Datum 12.11.2007 0:00:00 | Rubrika: Cesta do Indie
| Loučení s nosičem. Podávám mu ruku. Dlouho mi hledí do očí. Jsem celá opuchlá. Po cestě měl o mě asi obavy. Několikrát se ptal, jsem-li O.K. Teď tu stojíme, díváme se navzájem do očí. Pevně mi drží ruku, i když stisk povoluji. Má v očích zvláštní lesk, který je podobný slzám. Letmo ho políbím na tvář...
První dojem z Indie
Nádražní hala - koukající lidé, špinavá dlažba, stmelení skupiny, koflík s kávou, špinavé záchody, těžný bágl, narvaný vlak batohy, zima ve vagónu, elegantní muži v turbanech a krásných oblecích se svými ženami, výměna peněz na letišti, luxusní autobus, ucpaná ulice, nádraží.
Cesta vlakem – zima, nekončící stejná krajina, zbořeniště, staveniště, smetiště, lidé – klidní, nespěchající, krásní, čistí, špinaví, sedící, ležící, pracující, lelkující, pozorující.
Netrpělivost z nekonečné cesty vlakem.
Očekávání konce cesty.
Haridwar – voda, žebráci, cetky, miliony cetek, žebráci, vyděrači, výběrčí peněz, koupání v řece, meditace v ghátu, toulání městem, velké vedro, bez peněz, počuraný kout, smrad, tiché nábřeží, koupající se mniši, rozdělení se o svačinu, odmítnutí osahávání.
Slavnost Arati – Ganga
Posvátnost plynoucí vody, hry světel. Žehnání vody pomocí posvátných lamp – ohně – mnichy. Davy lidí – stejná energie posvátnosti, radosti. Výběrčí a hlídači procházejí mezi lidmi a pokřikují. Většina lidí si jich příliš nevšímá.
Ashram
Překvapení při pohledu na bránu. Pocit, že jsem doma. Přijímám večeři na zemi a jím rukama z nabídnutého listu nabídnuté jídlo.
Chrám v ashramu
Překvapuje mě obraz se čtyřmi svastikami – velmi na mě působí. Fotím starou ženu. Ukazuji jí fotku a střetávám se s jejím pohledem plným radosti, pokory a odevzdání. Mám velkou potřebu ji obdarovat. Dávám jí příděl peněz, který jsem obdržela. Druhý den ji opět potkávám – září radostí. Další den vycházím v černém na ulici a vyhlízím ji. V noci se mi o ní zdálo.
Džungle – Chille – příroda
Příhoda s uraženou zahrádkou a pokaženu rikšou. Policajt holí zbije řidiče. Ten ráně neuhýbá, ale přijímá ji bez jakéhokoliv projevu nelibosti. Opravuje rikšu. Sleduji opice a okolí. Překvapení z pěkné vilky a okolí. Příjemné posezení s Halinou. Doma chodím na houby, tady na slony. Je nás příliš mnoho na to, abychom veděli více zvířat. Nádherný jelen v Ganze plave proti proudu. Sledujeme, zdali proud zvládne. Zvedám hlavu – 16 černých ptáků míjí naše hlavy. „Přepočítej“, říkám Monice. Vracíme se tmou k vile. Cítím, že nás zvířata sledují. Vidí nás. U mostu nás dobíhá stádo opic.
Gangotri
Bába – udivuje mě a přitahuje bába tohoto ashramu. Nádherný muž středního věku s šibalkýma očima a kouzelným úsměvem. Předávám mu zlatou stuhu, kterou už několik let nosím a mám ji někomu dát. Je to on. Přijímá ji se slovy „Velmi dobře“. Když na mě mluví, nerozumím, ale když mluví k druhým, vím, co říká. V noci před odjezdem vidím jeho tvář. Je v mém srdci podobně, jako ona babička, která zřejmě umřela. Jí jsem původně chtěla dát oněch 100 rupií a zlatou stuhu. Měla jsem se o ni postarat. Tak jsem za ni pustila po Ganze lodičku. Oba tito lidé na mě velmi zapůsobili a vstoupili mi do srdce.
