Oblast do které míříme..

Na severovýchod od Delhi, na hranicích mezi Nepálem a Tibetem, se nachází jeden z sedmadvaceti indických států, který se zove Uttaranchal. To je oblast do které míříme na naší říjnové výpravě. Z Delhi vyrazíme nočním Expressem, pojedeme šest až osm hodin na severovýchod, do dálného Harridwaru.

Stát Uttaranchal má své vlastní svébytné jazyky a kulturu, z podhimalájských nížin se tu zvedají hory Garhwalu. Ve spleti hlubokých říčních údolí se tu uchovala fascinující mikrocivilizace, spojující hinduismus s animismem, málokde se také projevuje vliv buddhismu.

Tato oblast je na hranicích s Tibetem, dlouho byla zakázanou vojenskou oblastí. Postupnou demilitarizaci se postupně otevírá návštěvníkům.

Zdejší zasněžené vrcholky patří k nejkrásnějším horám vnitřních Himalájí, i když nejsou tak vysoké jako hory v Karakorámu, dosahují výšky okolo 7600 m.n.m.

Na rozdíl od nížin tu nejsou třenice mezi kastami. Většina horalů totiž patří k vyšším kastám rádžpútů či brahmánů. Kromě žebravých mnichů se zde nalézá velmi málo žebráků, což vůbec není pro Indii příznačné.

Pár slov v hindštině se rozhodně hodí, protože horalé anglicky moc neumí. Jako například obvyklý pozdrav pronášený se sepnutými dlaněmi: Namasté ,

nebo hovorové nazdar! -Namaskár ! ,

nebo Main ék rát ké lije tehrrahá hun…což znamená: chtěl bych se ubytovat na jednou noc,

anebo obligátní: Main hindi nahin bol sakta hún…neumím hindsky!!

Garhwal jsou posvátné hory, kde pramení mohutné řeky Ganga a Jamuna. Více než tisíc let přicházeli játriové (poutníci) pěšky. To se však za posledních několik let změnilo. I my použijeme džíp, ovšem nedivte se, že horská cesta dvěstě kilometrů trvá jeden celý den, minimálně osm hodin, ovšem bombastické výhledy, pohledy do divokých údolí nás neminou. Garhwál je dost náročné místo na cestování. To obnáší extrémně dlouhé a často nervy drásající jízdy autobusem nebo džípem. Odměnou jsou ale potom výhledy na zasněžené vrcholky hor a křiklavé barevné garhválské vesničky v ukrytých údolích. Tyto hory mají ovšem pro Indy převážně duchovní význam.

Ganga Arati je každodenní velkolepá slavnost zasvěcená životodárné bohyni- řece Ganze. Koná se každý večer ve městě Harridwar, na naší první zastávce na cestě do hor.

Pozorování obřadů je úchvatné hlavně večer. Soumrak přitahuje tisícové davy na hlavní ghát, na ostrovy a na mosty v řece. Na hladině řeky se pohupují světla, kněží předvádějí komplikované obřady a rituály, v rukou drží pochodně, duní gongy, hraje hudba. Po skončení obřadu se mělčiny zaplní lidmi, kteří se zde koupou.

V životě Indů hraje náboženství hlavní význam, byť se vám to na první a ani na poslední pohled nemusí zdát. Uprostřed všedního dění, hašteření, lovení turistů. Hluboko za vším je posvátná víra, kterou zatím skoro jako jedinou na světě nevykořenila západní civilizace. Indie si dál tepe svým vlastním pomalým rytmem, plným zákonitostí a daností.

Zůstaňme ještě na chvíli u tradic, podle níž by každý věřící měl alespoň jedenkrát za život vykonat pouť k pramenům Gangy ( vezmi si muslimskou obdobu poutí do Mekky ). U pramenů Gangy žijí ještě dnes svatí mužové, sadhuové, často žijí osamoceně v jeskyních v okolí pramene a do údolí scházejí jednou za několik let. Toto jsou totiž místa nazývaná dev- bhoomi, místa, kde se lidé setkávají s božstvy.

Pět posvátných soutoků

Ganga sestoupila na zem z nebes, aby přinesla smrtelníkům pokání a soucit. Sestoupila na pokyn Bohů. Spadla na hlavu Šivovi a roztekla se po jeho rozcuchaných vlasech. Tyto vlasy jsou totiž horská údolí, jejichž bystřiny se nakonec spojí ve svatou řeku Gangu. Proto Ganga nemá zeměpisně pravé prameny, což ovšem hinduistům pranic nevadí, ti totiž nedbají na geografickou přesnost, ale na posvátnost místa a tou je ledovec Gaumukh.