Ahoj Pandíku!
Tak mne napadlo Ti napsat takhle, aby to četli také Ti, koho se to
nepřímo týká.

Jak se máš "starý" brachu? Moc mne mrzelo, že jsem nemohl být tento víkend v
Lažánkách - nevím, byl jsi tam? Člověče, přestav si, že mám zlomenou nohu a to blbě.
Vrutová přesazená zlomenina pod kotníkem. Přemýšlel jsem proč mne to
potkalo. A něco mi mi došlo. Celý můj život byl posazen na absolutní nezávislosti.
Nikdy jsem nikoho nepotřeboval, nikoho jsem nežádal o pomoc, vždy jsem byl
soběstačný. A najednou si nemohu ani donést kávu z kuchyně do pokoje
- například. Mohu ti říci, že se mi moc rozsvítilo. Např. jsem změnil
pohled na handicapované lidi - už to není klasika "Dáš jim dárek nebo
sponzoruj nějaký stacionář - pro klid svědomí zdravého".
Teď mámnaopak chuť jim fakt nějak účelně pomoci a co vím jistě, není to dočasné.
Víš ale, co mne teď nejvíc překvapilo?
Kolik se našlo lidí,kteří se mi sami nabídli, že mne budou vozit autem do nemocnice v 7 ráno na repanace a pak mne zase odvezou domů.
Úžasné!!!!
Taky jsem probíral lidičky z Lažánek a
přemýšlel, kdo by byl taky tak ochotný, či obětavý, že by kvůli mně
vstával a vozil do špitálu.
Poprvé vživotě jsem provedl takovou selekci a při tom mohl s plným vědomím říci, že věřím každému z tlupy "Lažáneckých Reikistů", že by to naprosto samozřejmě udělali také.
To je úžasné. Jsem opravdu nadšen tímto poznáním. Zní to určitě blbě, ale
považuji tu zlomeninu za to nejužitečnější, co mne v tomto roce
potkalo.
Milý Pando, jsem opravdu
rád za to, že mi bylo toto poznání umožněno - jste všichni skvělí.
S pozdravem,
HonzaR.