1. Tantra ART - Mystérium lásky, umění a života
2. Zkušenosti, Zážitky
3. Závěr

Měl sem možnost být necelé 3 dny ve tmě. I tato krátká doba ve mně vyvolala zajímavé pochody. Nebyl jsem v prostoru, kde by byla tma, měl jsem jen na očích šátek. Takže to byla spíše taková vnitřní tma.

Pobyt ve tmě - nejdříve bych měl asi napsat, kde jsem se k tomuto zážitku dostal. "Šátková terapie" byla zařazena na začátku čtrnáctidenní akce Tantra ART 2007 v Lažánkách. Zdejší lektoři vyzvali všechny účastníky, aby si zavázali oči, přestali spolu mluvit a nechali si šátek tak dlouho, jak budou považovat za vhodné. Doporučili nám vypnout telefony a úplně se izolovat od okolního světa.

Součástí akce byly tantrické dechové techniky, tantrické meditace, masáže, šamanské rituály a sebevyjadřovací techniky inspirované divadlem, malováním a tancem. I toto se tedy mohlo projevit a zesílit tak prožitek při setkání s vnitřní temnotou.

Vydržel jsem s šátkem skoro 3 dny (ten člověk vlevo na obrázku jsem já), neodložil jsem ho ani na chvíli (výjimkou byla sprcha, zde jsem měl pouze zavřené oči). Začaly se mi dít zajímavé věci, ale po dvou dnech již většina lidí šátek neměla a já jsem cítil, že mně to od nich izoluje. Tak jsem ho také odložil, abych si dosytosti užil tantrické techniky a neodděloval se od zbytku skupiny.

Zkušenosti, Zážitky

VNÍMÁNÍ RŮZNÝCH MATERIÁLŮ

Nejdříve jsme si ohmatávali bezprostřední okolí kolem nás a dotýkali se různých materiálů - podlaha, dřevo, sklo. Je překvapivé, co všechno tímto člověk objeví. Většinu toho, co se nachází kolem něj, zná jen svým zrakem. Pokud použije místo toho jen svůj hmat, je to pro něj něco úplně nového a musí pátrat, aby si to někam zařadil.

Při pobytu ve tmě bylo velice zajímavé zkoumat jídlo. Sami jsme si samozřejmě nevařili, to by dopadlo.. ale i tak to byla super hra. Když jsme například dostali ráno 4 lidi ke stolu mísu s ovocem, to křupnutí hroznového vína bylo úžasné. Nebo když někdo narazil v míse na kousek slupky od banánu, kterou tam někdo položil a začal ji žvýkat - hmatem nepoznal o co se jedná. Mohlo vypadat komicky, když si někdo šel pracně k okýnku pro polívku, pomalinku s ní přešel celou jídelnu, a až našel volné místo, položil omylem talíř na hranu stolu a vylil si všechnu polívku na zem. Nebo když u stolu zjistil, že nemá lžíci - věděl, že pokud si pro ni půjde, už svůj talíř možná ani nenajde. A jednou jsem dokonce obědval na zemi, protože jsem neměl už sílu hledat v přeplněné jídelně volné místo - a bylo to super!

VNÍMÁNÍ OSTATNÍCH LIDÍ

Dále jsme měli za úkol prozkoumávat jeden druhého. Překvapily mně například vlasy.. bylo to něco jiného, než běžně znám, když mám k dispozici zrak. Nebo třeba něčí vousy - ty jsem na dotyk vůbec neznal. Během těch několika málo dnů se šátkem jsme se vzájemně potkávali a při kontaktu jsme se snažili dotykem poznat, o koho se jedná. Musím říct, že pokud člověk nevidí zrakem toho druhého, je k němu mnohem více tolerantnější. Se zrakem má člověk spojeno spoustu automatických činností. Když někoho uvidí, hned si ho někam zařadí a přestane se o něj zajímat. Je mu jedno jak ten druhý myslí, prostě si ho jen někam zařadí na základě svých naučených pravidel - a ty nemusí být vždy úplně pravdivé.

VNÍMÁNÍ SVÝCH PROBLÉMŮ

Šátek člověka trošku izoloval a každý tak byl blíže sám sobě a svým problémům a měl příležitost o nich přemýšlet. Nebylo kam utéct, věřím že pro někoho to muselo být hodně těžké. Mně osobně nejvíc vadilo to, že někteří si šátek sundávali už první den, pohybovali se pak po domě rychleji než ostatní, začali si mezi sebou povídat a vnímal jsem kolem sebe rychlejší formu energie. Jak přibývalo lidí bez šátku, myslel jsem si, že je šátek jen trik pro nováčky - aby si zkušení tantrici mohli nerušeně užívat jeden druhého a nováčci mohli řešit své komplexy a problémy. Ano i na takovéto podivné nápady může člověk přijít a pak se v nich může i utopit. Mně to pak ale začalo být jedno, a staral jsem se jen o sebe.

