Datum 13.12.2009 10:43:00 | Rubrika:
| ... JÁ jsem ŽENA, JÁ jsem MUŽ, kdo má pravdu nevím už ....
Muž a žena, věčné téma, černá a bílá, jin a jang, světlo a tma, oheň a voda. Co je to vlastně mužský a ženský svět? Dokáží muž či žena navzájem do těchto světů vhlédnout? Dají se tyto dva světy propojit a nebo jsou natolik rozdílné, že to není možné. Dokáže pochopit jeden druhého, porozumět si? Jsou obvyklá, zaužívaná schemata soužití a vztahů, často také založená na vzájemném soupeření, pouze jedinou možnou formou kontaktu mezi mužem a ženou? Tyto otázky se také často objevují mezi účastníky seminářů mužské a ženské tantra jógy. Pomocí cvičení asán a prožívání jednotlivých aspektů dochází k postupnému otvírání a rozkrývání těchto světů. Nejdříve uvnitř sebe sama - muže či ženy a později se objevuje hlubší a zároveň jemnější vnímaní opačné polarity. Zažíváme určitý druh vhledu do opačného pohlaví.
Tohoto tématu si všímá i úryvek z knihy Cesta bílého oblaku (Osho):
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Muž a žena. Meditace a láska
Jsou jen dvě cesty, dvě základní cesty, které vedou k osvícení. Jednou je meditace, druhou je láska. K lásce potřebujeme druhého. Meditaci může provádět jedinec.
Muži mohou být osvíceni prostřednictvím meditace, protože dovedou být snadněji sami a tak mohou dosáhnout osvobození přímo. Být sám je přirozenou vlastností muže – hluboce uvnitř je sám. Pro ženu není samota lehká, dokonce velmi těžká, téměř nemožná. Celé její bytí je mocnou touhou po lásce. A k lásce potřebujeme druhého. Muž může meditovat, když zde druhý není – to není problém, ale jak má člověk milovat, když zde není druhý?
Žena, ženská energie dosahuje meditativního stavu láskou – a mužská energie dosahuje lásky meditací. Ženská energie se liší od mužské energie.
Je to stejné, jako kdyby někdo řekl, že jenom žena může přivést na svět dítě. Muž nemůže porodit, může přivést dítě na svět jen prostřednictvím ženy. Fyzické bytí ženy je takové, že ji předurčuje k mateřství. Nikoli muže. Muž může mít dítě jen prostřednictvím ženy.
Proč je pro ženu těžké, aby dosáhla osvícení přímo? Proč je pro muže možné bezprostřední přímé osvícení?
Když se Buddha vrátil do svého paláce, byla jeho žena rozlícena – dvanáct roků se neobjevil. Jedné noci, aniž by co řekl, zmizel. Utekl jako zbabělec, zatímco ona spala. Buddhova žena, Jašódhara, by mu dovolila odejít, byla statečnou ženou, dovolila by mu, aby ji opustil, kdyby se jí byl zeptal, nedělala by žádné scény, ale Buddha nic neřekl. Měl strach, že by se něco nezdařilo, že by začala plakat nebo něco jiného. Ale strach ve skutečnosti neměl kvůli ní, strach byl hluboko v jeho vlastním nitru. Bál se, že by pro něho bylo příliš obtížné Jašódharu opustit, kdyby zde ležela a plakala. Měl jako každý muž strach jen o sebe. Bylo by to kruté a on nechtěl být krutý. Utekl raději, když spala. Utekl odtud a vrátil se za dvanáct let.
Ve vztazích bez lásky nejsou skutečně žádné problémy. Druhý se pohybuje jenom na okraji území a člověk není svázán. Druhý neexistuje, druhý je vlastně jen tělem, které se pohybuje na vnější úrovni.
Pro muže je těžké meditovat, když miluje. To je problém. Je to neuvěřitelně těžké, poněvadž žena nebo někdo druhý vstupuje do popředí vědomí milujícího muže. A když chce meditovat, točí se celá jeho bytost a myšlení kolem milovaného. A když člověk někoho miluje, může na něho možná zapomenout, když je zaměstnán, ale není-li zaměstnán, okamžitě si na milovaného vzpomíná. Pak není přestávek mezi myšlenkami, v nichž by mohlo božské vstoupit.
Muži nemohou dosáhnout božského prostřednictvím lásky, neboť jejich energie se zcela odlišuje od ženské energie. Muž musí nejprve dosáhnout meditace, pak k němu přichází také láska. Pak není nenávisti. Muž musí nejprve dosáhnout božského, pak se stane také milovaný božským.
Přesně opačně to probíhá u ženy. Nemůže meditovat, poněvadž je celým bytím tažena k druhému, nemůže být sama. Je-li sama, je nešťastná. A když se řekne, že samota je čistá svátost, totální vytržení, nemůže tomu porozumět. Všude na světě byla samota zdůrazňována jen proto, že mezi hledajícími bylo více mužů. Buddha, Muhammad, Mahávíra, Ježíš – všichni se uchylovali do samoty a byli v samotě osvícení. Vytvořili obecný názor. Když je žena sama, cítí se nešťastnou. Je-li přítomen milovaný, a může to být i jen v její představě, je šťastná. Živí se láskou, kterou jí někdo dává, nebo kterou dává ona. Potřebuje kolem sebe lásku, je jí výživou, subtilní potravou; žena umírá hladem, vadne, není-li přítomna láska. A proto nemůže žena nikdy pochopit, že může být samota krásná.
Pro ženskou energii nastává meditace jen v nejhlubším seberozpouštění láskou. Pak teprve může být sama, pak to není problém, neboť teď již není sama. Milovaný je s ní sjednocen, je stále s ní. Láska je pro ženu Bohem. A právě jen takovou láskou k milovanému přichází k bodu, kdy se milující i milovaný sjednocují. Pak nastává meditace. Tento rozdíl je třeba mít na zřeteli a je nutné mu hluboce porozumět, neboť vše na něm závisí.
Ženská energie je milující a meditace je květem této lásky. U mužské energie je meditace kořenem, z něhož rozkvétá láska.
(Osho - CESTA BÍLÉHO OBLAKU)
|
|