Ve filmu se sice úplně se svým talentem rozšoupnout nemůže, ale jinak patří Jaroslav Dušek (45) k nejlepším improvizátorům u nás. V roce 1981 založil divadlo Vizita, které hraje představení postavená jenom na improvizaci. Dušek je ve svém divadle hercem, autorem i režisérem.„Představení vzniká až na jevišti a lidé tudíž nevědí, co se odehraje v příští minutě. Někteří diváci to nechápou a odcházejí v polovině představení a zlobí se na nás. Mrzí mě to, ale Vizita je prostě taková. Navíc čím dýl hrajeme, tím víc mi přijde správné jít na pódium a nemít předem nic připravený.“
Herec je známý tím, že by nikdy nevzal stálé divadelní angažmá. Děsí ho, že by si připadal jako dělník v Kolbence. „Pro mne je děsná představa, že bych hrál několik let totéž. Že sedím při představení v klubu a vybíhám na scénu pouze na několik okamžiků, vykřiknout svou repliku. Jsem zvyklý být na jevišti celou dobu, za plného nasazení.“Pro užší okruh lidí se proslavil jako spoluzakladatel rádia Mama a Limonádový Joe. Před kameru si ho vyhlédl režisér Vorel v roce 1990 pro svůj film Kouř. „Dostal jsem nabídku na Ing. Šmída v Kouři od Vorla. Jeli jsme spolu v tramvaji a on na mě zvláštně upřeně koukal a najednou řekl: Zahrál bys mi zápornou roli komunisty? Vůbec jsem neváhal. Mám ten film hodně rád, řekl bych, že je dost nedoceněný.“
Na jednu z jeho nejslavnějších rolí, snaživého svazáka, učitele Sašu Mašlaně v Pelíčcích, si musel počkat ale až do roku 1998. Oslovil ho tehdy Jan Hřebejk. „Honza se stal takovým štamgastem v našem divadle Vizita. Byl na mnoha představeních a tvrdil mi, že na základě toho mi dal tu roli.“
Jedna z mnoha pěkných scén ve filmu je, když jde Dušek v roli Mašlaně k Evě Holubové s nabídkou kvalitního sexu. „Měli jsme strašnej problém to zahrát vážně, bez smíchu. Já vždycky zabouchl ty dveře a stojím tam jen v nátělníku, ona sedí na posteli a já začnu: "Evi..." A jak jsem to dořekl, dostali jsme oba záchvat smíchu. Vypadalo to, že to vůbec nenatočíme.“Exceloval i v oscarovém Musíme si pomáhat (2000) jako kolaborant Horst Prohaska. I tam se nevyhnul milostné scéně, tentokráte s Annou Šiškovou. Ta dopadla ale o poznání hůře, než ta v Pelíškách. „Musel jsem se na Aničku nemilosrdně sápat a ona mě mlátila pěstí. Scéna se opakovala asi desetkrát a už jsme byli dost fyzicky unavení. Anna mě pak nemohla vůbec vystát, nesměl jsem se k ní vůbec přiblížit, byl jsem jí odpornej.“
Dušek se považuje za jeden z největších hereckých objevů druhé poloviny devadesátých let. Režisér Hřebejk ho dokonce označuje za největšího českého baviče, což on odmítá s tím, že největší baviči o svém mistrovství ani nevědí.
„Jsem pořád chudej. Nejsem bohatej a ani nechci. V tom nespatřuju žádnou výhodu. Kdybyste viděli moje konto v bance, tak byste zjistili, že se pohybuje někde kolem nuly. Nemám žádný peníze. Ale když je potřebuju, tak je nějak získám.“Další úspěšné filmy, ve kterých Dušek hrál byly Divoké včely (2001) v roli hajného, Pupendo (2003) jako Míla Břečka, Horem pádem (2004) jako šéf agresivních fotbalových fanoušků nebo Doblba! (2005) v roli Karla Muka.
Uplatnil se i jako nekonvenční moderátor Českého lva. Některé lidi jeho druh humoru příjemně překvapil a jiní byli zaskočeni jeho slabomyslností. „Mě přijdou slabomyslné všechny tyhle akce, tak mi je jedno, kdo si co myslí. Strhlo to na mě velkou vlnu popularity, což je dost otravný. Nejraději se věnuju svému divadlu a zbytek mě nezajímá.“Jaroslav Dušek je šťastně ženatý se svou ženou, také herečkou Ivetou. Mají dvě děti, syna Martina a dceru Agátu. „Kdyby žena neměla smysl pro humor, tak by se mnou chudák vůbec nebyla. Ona už je otrlá a na můj výstřední humor je zvyklá. Mohli jste ji vidět v Divokých Včelách, kde hrála mojí ženu.“
Na jeho herecký koncert se můžete těšit třeba v novém snímku Operace Silver A, který přijde do kin v roce 2007. Jedná se o osudy hrdinů výsadkové skupiny v době protektorátu. Tak snad to bude stát za to.
Autor: Alice Rottová
Autor: Alice Rottová