Datum 5.10.2005 21:08:20 | Rubrika:
| Na okraji města stál známý hostinec. Zdaleka vítal pocestné velkým nápisem: "Dnes si musíte za objednané jídlo zaplatit, zítra vás obsloužíme zadarmo". Stalo se, že se našli takoví vychytralci, kteří se otočili na patě a přišli zítra. ....
Ahoj lidičky,
myslím, že všichni občas potřebujeme vypnout a přečíst si i něco jiného než názory a emoce druhých účastníků a tak jsem založil novou rubriku - Povídky, pohádky ... Myslím, že bychom tam mohli přispět nějakými příběhy, které nějak souvisí s naší životní, chcete-li duchovní cestou. Myslím, že by zde mohly být i různé koany (hádanky), "duchovní" vtípky apod.
Tak jsem na úvod vybral pár krátkých povídek (nevím jak jinak toto literární dílo nazvat) a dávám vám je k dispozici. Budu rád, pokud mi napíšete, jestli se vám líbí a jestli byste chtěli nějaké další .... Doufám, že správce serveru nemá nic proti této mé aktivitě  . Láďa UO
KÁMEN
Za jedním mahátmou jednou přišli lidé z vesnice, kteří věřili, že má nadpřirozené schopnosti a žádali ho o požehnání. "Když nám požehnáš, maharádžo, určitě se nám splní všechny naše sny a touhy". Mahátmá se zasmál a řekl: "Podívejte se na tento kámen" - ukázal na velký balvan. "Každý den okolo něho přejdu a dotknu se ho. A přece, jak vidíte, zůstal kamenem. Pokud chcete, aby se vám splnili vaše sny, musíte nejprve vy sami pro to něco udělat".
ZÍTRA
Na okraji města stál známý hostinec. Zdaleka vítal pocestné velkým nápisem: "Dnes si musíte za objednané jídlo zaplatit, zítra vás obsloužíme zadarmo". Stalo se, že se našli takoví vychytralci, kteří se otočili na patě a přišli zítra. Vítal je stejný nápis: "Dnes si musíte za objednané jídlo zaplatit, zítra vás obsloužíme zadarmo". Vůbec jim to nešlo do hlavy, ale vrátili se do hostince i následující den. Do očí jim bil tento nápis: "Dnes si musíte za objednané jídlo zaplatit, zítra vás obsloužíme zadarmo". A tehdy někteří z nich, ti šťastnější, pochopili. Zítra je vždy jen zítra. Proto neodkládejme nic, co můžeme udělat dnes, na zítra. Protože zítra je tak daleko, jako nikdy.
NEEXISTUJÍCÍ LANO
Karavana se vlnila krajinou jako unavený had. Když soumrak zaclonil oči tmou, tábor byl postavený a muži se chystali k odpočinku. Bhína chtěl přivázat své dva velbloudy, aby se přes noc nepotulovali a neztratili se a najednou zjistil, že má jen jedno lano. Přivázal prvního velblouda a přemýšlel, co s druhým. Sehnul se pro kolík a vtloukl ho do země. Velbloud klidně vyčkával a Bhína se rozhodl, že ho oklame. Tvářil se, že lano, které ve skutečnosti neměl, uvázal o kolík a vzápětí ho obtočil velbloudovi okolo nohou. Ten cítil dotyky jeho rukou, poznával pohyby, které se opakovaly každý večer. Myslel si, že ho Bhína uvázal a ani ho nenapadlo vyjít si v noci na procházku. Ráno Bhína odvázal prvního velblouda a ten druhý stál a čekal, kdy i jeho od lana osvobodí. Karavana se opět vydala na cestu, ale velbloud ani krok. To Bhínu rozčílilo. Chytil klacek, pár jich velbloudovi vrazil, ale on se ani nepohnul, jen na svého pána s výčitkou hleděl. Tu Bhína vstal, zamyslel se a pochopil. Sehnul se k jeho nohám a dělal, že lano odvazuje. Velbloud hned ucítil, že je volný a spokojeně vyběhnul.
|
|