Proč má tolik žen problémy s milováním, problémy vyjádřit se při orgasmu, nebo si jej dokonce dokonale užít, odevzdat se mu a uctívat svou sexualitu jako posvátnou? Projevit se jako děvky, smyslně se oddat prostopášnostem, užít si svou senzualitu a sílu?

Ženská sexuální extáze má léčivou moc. Vždyť ženský orgasmus má velikou hodnotu. Milovaná a sexuálně uspokojená žena se stává bohyní, která vyzařuje oddanost, spokojenost, lásku a vděčnost. Taková žena prostupuje domovem jako laskavá a přívětivá maminka. Vytváří pocit harmonie a klidu, který vychází z hlubokého sexuálního uspokojení. Proto se taky mimoděk klade otázka, není-li lepší usilovat o dokonalého milence manžela, nežli hledat za cizím plotem. Ale to je na delší úvahu.

Tedy určitě existují ženy, které jsou dokonalé Dámy ve společnosti a v posteli dokonalé Děvky. Jak říká jeden můj přítel, opravdová žena má splňovat tři D. Ve společnosti Dáma, v posteli Děvka a v domácnosti Dříč. Dovolím si souhlasit s první části výroku, poslední část se netýká této statě.

Tedy o těchto Dámách/ Děvkách nechci hovořit. Dá se říci, že tyto Dámy pronikly skrze společenský mýtus a žijí svobodně svůj život.

Ale málokterá žena má to štěstí. Naopak nějaký podvědomý tlak jí nutí skrývat svou sexualitu, nikdy se její moc plně neprojeví.

Co je to za podivnou sílu, která takto deformuje myšlení žen, která je mrzačí a spoutává až tak, že nakonec neví, jestli je toto ještě jejich život?

Dovolím si tuto okolnost osvětlit. Souvisí do značné míry s minulostí a s tlakem kolektivního nevědomí.

Stará a prvotní náboženství uznávala sexualitu jako posvátnou. Podstatou víry v bohyni matku byla plodnost a obnova života.

V prvotně pospolné společnosti, ve starých náboženstvích, v tantrické společnosti byla sexualita a plodivá síla žen uznávána za posvátnou. Všechny akty, všechny symboly, které souvisely s rozením, s milováním, se sexualitou, s tvořením byly považovány za posvátné. V Kambodži existuje místo skryté uprostřed džungle. Nazývá se Angkor. Patří k sedmi divům světa. Tyto chrámové komplexy, ve kterých si připadáte jako malý Indiána Jones na své první výpravě, byly funkční ještě ve dvanáctém století. Patřily nejmocnější Khmérské říši a uctívali Kult tisíce Lingamů, tvořivou sílu, která vychází ze sexuality.

Tantrická Harrapská kultura je naopak nejstarší kulturou, která kvetla v povodí řeky Indu, 4500 let před Kristem. Tato kultura rovněž vyznávala ženské principy, posvátnost ženy, posvátnost sexuality, přirozené lidské vlastnosti, která směřují k životu. Z tohoto období také pochází tantrické cvičení pro ženy - Mohendžodáro.

Starodávné pohanské rituály, které oslavovaly plodivost a sílu. Které ženě, kterému člověku se ve snech nevrací obrazy staré doby, kdy divocí a silní Kentauři vylézají z divokých řek a oplodňují pradleny na jejích březích. Tyto obrazy a sny jsou voláním nevědomí a skrytým archetypálním obrazem.

Odkud se tedy bere podvědomý strach, potlačení žen, odsouzení smyslné sexuality, její síly a moci?

Odpověď je jednoduchá. Pochází s příchodem patriarchálních náboženství jako byl judaismus, křesťanství, islám, příchod nevzdělaných kmenů Indů a nastolení patriarchálního náboženství v samotné Indii.

Tedy tento nevědomý postoj pochází z doby, kdy nové náboženství chtělo převzít moc nad náboženstvím starým. Tento jev se na celé zemi objevoval mnohokrát v průběhu dějin.

Sexualita mívala posvátnou roli v náboženství, tedy i ve společnosti. Úspěch nového náboženství spočíval ve schopnosti kněží vytvořit mocný mýtus, že sexualita je nečistá a takto svrhnout stará náboženství, bohyni matku a odstranit její vliv na myšlení lidí.

Odstranění bohyně matky, posvátné sexuality, pohanských náboženství, záviselo do značné míry na schopnosti patriarchálního kněžstva zmanipulovat lid, na jejich schopnosti odsoudit sexualitu a vypěstovat v lidech pocit viny za jejich přirozené sexuální chování. Sexualita byla používána jako mocenský nástroj, zotročení lidské sexuality byl největší mocenský nástroj všech patriarchálních náboženství ( rozuměj islám, křesťanství, judaismus, hinduismus). Pomocí důmyslné strategie, kterou nepředčí ani dnešní marketingoví manažeři nadnárodních společností se jim podařilo vytvořit v lidech mýtus, že sexualita je hanebná.

Ženy podlehly patriarchálnímu útlaku nejvíce, ony nesou toto kulturní dědictví na svých bedrech. Nebo raději na svých genitáliích. To znamená že ženy byly společností manipulovány a programovány tak, aby věřily, že hlavní smysl jejich života je sloužit potřebám mužů, ať už po stránce rození synů anebo po stránce ukojení mužova chtíče. Stačí si ještě dnes vyjet za břehy řeky Jordán a tato témata se ti otevřou nasnadě a v plné své kráse.

Tedy zpět k historickým událostem. Tyto intriky a manipulace sloužily původně k odstranění Kultu Bohyně Matky, a k zavedení nového náboženství. Troufám si říci, že se jedná o nejdůkladnější manipulaci a nejtěžší zločin, který byl na lidstvu spáchán.

Klasický mýtus o Adamovi a Evě, který popisuje milostný akt jako dědičný hřích. Obviňuje na prvním místě Evu z přirozené sexuality. Potom nastoluje kult nedotčené Panny Marie. Jak jednoduchá a promyšlená strategie!

V kontextu doby, kdy bylo potřeba odstranit původní pohanská plodná Božstva, je úmysl této manipulace a protitah kněží nazřetel jasný. To co bylo vyznáváno bylo potřeba pohanit.

Patriarchální útlak vyvíjený po staletí silně formoval psychiku žen. Této části duše se říká kolektivní nevědomí a z ní pramení mnoho těžce identifikovatelných pohnutek a strachů.

Tedy útlak patriarchálních kněží, odstranění bohyně matky, posvátné sexuality stojí za nevědomou reakcí těla, že tělo je hřích, že milování je hřích, že orgasmus je hřích.

Jak absurdně se takto ocitáme daleko od přírodních zákonů, od přirozeného vývoje přírody, kdy právě sexuální, pohlavní energie je tím největším darem, který živé bytosti dostali do vínku, aby tak splnili záměr přírody - tedy přežít…

Pochopením těchto souvislostí vás nenabádám k revolučnímu hnutí a ani k založení posvátného kultu ve svém městě.

Jenom chci ozřejmit ten fakt, že ke své psychice, ke svému podvědomí člověk musí přistupovat otevřeně a že často mnoho utrpení a otazníků nepochází z naší osobní minulosti.