Datum 23.11.2009 15:56:25 | Rubrika: Tantra
| Měl překvapivě zářivé oči a vypadalo to, že ...
Úsměv za svítání
Raoull Follreau napsal svědectví o táboře malomocných na ostrově v
Pacifiku. Bylo to něco nepředstavitelného. Beznaděj, zlost, zuřivost,
znetvoření lidé, nebo spíše už jenom chodící mrtvoly… Žádné východisko,
žádná naděje, žádný zítřek.
Přesto se mezi těmito zmrzačenými existencemi uchoval jeden stařec.
Prožíval stejné tělesné utrpení jako ostatní, ale byl „jiný“. Měl
překvapivě zářivé oči a vypadalo to, že neupadl v beznaděj jako jeho
spolubydlící. Každé ráno se stařeček za svítání došoural k ohradě
tábora, sedl si vždy na stejné místo a čekal. Nečekal na východ slunce.
Nečekal, až se nad oceánem objeví jeho záře. Čekal na chvíli, kdy na
druhé straně vyjde žena, stejně stařičká jako on, s tváří pokrytou
spoustou vrásek, s očima plnýma vlídnosti. Žena nepromluvila. Poslala
jen tiché a nenápadné poselství – úsměv. Mužíček se při jejím úsměvu
celý rozzářil a odpověděl jí svým úsměvem. Rozhovor beze slov trval jen
pár chvil. Pak se stařík zvedl a pomalu se dal na cestu k barákům.
Když se Follreau staříka zeptal, malomocný mu vše vysvětlil. „To je
moje žena.“… „Dříve, než jsem přišel sem, ona se o mne tajně starala,
jak uměla nejlépe. Čarodějka jí dala mast, kterou mi každý den potírala
tvář. Zachránila malou část, která jen tak tak stačila k tomu, aby mě
tam mohla políbit… Ale stejně to nebylo k ničemu. Nakonec mě přece
odvezli sem. A moje žena mě následovala. Když ji každý den spatřím,
uvědomuji si, že právě ona mi dává jistotu, že dosud žiju. A pro ni
žiju ještě rád.“
převzato z knihy:
Ferrero, B. Příběhy pro potěchu duše. D. Ovečková. 5. vydání. Praha: Portál, 2008. 139 s. ISBN 978-80-7367-484-7
a stránek mé dcery: http://galerie-shine.717.cz/menu/plosne/kreative-cafe
Luděk - přeji všem krásný den
|
|