Nezáleží jaký jsi, nezáleží na tom co si o Tobě teď lidé říkají, protože jenom jedna věc je důležitá: Jakou stopu po sobě zanecháš a jestli je dobré ji následovat.

Mohamed

O člověku zvaném Igorek.

Každý zdravý člověk má své sny a touhy.
Známá pravda říká, že touha se stane činem v momentu,kdy se rozhodneme uvést ji do reálného života. Co nám brání zrealizovat své sny touhy je většinou nedostatek odvahy nést odpovědnost za následky tohoto rozhodnutí.
Když se Igor Samotný, tuším, že v roce 1993 rozhodl vybudovat v Lažánkách u Brna meditační centrum, neměl zcela jistě dopodrobna promyšlené co, kdo a jaké programy se budou v tomto centru dělat, ale měl odvahu nést odpovědnost za vznik a rozvoj tohoto centra a měl svou vizi.
Prvotním záměrem zřejmě bylo vytvořit vhodné podmínky k praktikování meditačních technik používaných v Osho meditation centrech po celém světě. Tak se postupně v Lažánkách vystřídali v lektorské úloze skuteční Mistři Osho technik, ale v roli lektora se také objevili lidé, kteří jenom zneužili nedostatku znalostí základních myšlenek Osha i aplikací jeho meditačních praktik a jejich působení v centru tak mělo jediný účel, aby jejich vlastní ego dostalo svou potravu.
Igorek se však od samého začátku odlišoval zejména tím, že hledal, mnohdy metodou pokusů a omylů, svou vlastní cestu k poznání, ale vždy a důsledně na meditačním základě.
Igorek si byl vědom, že neustálé vypůjčování si myšlenek jiných vytváří slabost v tom, kdo si myšlenky vypůjčuje. A tak běžně používané i méně známé techniky kombinoval, velmi často improvizoval, vymýšlel originální aplikační postupy, ale nikdy nezůstával na povrchu a vždy zůstával svůj.
Bylo proto jenom otázkou času, kdy v něm zvítězila myšlenka, že Lažánecké meditační centrum dostane jasný řád ve kterém budou určujícím směrem vize jeho zakladatele a přestanou se tak tříštit mnohdy protikladné energie různě smýšlejících lektorů.
Velký zenový mistr Dógen na otázku proč založil klášter v Eiheidži a raději neučil své žáky v klášteře, kde pobýval dosud, řekl: „Jen tak mohou mí žáci nabrat čistou vodu ze středu nového ohně“
Rozhodnutím o soustředění se na práci s Reiki se Igorek projevil jako pravý Mistr, který osvobozen od dogmat kterými se řídí fundamentální Oshova centra mohl začít realizovat své vlastní představy o meditační cestě k přirozenému bytí.

Igorek má zajímavou vlastnost, která je pro mnohé nepochopitelná a někdy pěkně vytáčí.
Jakmile se totiž nějaký z jeho originálních programů ujme tak, že již žije svým vlastním životem a lektorsky by jej zvládli jeho žáci, tak jej prostě zruší.
Tak odešly do nenávratna veleúspěšné „Archetypy“, různé „Dílny“ a další programy, bez kterých jsme si život v Lažánkách ještě nedávno ani nedovedli představit. Byly nahrazeny programy zcela nového pojetí, které zdánlivě navazují na předchozí, některá témata v nich se jako by opakují, ale byly zařazeny v jiném kontextu tak, že vyvolaly zcela novou hloubku prožitků.
Současně s rozvojem svého vlastního poznání, se měnila kontinuálně i obsahová náplň Igorkových nosných programů, ze kterých se postupně vykrystalizovala osnova pro víceletou Transformační školu Reiki.
Živá cesta Reiki je naprosto jedinečným a původním projektem, který se stal logickým završením etapy Igorkova hledání své vlastní duchovní cesty. Nalezením nového přístupu učení k životu s Reiki Igorek posunul toto téma do dosud netušených dimenzí.

Pro mne, který se profesně živí analýzami podnikatelských rizik je zcela nepochopitelné, jak člověk tak podnikatelsky naivní, člověk jehož bohémská povaha mu nedovoluje přistupovat systémově k řešení problémů, které provázejí rozvoj každého nového projektu, zvládl veškerá úskalí své vlastní proměny, současně s bouřlivým rozvojem centra v Lažánkách vybudoval meditační zázemí v Domečku na Procházce v Brně a ještě „vymýšlí“ i osobně vede Transformační školu.
S konstatováním, že porozumět, jak to Igorek dělá je stejně marné, jako pochopit nekonečno se vracím k úvodnímu citátu Mohameda.

Listopad 2002, Honza Ráž.