš udělat pro to, aby ráno vyšlo slunce.“
„Ale k čemu pak jsou všechny mé dobré činy a všechno, oč se snažím?“ ptá se mnich zklamaně.
Nato mistr: „Pomáhají ti, abys byl bdělý, když slunce vychází.“
Velké srdceKdyž zenový mistr Bankei pořádal meditační
týdny, přicházeli žáci ze všech částí Japonska, aby se jich zúčastnili.
Během jednoho z těchto setkání byl jeden žák přistižen, jak kradl. Přednesli věc Bankeiovi a žádali ho, aby byl
pachatel odstraněn ze skupiny. Bankei celou událost ignoroval. O něco
později byl žák opět přistižen při krádeži a zase Bankei záležitost
přehlížel. To pohněvalo ostatní žáky, a tak napsali Bankeiovi žádost, v
níž požadovali okamžité vyloučení zloděje, v opačném případě by prý
všichni společně opustili klášter. Když si Bankei žádost přečetl,
svolal všechny k sobě. "Jste chytří muži," řekl jim. "Víte, co je
správné a co nesprávné. Chcete-li, můžete jít a studovat někde jinde,
ale tento ubohý bratr rozlišovat mezi správným a nesprávným neumí. Kdo
ho to naučí, když to neudělám já? Nechám si ho tu, i když vy ostatní
odejdete." Když zloděj uslyšel tato slova, vytryskl mu z očí proud slzí
a opustila ho veškerá žádostivost po krádežích.
|
