Sedím na terase u sklenky dobrého pití (myslím, že čtvrté) a tak mám odvahu přiznat: „Mysterka, zase jste mne dostaly“ Po šesté, či po páté? Nevím. Vždyť je to jedno! Každý rok jezdím do Lažánek na Mysteria (dříve Archálky) v přesvědčení, že jsem vyrovnaný, že jsem nad věcí, že se přece nemůže nic stát. A jako obvykle se něco stane!

Do háje: Proč musí každý rok dostat mé ego tak nakopáno? Asi je to tím, že žádné maskování neukryje jak nadále odmítám svou účast ve hře „Na lásku“, a jak jsem zaskočený, když z ní vystoupím! Hru „Na lásku“ jsem hrál celý život a hrál jsem ji tak dobře, že bych si zasloužil nominaci na Oskara. Nechce se mi však jít do dalších repríz. Moje ego se bouří, moje srdce bolí. Nelíbí se mi nynější stav, kdy se chovám jako blbec...

Budu se muset tedy vrátit ke hře, kterou tak dobře umím? Opravdu se mám vrátit ke hře, ve které jsem hrál zcela suverénně? Mám se vrátit k roli ve které mne nic nebolelo a přinášela mi tolik radosti? Bude mi však přinášet stejně příjemné pocity jako dříve?

Znát odpověď na tyto otázky se stalo po letošních Mysterkách pro mne zásadní. To si moc uvědomuji. Nechci však rady, protože vím, že žádný člověk nemůže znát odpověď na mou otázku. Odpověď mohu znát jenom já. Vím zcela jistě, že aby mi odpověď "naskočila", musím pro to něco udělat. Nejprve tedy slezu ze stromu iluzí na kterém jsem delší dobu seděl, sednu si holým zadkem na zem a rozhlédnu se. Možná je někdo velmi blízko, někdo koho slepý jako já nevidí, někdo kdo mi bude velmi trpělivě nápomocen k přijetí role přímého účastníka ve hře jejíž scénář se nepíše předem. V takové hře, kde scénář píše láska.

Věřím, že mne existence k účasti v této hře někdy vyzve. Musím se naučit čekat. Vím, že když budu připraven tuto roli bez předběžných podmínek přijmout, srdcem vyslovená nabídka přijde. Pak to přestane být hra. To nebude iluze.

H.

PS. Moniko a Igorku, za letošní Mysterka moc děkuji. Byly SUPER!!!!