ZKLIDNĚNÍ SE

Také velice nedocenitelná zkušenost. Dům byl velice veliký, bylo nás tam 50 lidí a bylo tam mnoho místností, kterých jsem si dříve ani nevšiml. Občas jsem do takové místnosti omylem zabloudil a pak jsem se jen motal a vůbec sem netušil jak z toho ven. Věděl jsem, že už dávno začala společná meditace, nebo je čas na oběd, ale nemohl jsem se vymotat. Pak jsem začal být nervózní, začal jsem zmatovat a shazovat věci kolem sebe.

Pro tyto situace nám doporučili se zastavit, naprosto se zklidnit a poté pomalinku začít pátrat kolem sebe a postupně hledat řešení. A ono to opravdu zafungovalo a je to velice prospěšná rada i do běžného života. Když se člověk dostane do situace, kdy neví, jak z toho ven, stačí se zklidnit a pak pomalinku problém analyzovat a ono už se řešení postupně samo objeví.

OŽÍVÁNÍ MYŠLENEK

Tohle se mi začalo dít zhruba po dvou dnech. Bylo to hodně zajímavé. Do této doby jsem viděl jen tmu, nebo pulsující světla. Potom se mi ale jakoby propojili smysly a když jsem například ráno vyšel ven, uviděl jsem před sebou obraz toho, jak vítr rozfoukává po celé zahradě písek. A teprve potom jsem si uvědomil, že slyším silný vítr a mozek mi to zobrazil i prostřednictvím vnitřního zraku. Začaly se mi před očima vizualizovat různé formy energie - jiné obrazy se mi zobrazovaly když jsem šel lesem, jiné když jsme meditovali, jiné když se někdo hádal apod. A dělo se to naprosto automaticky, tak už jsem o tom ani nemusel přemýšlet a jen to vnímal.

Když jsem přišel do místnosti a s šátkem jsem se rozhlédl, mozek mi automaticky vyhodnotil podle sluchu kolik je tam lidí a kde sedí, a zobrazil mi to takovým zvláštním způsobem. Problém byl, pokud jsem takto někde uviděl člověka, který na mně kouká a přitom jsem ho neslyšel. Nevěděl jsem, jestli je to jen má fantazie, nebo jsem ho nějakým podivným způsobem vycítil. Toto občas moc příjemné nebylo.

BAREVNÉ SNY

Nebýt praktické zkušenosti s tmou, tento efekt by mně nikdy nenapadl. Tím jak jsem byl pořád ve tmě, začal jsem si na tmu zvykat. Ale sny během noci byly stále stejně barevné. Byly úplně krásné! Najednou jsem viděl ve snu strom, nebo tvář člověka a úplně mně to dostalo! A nebyl jsem tam jediný, kdo si užíval barevné sny - popisovalo to více lidí. Později sem měl pocit, že jsem si dokonce ve snu uvědomil, že zrovna sním, protože bych jinak nemohl barevně vidět. Některé sny byly velice jednoduché, odlišné od běžných snů - působilo to spíše jako různé vize, a já si je bděle uvědomoval. Ta bdělost tam po dvou dnech byla skoro pořád - během dne i během noci.

Ke konci se mi začalo dít také to, že jsem už trošku přestal rozlišovat, co je sen a co je denní bdění. Během dne jsem například po meditacích usínal a zdály se mi sny, které byly hodně skutečné. Změnilo se také vnímání času. Stávalo se mi, že jsem si myslel že večeřím a ono byl teprve oběd. Někdy jsem si myslel, že už je venku noc a když jsem vyšel na zahradu, začalo mně pálit sluníčko. V noci jsme někdy spali ve spacáku venku a jednou začalo pršet, a já si užíval jak je den a jak skáču na sluníčku a přitom na mně krásně prší, pak jsem se probudil a byl jsem trošku zmatený, protože jsem vůbec nevěděl která bije. V noci jsem koukal na hvězdy, aniž bych je viděl - ráno jsem cítil jak se den probouzí, otevřel oči a uviděl jen tmu.

SVĚTLA

Tak a pak bylo ve tmě ještě něco. Přirovnal bych to k podivnému světlu. Ze začátku to bylo jakoby takový tunel. Ale ne tma a na konci světlo. Spíš takové světlo co pulzuje ode mně tmou do dálky a tam mizí. Zhruba co tři sekundy jedno takové světlo co vše prosvětlí a pak zmizí v dálce. Tohle pulsující světlo jsem kdysi viděl i doma v koupelně - když jsem si tak na hodinu zhasnul světlo a jen tam tak seděl a koukal do tmy.

Dále jsem začal vidět takové malé světýlka. Byly takové jednobarevné, jakoby oranžové, ale současně v tom byly i jiné barvy - měly tvar rozmazaných čárek, bylo jich tisíce a byly všude. Začal jsem je vidět při jedné meditaci, a pak jsem je viděl téměř při každé meditaci, a pak i mimo meditace, když jsem se někde zklidnil a soustředil na ně. Někdy byly jen nahoře, někdy prostupovaly celým prostorem - shora dolů.

