Nedaleko Oshova ashramu směrem ven z města najdeme nádhernou restauraci s bazénem. Kolem se kroutí řeka, úrodná pole přiléhají k lesnímu porostu.Tomuto místu se říká Farma, neboť se zde pěstují zdravé plodiny nebo Pyramidresort, nebo´t zde příležitostně probíhají různé semináře s duchovní tematikou, satzangy. V otevřeném zastřešeném prostranství s jménem Reiki chrám, asi proto, že někdy ošetřují Reiki, jsme se účastnili večerního satzangu s osvíceným Tyoharem.

Oshuv Ashram

Oshuv Ashram je v Pune místo, které přiláká mnoho cizinců. Nelze říci, že to byla práce pouze Osha a jeho energie, která dělá toto místo známým. Je to usilovná a dlouhodobá práce lidí z ashramu a mnoho investic.V dnešní době sem přijíždí řada účastníků, kteří nikdy Osha nezažili a sama komuna je z velké části postoshovská.

Na úspěchu Oshovy komuny parazitují různé aktivity v okolí. Indové nabízejí v přilehlých ulicích ayervedickou masáž a různá ošetření převážně nevalné úrovně, různí léčitelé a pseudoléčitelé chtějí si také urvat něco zákazníků z tohoto cestovního ruchu.

Krkavci

Snadno můžeme pocítit, že bez ashramu by oblast byla úplně mrtvá. Krkavci s pobavením pozorují, jak se situace neustále opakuje znovu a znovu. Jak vedle několika schopných jedinců se vždycky vyrojí rada příživníků.

Vzpomínám, jaké to bylo, když jsme se snažili otevřít Oshovy meditace pro co nejvíce nových lidi. Bylo potřeba mnoho úvodních programu, dělali jsme projekty se středními školami na pomezí kreativity a meditaci, kombinovali jsme dramatickou výchovu, divadlo s meditacemi. Některé programy museli byt záměrně povrchní, aby otevřeli cestu. Jedna z nejužitečnějších cest k meditaci vedla a vede přes přírodní léčbu a celostní ošetření. Proto všechny kombinace s Reiki, Su-jokem, masáži, energetického a dechového ošetření otevíraly meditační prostor.

Každý organizátor ví, že sedmdesát procent práce je potřeba vykonat před vlastní akcí. Tou může být festival, terapeutická skupina nebo meditační setkání. Každý organizátor ví, že musí nejdříve investovat svou práci, peníze do reklamy, osvětovou praxi, než se dílo začne vyplácet. A ono se začne vyplácet mnohem později, než čeká. Zatímco si piplá své dílo, zatímco kojí své dítě, už se slétají krkavci.

Jsou to krkavci, kteří přijíždějí na skupinu, akci, festival nebo do ashramu, tváří se jako přátelé a zapálení nadšenci, zatímco za zády a na zádech druhých si dělají svou osobni reklamu a bez té investice do času a peněz lákají na své programy, prodávají své zboží nebo získávají pozornost.

Oblíbenou zbraní takových krkavců jsou různé pomluvy, falešné kritiky a záměrné demagogie. Klíčovým bodem krkavců je najít nespokojeného zákazníka nebo jej takticky vytvořit. Jeho nespokojenost podpořit a metodou společného nepřítele ho zmanipulovat.

Zatímco centrum nebo ashram nebo organizátor staví na spokojeném účastníkovi a prostřednictvím této spokojenosti se rozvíjí, krkavci staví na nespokojeném účastníkovi a prostřednictvím jeho nespokojenosti parazituji.

Kolem Lažánek najdeme různé typy krkavců a s pobavením pozoruji, kolik je takových krkavců kolem Oshova ashramu v Pune. Je to mezinárodní fenomén.

Osvícení mistři

Zvláštní skupinou, zvláštní aktivitou, zvláštním fenoménem jsou osvícení mistři.

Po Oshově smrti se jich vyrojilo vícero. Jejich organizace pořádají různá setkání v blízkosti Oshových center, nebo pro své cíle využívají informace a síť, kterou vytvořili sanjásini nebo svoji pozornost na sanjásiny zaměří. Sw.Prem Samvado, můj americký přítel žijící v Indii říkal, že v Pune už se objevil svícený kanaďan, žid, indka. Každou chvíli jsou zde plakáty s klamavou reklamou.

Známí Oshovy žáci se svým dílem na těchto hostinách podílejí. Někdy je těžké rozeznat, co je využíváni Osha a co je parazitování na Oshovi.Ta hranice je neznatelná a stále se asi utváří.

Veeresh, Oshův žák pracující v holandské humanivezitě vyrobil vlastní "sociálni meditace", které "dedikoval " Oshovi. Sw. Prem Amrit, běloruský sanjásin říka, že to je známý trik. Že jeho meditace Osho nikdy moc nebral vážně a že "dedikace" je způsob, jak své produkty s Oshem spojovat. Mně nepřísluší Veereshe jakkoliv hodnotit, vlastně znám jenom pár jeho programů, nicméně tuto urputnou snahu se Oshem zastitit jsem v jeho knize a díle zaznamenal.

