Cítím, že jsem zase o kousek dál. A je to fajn pocit. Moc se mi líbila technika Tranzovní srdce, až na jednu maličkost.Igorek do toho moc muvil.Nevím jak ostatní, ale mě to dost rušilo a nemohla jsem se ponořit do té hudby a do sebe. Chrám je skvělý.

Chrobaček.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pocity z víkendu:

Vstup do chrámu dne mě až zas tak neoslovil. Silnější to bylo včera, když jsem přišla pozdě na odpolední program. Po obědě jsem spala a lidičky mě vzbudili až když odcházeli. Zdržela jsem se na WC. Pak jsem vstoupila do meditárny - chrámu. Tady seděli všichni ve fialových róbách a bylo to hrozně moc slavnostní, že jsem se téměř bála vstoupit. Pak jsem si jen přeci dodala odvahy a pokorně se odplížila na své místo.
Sobota - dopolední program - práce s fotografiemi rodičů. Vůbec mi nešlo řvát na ně - nenávidím vás, protože tu nenávist dnes v sobě nemám, dávno jsem jim odpustila, ale ani si nevzpomínám, že bych nějak zvlášť nenáviděla "za mlada". Dle pokynů Igorka jsem řvala, ale nějak jsem to necítila a hrozně mě to vyčerpalo. Za co bych je měla nenávidět? Že mně přivedli na svět? Že mi neřekli, co mě v životě čeká? Co za vztahy budu prožívat a co to se mnou bude dělat? Kdyby tohle rodiče říkali svým dětem, každej by si v 18-ti letech "hodil mašli" a nikdo by se nechtěl dožít dospělosti.
Pak se mi v sobotu ještě líbilo zpívání s Ivem a dnes v neděli jsem si u toho pěkně pobrečela. Asi se neznám tak dobře, nepoznám, že se se mnou něco stalo. Nepoznám to hned, a když , už nevím odkud to přišlo. Ale co dělám Reiki, vím.
V sobotu jsem vynechala Tranz, jednak jsem byla opravdu hodně unavená a jednak - může se to jevit hodně malicherné - přišla ke mně jedna účastnice a řekla mi, že jsem agresívní (hodně), že to vidí v mých očích. Teď se mi to jeví jako prkotina, co jsem to napsala, ale večer mě to zasáhlo. Tranz jsem zkusila chvilku a potom, jak Igorek dovolil, jsem zmizela po anglicku. "Tak bacha si dejte všichni na mou agresivitu."

Lída

_____________________________________________________________________________________________________________

Můj druhý víkend

Měla jsem velký problém křičet "nenávidím Tě mami" a "nenávidím Tě tati". Nenašla jsem nic, co by mě k tomu vyprovokovalo. Moc mi to nešlo a po skončení jsem se cítila unaveně a provinile. Zato "Tranzovní srdce" - to jsem si vychutnala a cítila se tak lehká a zároveň plná nádherné energie. Celá skupina na mě působila moc dobře, všichni se stali součástí mé cesty. Bylo to krásné.
Výzdoba chrámu a můj pocit? Nedělá mi problém mít úctu k lidem, mít úctu k věcem a ke všemu, co je součástí života. Je úžasné jakou mají lidé fantazii a jak jsou tvořiví. Ztišení a pokora - tak na mě působí "náš chrám". Najednou se tu cítím tak bezpečně. Vstupní rituál ve mně navodí atmosféru něčeho velkého, něčeho důležitého.

Beby K.

____________________________________________________________________________________________________________

Na začátku mi dělalo strašné potíže se uvolnit, otevřít se ostatním. Teď je to , ale o hodně lepší. Před sobotním tranzem jsem se cítil unavený. Něco mi ale říkalo - jdi do toho. Bál jsem se, že do tranzu nepůjdu naplno, ale pak se cosi uvolnilo a na vše jsem zapomněl. Potom co se ve mně probudilo mé totemové zvíře, jsem se cítil úplně jinak - velmi silně a divoce.Choval jsem se zcela jinak než jindy - nevnímal jsem okolí (co si o mně pomyslí), nekontroloval jsem se - prostě jsem byl tady a teď.
S čím mám asi největší problémy - všechny techniky mi hodně pomáhají, vždy se po nich cítím jako jiný člověk - jenže to trvá jen krátce! Pak jakobych se zase vrátil zpět do starých kolejí. Jak se mám udržet v tom stavu po technice - jak to vše přenést do života? Vždy se pak chovám jako vždy - mnohem více se kontroluji, co na to ostatní?, nevěřím si! Nedokážu se lidem odevdat, otevřít, vždy mi musí napřed něco pomoct, otevřít oči - třeba lažánecká technika.

Milan

__________________________________________________________________________________________________________

- Včerejší dopolední (sobotní) technika byla pro mě velmi silná. Cítila jsem velké napojení na rodinu a moje předky, když jsem se dotýkala fotek členů rodiny. Je to pro mě nový krásný zážitek. Cítila jsem ale ty těžkosti a traumata, která se kdy v rodině objevila. Uvědomila jsem si, že mám s pomocí Reiki moc všechno to změnit a vyčistit. Celá rodina na to čeká a dává mi důvěru.
Během džiberiše s mým tetínkem se mi spustily všechny ty hrozné pocity strachu, bezmoci a nenávisti, které jsem zažívala jako dítě v jeho přítomnosti. Byla jsem jak ochromená, brečela jsem, sevřel se mi krk a nemohla jsem ani křičet. Pak se to nějak zlomilo a já jsem ho pěkně seřvala (tatínka). Divím se, kolik bolesti ještě v sobě mám, i když jsem už na tom hodně pracovala. Můj vztah s otcem je asi velký problém a také velká výzva ke změne a k očistě. Během následného víření jsem ucítila v břiše velký strach sotva zazněly první tóny hudby. Jakoby moje tělo a mysl věděli, co se bude dít. Zpočátku jsem se točila pomalu - dělalo se mi zle a něco mi v tom bránilo. Byl to strach. Strach, který mi přerůstá přes hlavu a nemá vlastně ani své opodstatnění. Takhle to přece nechci, vždyť je to jenom myšlenka!! Šla jsem za láskou a pomocí zpěvu jsem se uvolnila a najednou jsem se točila tak lehce a rychle. Bylo to pro mě velké vítězství a cesta jak se zachovat v normálním životě.
- Vstupování do chrámu na mě krásně zapůsobilo. Cítila jsem velkou úctu, lásku a klid uvnitř sebe. Všechno je najednou snadné a krásné. Poprvé za celý tento víkend jsem se ponořila úplně do sebe, zapomněla na všední starosti a byla absolutně šťastná. Jak málo stačí!!

Jana M.