…
Přesto, že jsem tuto zemi navštívila poprvé, nepřekvapovala mě tolik – jako bych ji znala. Stále jsem hledala v sobě ten důvod, proč jsem vlastně zde? Věděla jsem, že i cestu na Gaumukh zvládnu, přesto, že mám problém s nohou.
První, co bylo pro mě důležité, bylo setkání se starou paní, která se s ostatními ženami přišla modlit do chrámu, kde jsme ubytováni. Vlastně jsem si jí zpočátku ani příliš nevšimla. Jen tak jsem fotila ženy v oranžových úborech, které se každý den chodí za trochu jídla modlit do chrámu. Nemají nikoho, zůstaly samy. Jsou něco jako mniši.
Vyfotila jsem tedy jednu z těch žen a chci odejít, když Monika na mě zavolá: „Dášo, ona chce vidět tu fotku!“ Tehdy jsem se trochu zastyděla, že jsem si toho sama nevšimla a s vděkem v srdci jsem šla k oné malé babičce. Podívala se na fotku a zářila velkou radostí. Po modlení ženy dostaly svůj příděl jídla a peněz a my jsme se do řady zařadili také. Zdálo se mi, že si ale nemohu nechat to, co v této chvíli potřebuje někdo jiný. Vyšla jsem z chrámu a chtěla jsem věnovat jídlo i peníze. Dávala jsem to jen tak. Ale když mi v ruce zůstaly peníze, moc jsem si přála, abych je mohla dát oné staré paní. Natahuji ruku s penězi a žena, která se skrývala za tou předposlední obdarovanou byla ona babička. Byla tak šťastná! Druhý den jsem ji opět potkala. Se světlem v očích a sepjatýma rukama se mi poklonila a krásně se usmála. I třetí den jsem ji viděla, ale ona mne ne. Vcházela do vedlejšího chrámu. V noci se mi zdál sen, že se o ni musím postarat. Že nikoho nemá, jen mne. Rozhodla jsem se jí dát 100 rupek a zlatou stuhu, kterou s sebou pro někoho vezu. Prožila jsem obrovskou radost v tomto snu v její společnosti.
Ráno jsem vstala, oblékla jsem se a vyšla před chrám, abych jí to mohla předat. Chodila jsem docela dlouho až na mě začal vrčet černý pes, který se tu potuloval. Uvědomila jsem si, že i já jsem v černém. Babičku jsem už nepotkala. Koupila jsem lodičku z květin a s tichou modlitbou jsem ji za ni pustila po Ganze. Černé oblečení jsem už do báglu nebalila, ale nechala na pokoji.
Setkání s Bábou. V Gangotri jsem potkala tohoto muže. Tomu jsem stuhu a peníze předala. Byl to on, pro koho jsem tuto stuhu tak dlouho vláčela s sebou. Již 20 let. Před dvěma roky jsem z ní asi 20 cm ustřihla. Hlas mi řekl, že ji stříhat nemám. Už se stalo. Bábu mám v srdci. Je to můj další mistr. Alespoň mám ten pocit.
Loučení s nosičem.
Podávám mu ruku. Dlouho mi hledí do očí. Jsem celá opuchlá. Po cestě měl o mě asi obavy. Několikrát se ptal, jsem-li O.K. Teď tu stojíme, díváme se navzájem do očí. Pevně mi drží ruku, i když stisk povoluji. Má v očích zvláštní lesk, který je podobný slzám. Letmo ho políbím na tvář. Je rozpačitý. Podobně jako když jsem objala Bábu – jen o trochu víc. Odjíždím. Bylo to nádherné místo. Místo, kde jsem znala každý kámen. Každý pramen mne vybízel k pohlazení. Kde hora dýchala se mnou a já s ní. Jak dobře to tu znám, jak by se mi tu chtělo zůstat, ale vím, že teď nejsem připravená sdílet tyto povětrnostní podmínky. Nemám tolik sil…
Boží oči se na mě dívaly a občas přikývly na souhlas. Děkuji za ně, děkuji jim. Děkuji všem, kdo mi umožnili tuto cestu vykonat. Mám kolem sebe tolik dobrých lidí, kteří mě milují a já miluji je.
A Bába řekl: „Každý den vypij kapku vody z pramene Gangy a zbytkem, který ti v rukách zůstane se umyj.“ Óm
|
|