Žila jsem ve velkém světě, ve městě, užívala všeho, co město nabízí – zábava, divadlo, koncerty, výstavy, hospůdky, přátelé…ale nezbyl mi čas na sebe, na jemné drobnosti, na hlubší prožitky, setkání…, na jemné, běžně nezachytitelné, neviditelné vjemy…

Potom jsem se přestěhovala na venkov, vnější svět se zúžil a vznikl prostor pro vnitřní. Ucítila jsem, jak voní louka na jaře, v létě, na podzim a v zimě… Že den má svůj rytmus, měnící se energii… Že mám méně rozptýlení vnějšího, zato více času na sebe, rodinu, partnera, se kterým mám více času na objevování nekonečných podob lásky a milování… Že vevnitř mě se nachází obrovský nepoznaný a možná také nekonečný svět, spousta citů, emocí, prožívání…
Najednou mi život připadá mnohem bohatější a větší než předtím. Ani nevím, jestli jsem v tomhle životě schopna všechny ty poklady objevit, užít, prožít…

Teď žiji někde mezi... a vyhovuje mi to. Netoužím po povrchním velikém světě a ani se netoužím uzavírat v malém.

Snažím se přijít na to, co mám tedy objevovat ve „velkém světě“? Co se skrývá pod pojmenováním „široký svět“…?

Vyzývám všechen lid k zapojení do debaty! !
I Tebe příteli…

S otevřeným srdcem
Elisa …