Velice mě zaujalo zamyšlení na téma Láska a Strach. Je to téma, které
nemůže nechat klidným žádného člověka, který alespoň trochu cítí a prožívá
svůj život vědomě.
Nechtěl bych zde předkládat nějakou svoji vizi a hlubokomyslnou studii o
Lásce a hromadit tak slova, která již byla vyřčena nebo napsána dokonalejším
způsobem jinými. Jen bych se rád vyjádřil ke zvolenému tématickému
protikladu Láska versus Strach tak, jak ho po několik let prožívám a jak na
mě životní prožitky v těchto souvislostech působí.
Chci poděkovat Vesmíru za to, že vedl mé kroky na jaře tohoto roku do
Meditačního centra v Lažánkách. Můj první zkušenostní dotek s lažáneckou
půdou byl pro mě symbolizován právě oním nejvnitřnějším prožitkem Láska s
velkým L proti Strachu s velkým S. Tehdy jsem řešil otázku a dilema: "Mám za
sebou velice pestrou a kontroverzní cestu (Pro jiné, nikoli pro sebe,
protože moje jednotlivé životní kroky, podle mého vnitřního prožívání, byly
naprosto logické a nebylo možno nic z toho, čím jsem v tomto období prošel,
obejít.). Přijedu do Lažánek a najdu v sobě dostatek Lásky k tomu, abych
projevil plně svou osobnost bez ohledu na okolnosti, nebo se přizpůsobím
podmínkám obecně přijatelným pro komunitu lažáneckého ducha, případně to
zabalím, jak se to stalo několikrát na jiných akcích?"
Jak je to u mě obvyklé, zvolil jsem samozřejmě první možnost. Cítil jsem se
naprosto uvolněně a můžu zde zodpovědně říci, že nádhernější prožitky jsem
do té doby zažil jen vzácně. Našel jsem sebe. Objevil jsem to, co jsem
tušil, ale co jsem do této chvíle ze sebe plně nevydal. Někdy drsnou,
hrubou, v jiných okamžicích nesmírně jemnou a vnímající duši, která ve mně
dřímala. Krásu svého Já. Byl to jeden z mých prvních SKUTEČNÝCH prožitků
mého SKUTEČNÉHO JÁ. Strach jakoby zůstal někde před branou Centra. Přesto
však přicházely pochybnosti. Oč silnější extatický prožitek, o to hlubší
byly podvědomé obavy a myšlenky..."Neměl bych být ohleduplnější k ostatním?
Každý má právo projevit svou osobnost a já to tady "ničím". Většina
účastníků má jinou představu o Lásce a rádi by ji projevili svým
způsobem"...atd., atd.
Můj vnitřní hlas mi však stále napovídal: "Zůstaň tím, čím jsi. Nepolevuj.
Oni si zvyknou a možná pochopí." Stalo se... Mám pocit, že jsem konečně
potkal na své cestě Mistra života i obyčejného člověka v jedné osobě a to mi
dává sílu OPRAVDU ŽÍT.
Projevit svou Lásku tím, že se budu chovat v každé situaci jedinečně. Že
dokážu své blízké a přátele přijímat, pokud najdeme alespoň malý prostor pro
komunikaci a pro vzájemné energetické předávání nebo naopak odmítnout a
rozejít se, pokud jsou tyto vztahy jen stínem minulosti.
A co je pro mě velice důležité poznání?!
Nemít strach ze všech těch "loajálních kolegů" a "přátel", kteří přesně ví,
jak máš milovat a co je pro Tebe jedině dobré a kteří už jen tak ze zvyku,
protože je to jejich životní náplní, se snaží lidem lajnovat život podle
svých takzvaně "společensky únosných pravidel".
Mám pocit, že v právě tomto bodě uvědomění končí Strach a začíná Láska.

Těším se na další setkání.

Karel Š.