Hm, měli jsme za úkol napsat esej, či úvahu (?) na téma, které se vztahuje k Tantře. Na základě svých prožitků a zážitků. Vycházet z nich a hodit své myšlenky, co se nám honí hlavou na papír.
Pro mě je to dost těžké, víte. Psát něco, aby se to dalo číst, nebylo moc zmatené, a tak. No ale beru to tak, že to píšu sama pro sebe, takže pohoda-jazz.
Tantra je hodně o vztazích, jejich navazování, sdílení, ale hlavně o otevřenosti v nich a hlavně k sama k sobě. A já opravdu nemám ráda, když se osobní vztahy musí řešit. Já tuto otázku strašně nerada řeším. Víte co? Myslím si, že jeden ze základních problémů dnešní společnosti (myslím v osobním životě každého jedince) je ten, že je vedena, že je jí říkáno a tvrzeno a je naváděna, jak se chovat, jak navazovat vztahy. Vemte si už jen dívčí a ženské časopisy. Rubriky typu; „Má mě rád, nemá mě rád“, „Deset zaručených rad, jak sbalit kluka“,... . No nevhání to slzy do očí? A je nečtou pouze osoby ženského pohlaví, ale i kluci (nebo si myslíte, že ti nejsou zvědaví, co to ty dívky čtou ve škole pod lavicí?). A pak to dopadá tak, se všichni řídí „radami“ z časopisů, televize, jiných médií, nebo získávají rady od starších vrstevníků, které mnohdy také stojí za houby. Z těchto rádoby rad a poučení se často stávají dogmata. Část z nich se odbourají věkem, zkušenostmi, ale mnohá zůstávají v podvědomí velmi velmi dlouho. Například; ve dvanácti si dívka přečte, že při líbání je třeba mít otevřená ústa, jazykem kmitat ze strany na stranu, a zavřené oči. Postupem času a zkušenostmi se dívka naučí líbat, ale zavřené oči bude mít neustále. Je to pro ni dogma. Třeba je někdy otevře, ale bude se cítit provinile, že porušila pravidlo. A bude se tak cítit až do té doby, kdy ji to někdo nevyvrátí, což třeba nebude nikdy. A tak je to se vším.
Jinými slovy-vévodí hlava. Je moc smutné, jak to v dnešní době na světě chodí. KDE je srdce? Přirozenost? Srdce, tělo, nemá v dnešní době do vztahů co kecat. Není in. V módĕ. Dnešní FREECOOLINi nechápou, jak někdo může žít, bez zaběhnutého vzorce chování typu; já jsem někdo, mi patří celý svět, klaňte se mi. Jsem sexy, mám sexy oblečení, sexy tělo, takže všichni na mě musí letět. Samozřejmě teď mluvím o extrému a nic není černé ani bílé.
Vztahy jsou často šíleně povrchní. Lidi si nedůvěřují, bojí se otevřít. Nechovají plnou důvěru dokonce ani k parterovi. Strašně se bojí, že by ho mohli ztratit, chtějí tu jistotu, touží po ní a neuvědomují si, jakou blbost dělají. Raději žijí ve vzájemném klamu. Jen, aby někoho „měli“...a tím se mnohem více od sebe vzdalují.
Na tantře jsme se učili...heh, to je blbé zavádějící slovo...si říkali, že základem fungujícího vztahu je nejistota. Jen díky ní, díky té zdánlivé nevázanosti, se může vztah rozvíjet a fungovat. Jak nad tím přemýšlím a zapojuju hlavu, abych to mohla nějak utřídit, aby to bylo čitelné, tak zjišťuju, že je to prostě tak. Vau, paráda.
Když tohle píšu, vyvstala mi najednou v mysli jedna mantra, zaříkávadlo. Mocné a silné, když je řečeno ve správný čas. Zbytečné a nemocné, když je řečeno nesprávnému a ve špatný den. Zní nějak takto; v nemoci i ve zdraví, v bohatství i v chudobě...budu tě milovat. Není celé, jen část a určitě ne přesná...ale postačí. A já se ptám; jak můžou někteří lidé vyslovit tuto posvátnou mantru, aniž by se dokázali tomu druhému plně odevzdat? Celým srdcem důvěřovat? Co je to láska bez schopnosti mluvit přd tím druhým o všem, co je v hlavě i na srdci? Jak si tuto svatokrádež vůbec někdo může dovolit?

Hmmm, slova tečou a hýbou se z pod prstů. Asi trošku zmateně, že? Nevadí, mi ne. Já ještě neskončila. :-p (=smajlík s vypláznutým jazykem)

Víte, kdy jsem poprvé zažila, že muž bezpodmínečně miluje ženu a naopak? Na kurzu tantry. Někdo by mohl namítat, že jsem ještě moc mladá a určitě by se to dříve či později stalo. A já bych mu na to odpověděla, ať se jde vycpat, že neví, o čem mluví. A na to by mi asi ten dotyčný řekl, že jsem drzý spratek a povzdechl by si, kam ta mládež spěje. No a já, jak bych byla v ráži, bych řekla, že za nás mladé můžou jen jen dospělí, takže to on je vlastně viník mého „drzého“ chování. A tím by asi rozhovor skončil, protože by ten dotyčný nasupeně odkráčel a já bych byla spokojená...nad svou lží. Protože tím, že jsem napsala, že lásku muže k ženě jsem zažila poprvé v Lažánkách, jsem lhala. Já ji zažila dřív, ale pouze v prchavých okamžicích, které stejně rychle, jak přišly taky odešly-takový je orgasmus. V té jeho krátké chvíli tam nebyly osobnosti, nějaký týpek a Markéta, ale jen Muž a Žena. A to samé, ale ve znásobené, VĚDOMÉ podobě, jsem zažila na tantře. (!) Jo, fakt.
A ten pocit, ten prožitek Lásky s velkým L, se odráží od kurzu tantry do mého života neuvěřitelně silným způsobem. Je to nepopsatelný pocit. Je to neuvěřitelné. Je to...krásné. :+) (=spokojený smajlík)
Proč tantra? Kvůli 3P; prožitkům, předávání a hlavně přijmutí (!).

A ještě jsem si na něco vzpomněla; Jelikož se brněnská voda nedá pít, tak jezdím kousek za Brno pro vodu ke studánce. Ta čirá, chutná voda tryská z hlubin kopce v malém údolí. Je to tam kouzelné. To místo vyzařuje nádhernou energii. Vévodí mu obrovský,starý, zdravý buk, který ční nad údolíčkem a jakoby chránil studánku. Nedivím se, že moji známí si vybrali toto místo pro oslavu keltských svátků.
U studánky lidé vytvořili koryto a jednu stěnu, aby nebyla zanesena hlínou. Na tu zídku někdo vyryl nádhernou větu. „Vlka živí lesy, orla živí křídla, člověka živí srdce.“

Markis