Jana
Na víkend jsem nepřijela v nejlepším zdravotním stavu. Zlobily mě ledviny, doléčovala jsem si ekzém, beru homeopatika. Tělíčko se čistí. Cítila jsem, že potřebuji pohyb. Páteční večerní program se mi líbil a cítila jsem, že mi dělá dobře. V sobotu jsem však byla dost unavená. Dynamická meditace mi šla dost těžce, hlavně 3 část. v tanci jsem však únavu tolik necítila a dokázala jsem se uvolnit. Dechové cvičení se mi líbilo, přestože jsem měla výpadky vědomí a byla jsem potom velmi unavená, ale klidná. Měla jsem velkou žízeň i hlad. V neděli už jsem se cítila mnohem lépe. Lépe mi šla dynamická meditace. Velmi se mi líbilo cvičení na stimulaci páteře s Luďkem. Cítila jsem, jak se mi páteř krásně uvolnila a rozlívalo se kolem ní krásné teplo. Od pátku mě totiž bolelo v zádech. Dechové cvičení se mi dělalo také mnohem lépe a zažila jsem krásné spojení dechu s partnerkou. Velmi jsem se uvolnila a cítila jsem jak mi odchází z ledvin nečistoty. V noci jsem pak zažila velký stres. Můj syn spadl a poranil si ruku. Protože je psychiatrický pacient, je s ním těžká domluva, když se mu něco stane. Následovala noční cesta ve vichřici do Brna do nemocnice a zpět. Byla jsem vystresovaná a nevyspalá, když jsem šla na nedělní program. Tanec mě trochu uvolnil. Při dýchání ve čtveřicích jsem dokázala myslet jenom na dech a na to, co mám dělat. Chvílemi mě trochu rušilo to, že mi bolelo dost koleno, když se mi na něm můj partner zavrtěl. A později mi také bylo už dost zima, ale uvědomovala jsem si to pouze občas. Měla jsem pocit, že se podařilo ve skupině sladit dech a dýchalo se mi čím dál lehčeji. I když se později stalo, že jsme se zase trochu rozladili, už se nám zase podařilo snadno spojit. Po skončení dýchání jsem nemohla ohnout koleno, hodně to bolelo, ale po chvíli jsem je rozhýbala. Měla jsem pocit, že stres z minulé noci už je hodně za mnou a zase mi odešlo něco z ledvin.

Dita
Jak se teď cítím? Nedovedu to popsat. Poslední technika – dýchání ve čtveřicích – byla ke konci už k nesnesení. Hluboké dýchání mám ráda, velmi mě uvolňuje, ale teď se mi chtělo křičet už dost, měla jsem vztek. Ale bylo možné jen dýchat a dýchat. Všechno to nechat být. Nekřičet, neutíkat. Bezprostředně po technice jsem uvolněná jako po hlubokém spánku. Trochu zmatená. Zlost je pryč.
Dýchání pracuje s emocemi trochu jinak, než katarze na které jsem byla doposud klidná. Celý víkend u mě tak nějak proběhl bez přílišných slz a jiných citových výlevů. Přesto cítím, že se něco děje. V sobotu večer jsem byla, dá se říci, smrtelně unavená. Ani jsem nebyla schopná dodělat kundalini meditaci. Druhý den ráno jsem však vstala poměrně svěží. Velice se mi líbilo cvičení na stimulaci páteře. Během něj to sice byla zabíračka, ale když jsem po skončení vstala, připadala jsem si o pár centimetrů vyšší.
Začínám získávat i trochu jiný přístup k aktivním meditacím. Včera jsem si snad poprvé při hučce začala uvědomovat jak mám kde uvolněné tělo a vědomě uvolňovat zatuhlá místa.
Co se týká dechových pulsních technik, o těch jsem už mluvila na „sharincích“, je to trochu jiný rozměr – světa, života, vnímání. Je v tom hodně lásky, čistoty, nevinnosti.
A přišla jsem na to, že se nemám dost ráda. Neustále sleduji jak mě kdo přijímá a vnímá. Chci mít vše dokonalé a v pořádku. Takže teď to měním. Mám se ráda a přeji sama sobě hodně lásky a porozumění.
Igorkovi, Luďkovi a Pavlíkovi pusu za moc pěkný víkend.