Další úkaz, který jsem viděl, znám už z dřívějška. Tentokrát se mi objevoval během Oshových dynamických meditací. Byl to jakoby kruhový svítící strop o poloměru pár kilometrů. Točil se nade mnou a já ho pozoroval. A byly v něm různé textury - vypadalo to trošku jako veliký koberec. Teď už vlastně ani nevím, jestli to vypadalo pokaždé jinak, nebo stejně. Vnímal jsem spíše jeho kroužení - jakoby byl jeho střed propojen neviditelnou tyčí se zemí. A při hudbě se mi zdálo, že kopíruje rytmus hudby - a někdy se mi zdá že se v něm objevují i pohyby odpovídající mé srdeční frekvenci. A teď, když o tom píši, mně napadlo, že to vypadalo trošku jako obří mandala.

Poslední úkaz, který zde popíšu sem viděl při meditaci Gourishankar. Viděl jsem takové kyvadlo, které mělo na výšku pár kilometrů, a pomalinku se otáčelo kolem osy. A během té meditace se jakoby zpomaloval její pohyb, až se v jedné chvíli úplně zastavilo a pak tam bylo něco hodně pozoruhodného, co už si teď nemůžu moc vybavit. Nějak se tam deformoval čas a prostor, nebo tak něco. Ale zůstala tam moje pozornost co si to stále trošku uvědomovala. Moc sem u toho nemyslel, tak to teď moc nepopíšu. Bylo to pozoruhodné a hodně nepopsatelné. Na druhou stranu nic nadpřirozeného - bylo to takové normálně podivné a měl jsme přitom pocit, že jsem to už zažil. Jen nevím kdy a kde. To kyvadlo sem tam potom viděl ještě dvakrát při meditacích, zkoušel jsem si představovat, že se zastavuje, ale ono se jen zpomalilo trošku, ale pořád se kývalo sem a tam. A když jsem pak hodně chtěl, aby se zastavilo, tak zmizelo a byla tam jen tma, nebo ty malé světýlka.

NÁVRAT DO REALITY

Když jsem si sundal šátek, bylo to příjemné i nepříjemné. Uviděl jsem kolem sebe zase svět, na který jsem byl dříve zvyklý, prostory se mi zdály najednou zase menší, všechno bylo takové jednoznačné, normální, známé. S šátkem jsem všechny lidi házel do jedné krabice, bez něj jsem zase uviděl mnoho individualit. Něco ve mně ale ta zkušenost zanechala a nejen ve mně - všechny to tam trošku sblížilo.

14 dní jsme si tam hráli s různými energiemi, trénovali různé tantrické techniky a skupinové meditace, pořadatelé pro nás připravili několik divadelních představení, které byly nabité různými emocemi, lidem tam vyplouvali na povrch jejich vnitřní problémy a oni je řešili.. a bylo nám všem dobře. Ke konci jsem si zase připadal jako mezi normálními lidmi, a vůbec jsem si neuvědomoval, že jsem se změnil. To mi došlo až při návratu domů - pár dní jsem se z toho dával dohromady. Těch 14 dní ve mně něco zanechalo, něco moc hlubokého. Něco čemu porozumím asi až časem.

Závěr

Tma byla super a rád si tento zážitek ještě někdy zopakuji. Příště bych chtěl být ale sám a chtěl bych tam být déle - alespoň týden? Když se tak nad tím zamyslím, tak se dá říct, že jsem tam zažil během těch tří dní s šátkem relativně hodně zajímavých stavů. Ale o těch stavech to nebylo. Ty stavy to byla spíš taková šou, ale člověk tam hlavně nakoukl do sebe. No, pokud někdo chcete lépe poznat sami sebe, pobyt ve tmě doporučuji! Ale je to jen pro odvážné. A možná by také nebylo od věci mít po ruce někoho, kdo má se stavy, které se mohou ve tmě člověku objevit, zkušenosti. Na druhou stranu je to v porovnání s jinýma technikama hodně rychlá metoda sebepoznání a výsledky se objeví už po pár dnech.

A co hlavního mi přinesl pobyt ve tmě? Uvědomil jsem si, že svět, který vidíme svým zrakem, považujeme za tu nejskutečnější realitu. Ale stačí zavřít oči a svět kolem nás začne vypadat úplně jinak. To jak vnímáme svět tedy ani tak neovlivňuje svět samotný, jako spíše naše smysly - a těm my potom bezmezně věříme. A kdybychom měli o jeden smysl víc, který by vnímal jiný druh energie než můžeme vnímat nyní, bude to zase úplně jiný svět. A to je možná důvod, proč Indové už několik tisíc let tvrdí, že je svět jen zvláštní forma snu, iluze, mája.

http://zivotni-energie.cz/http://zivotni-energie.cz/http://zivotni-energie.cz/http://zivotni-energie.cz/http://zivotni-energie.cz/http://zivotni-energie.cz/http://zivotni-energie.cz/