První slovo co mě napadlo při vyslovení „Osobní zkušenost“ je bolest.
Au to bolí. Ta kamna skutečně pálí. Osobní zkušenost spojena s riziky. Se strachem. Co když to nevyjde. Co potom bude?
Jsem ochoten a schopen nést všechny následky toho co teď tak moc chci udělat?
Osobně cítím že mě tyto strachy vybudované špatnou zkušeností stále velmi velmi velmi moc omezují.
Převzatá zkušenost, zprostředkovaná, je relativně bezpečná. Je to jako když se dívám na televizi.
Co se mi může stát, když se ve filmu střílí?
Nic.
Jsou filmy krásný i nudný, poučný a užitečný i zbytečný.
Nic však nenahradí zkušenost s prožitím splynutí bytostí při ranní procházce lesem kdy slunce svítí a v žilách teče láska místo krve.
Nezapomenutelné je držet v náručí právě narozenou dceru.
Možná bude někdo se mnou nesouhlasit ale mám za to že každá osobní zkušenost je ve své podstatě zkušenost mystická.
Každá zkušenost předpokládá že u toho jsme.
Pokud naše mysl bloudí po vesmíru nemůže být tady a teď a ani nemůže se přihodit žádná zkušenost. Totéž platí i v meditaci.
Teď trochu z jiné strany. Osobní ale i převzatá zkušenost působí v budoucnosti jako kolej.
Čím hlubší prožitek tím hlubší kolej.
Převzatá zkušenost – mělká kolej. A jen dostatečně silná osobní zkušenost dokáže rozbourat tyto koleje.
Vyrvat je ze země a zničit to co se zdálo nezničitelné.
Dát nový prostor, svobodu k novému tvoření a objevování toho kam žádné koleje zatím nevedou.