Reiki je deprogram

Původně jsem chtěl pouze zaslat ke zveřejnění ta překrásná slova, která nám Lucinka při sdílení předala - Reiki je deprogram. Co jsem slyšel, jakoby šlo z mého nitra. Již jsem měl dost všelijakých rad, co mám dělat, proč to mám dělat, kdy to mám dělat a s kým a všechny ty nesmyslné zákazy, příkazy a rádoby rady. Nechápal jsem pohledy kamarádů společně jdoucích na duchovní cestě, když jsem prohlásil, že se nechci nic učit.

Chci žít, prožívat. Na jednom semináři o lásce jsem našel tu odvahu a řekl jsem, ať již přestaneme o lásce mluvit a jdeme ji dělat. Nejbližšího človíčka jsem objal a pocítil jsem obrovskou radost z prožité svobody, z prožité lásky a současně uvolnění v celém sále. Já osobně jsem s Reiki váhal asi 4 roky. Nebyl jsem zralý a nechtěl jsem to uspěchat. Sháněl jsem informace o různých školách a pořád to nebylo ono. První a druhý stupeň jsem si udělal vloni jinde a nic moc se nedělo.

K vánocům jsem od dcery dostal knihu Reiki - živá cesta. Proč asi? Nikdy jsme otázky Reiki doma neprobírali. Na zadní straně obalu je citát:" Mezi mistrem a žákem není žádný rozdíl, oba chodí na záchod." Cítil jsem z toho báječnou svobodu, volnost a radost. Dnes již vím, že s tím mistrem mohu sedět na společném záchodě. To je ten prožitek. U nás v čajovně jsem se seznámil s nádherným človíčkem ze kterého šlo něco, co se nedalo definovat. Postupně to došlo tak daleko, že jsem se do Lažánek přihlásil, přijel, viděl a postupně začal vítězit - sám nad sebou. Jednotliví kamarádi, společná ložnice, zážitky z meditárny, sprchy, záchody, s láskou připravené jídlo, Ivo a jeho kouzelné housle, Igorek... Miluji se za to, že jsem udělal první krok, miluji vás všechny, kteří jste se rozhodli mě vašimi kroky podpořit. Možná by se celý svět dal zjednodušit do dvou slov. Já miluji.
Děkuji že jsem, děkuji že jste, děkuji že je ...

Míša z Hradce Králové.



A nyní slíbený Reiki deprogram.

Reiki je deprogram

Problémy většiny duchovních směrů a směrů přírodní léčby, problémy jiných přístupů k Reiki, jsou především v tom, že nás svým vlivem programují. Pod slovem programovat si představme všechny možné názory o tom, jak člověk má žít, jak se má chovat, aby byl zdravý a vyrovnaný, co všechno má vědět, aby byl vzdělaný. Ten směr, který zrovna děláme na nás naklade tolik nového, že máme co dělat, abychom věc pochopili, zvládli… Je to něco podobného jako ideologické působení nebo jako série televizních reklam. Po určité době jsme tak přeplněni, že už nemáme chuť cokoliv nového se dovídat, cokoliv nového vyzkoušet, s něčím novým na sobě experimentovat.

Duchovnost je často jako balvan na našich zádech.

Toto neustálé programování zažíváme dnes a denně, společnost nám dává vize, rodina nám dává vize, zaměstnavatel nám dává vize. K těmto vizím přidávají argumenty, praktické rady, úkoly, takže nakonec jsme přeplněni. Jestliže s tímtéž přijde i přírodní léčba, tak bych ji přestal nazývat přírodní léčbou a začal bych ji nazývat destrukcí. Již jsme přeplněni, naše mysl je nabubřelá, chceme se z toho vyléčit, důvěřujeme možnosti přírodní léčby a ona místo toho, aby nám pomohla, tak nás uvede do ještě větších problémů. Není to cesta k harmonii, je to destrukce.

Reiki musí být deprogram. Více prožitku a méně informací, více možností vyprázdnit svoji mysl a uvolnit z těla nevyjádřené emoce.

Jedině do prázdného poháru je možné nalít živou vodu.

Reiki živá cesta, což je způsob dělání Reiki, je deprogramem. Děláním Reiki si ulevujeme, děláním Reiki se osvobozujeme. Teprve osvobozeni, a v tom nelepším slova smyslu prázdní, se znovu oživujeme, omlazujeme a revitalizujeme.