Barnett, jiný Oshův žák se údajně prohlásil za osvíceného snad ještě v době, kdy byl Oshovým žákem. Nyní objíždí různé země, pořádá setkaní se sebou a za jednodenní nebo víkendový kurz uděluje nová jména.

Mně to připadá komické, osobně jsem se však ničeho takového neúčastnil, takže reaguji jen z doslechu. Podobné komické prvky najdeme přímo v Oshově multiverzitě. Takové "Taiči v Oshově stylu"...Je to evidentní snaha lektora na sebe upozornit, nevím o tom, kdy Osho cvičil Taiči.

Tyohar

Jednim z osvícených žáků má být i Tyohar, mladý žid, který v ashramu dělal diskotéky. Už způsob, jakým jsme se dostali na večerní satzang byl plny koincidencí.

Poprvé se dovídám o Tyoharovi od Kevaly, který mne láká na Kostariku. Ještě v Čechách se dívám na webovou stránku a dovídám se, že v Kostarice zakládají a rozvíjejí komunitu. Že je tam možné přijet a za drahé peníze tam žít. Nyní sedíme u české medoviny se švédským sanjásinem Pramodem a on se z ničeho nic zmíní o tom, že má v plánu na večerní satzang jít. Domlouvá si s námi schůzku před budovou, objednáváme rikšu a jedeme do Pyramid rezortu, o kterém bychom bez jeho přičinění neměli ani tušení.

Sedáme si na podlahu v Reiki chrámu, ve vzduchu se mísí vůně vonných tyčinek s pachem městské říční kanalizace. Přichází Tyohar a podobá se Ježíš Kristovi. Chvíli mlčí, chvíli přednáší připravené promluvy, chvíli zpíva spolu s mírně unylou amatérskou kapelou. Spontánně odpovídá na dotazy. Neříká nic objevného, ale to, co říká, má prožito.

Je to takový večer podle indického vzorce a podle indického očekávání. Kdo chce být fascinován může se fascinovat, kdo chce využít příležitosti, může se ponořit do sebe. Tyohar tomu nemůže uškodit. Sedí na podiu, vedle je obětní stoleček, který je výtvarně protikladný proti prostému "novodobě křes´tanskému"satu, má skřížené nohy a velice seriózně vyhlíží.

Satzang má pěknou atmosféru. Hlavní aktér má určitou dětskou přitažlivost. Proti Oshovi je však neporovnatelně nudný a nedosahuje Oshova intelektu.

Celý večer vnímám jako propagační agitku včetně plánovaného promítání videa o životě v Panchamame, kostarické komunitě. Dovídáme se, že takhle do Puny jezdí sedm let.

Fenomén Osvícení.

Moje zvláštní poznání osvíceného mistra vychází ze zkušenosti, že mistr nemusí parazitovat na práci druhých. Může použít a používá všechny známé metody a postupy a dosavadní poznání předchůdců, ale jeho použití přináší několikanásobný posun v kvalitě obsahu i formě. Mistr se pozná mimo jiné podle toho, jak umí své žáky transformovat.

Poprvé jsem se setkal s osvícením v přítomnosti Deva Bhardwaje, osvíceného tantrického mistra, nadšence pro indické divadlo. Ten neměl potřebu sebe propagovat jako osvíceného mistra. Jenom se mnou sdílel. Na indickém festivale, který jsem v roce 1992 organizoval v Brně, v Praze, ve Znojmě, několik měsíců v lažánecké divadelní komuně, na českém festivalu v Indii, na několika cestách po Bangladezi, Indii, Thajsku.

Osho o osvícení říká, že je to něco, co už dávno máme, jenom to znova nalézáme. Každé usilování však tomu zabraňuje, ono to samo za námi přichází, když jenom jsme a meditujeme, když však jsme prošli transformací, která nám umožňuje umět ponořit se do sebe a oddělit se od životních dramat.

Poznávám, že každé zasvěcování v Reiki-živé cestě, naší svébytné dlouhodobé škole, je práce s osvícením. Prožitková zkušenost za myslí naplněná nekonečnou energií. Zasvěcuji se Saritou a později Leenou-Lucinkou několik let, jedná se vlastně o krásnou několikahodinovou meditační slavnost s vesmírnou energií. Každá nová zkušenost, každé nové zasvěcování je hlubší a hlubší. Není důvod tomu nějak říkat, je důvod si to užívat.

Co je zřejmé

Osvícení je přirozený energetický stav. O osvícení máme falešné představy a připadá nám, že to je něco zbytečně vzdáleného od nás. Zároveň je zřejmé, že osvícení je stejně tak dobré zboží, jako cokoliv jiného.

Sw.Anand Shunyam