Martin: Mám osobní zkušenost, že tantrický prožitek při jakékoliv meditaci v tantře se ženou, kterou poznává člověk až na místě nebo den předtím, je mnohem výraznější a mnohem emotivnější než třeba ten stejný prožitek se stávající partnerkou. Je to i tím, že v tom vztahu žena-muž máme partnery a partnerky jednou už nějak zažité, víme co dělají a jak reagují, je to do jisté míry v tantře o tom oprostit se oproti těmto představám a vnímat partnerku jako samici a partnera jako samce?

Shunyam: Je tam toho hodně, co se za tím skrývá. Pokud budeme vnímat ženu jako samici a muže jako samce, tak toto vnímání je určitě potřebné, protože něco takového jsme. Muž je samcem, žena je samicí. Něco v nás je zvířecího. Nemáme od zvířat z hlediska těla daleko. Možná by se dalo říci, že z hlediska těla jsme zvířata.

Tantra sděluje, že tělo je božské. Nejen, že hledáme v ženě samici nebo v muži samce, my také v ženě hledáme božský ženský princip a v muži božský mužský princip. Hledáme i samici v ženě a božský ženský princip a v muži hledáme i samce a božský mužský princip. Říkáme, že v ženě hledáme Devi a v muži hledáme Šivu. Nebo říkáme, že v ženě hledáme jóni, což je zbožněná část ženského těla, je to symbol sexuality. A v muži hledáme lingam zase jako symbol mužské sexuality. Otevírá to další oblast, proč je prožitek s jinou ženou v určité chvíli silnější než se svojí stálou partnerkou. Otevírá to oblast, které říkáme „automatismus prožitku“.

Člověk je neustále kontrolován svojí vlastní myslí. Funkce mysli je udržovat minulost, třídit minulost, zobecňovat minulost. Ale i vztah, i prožitek se ženou může být tou minulostí. Naše mysl, když potkáme další ráno svoji partnerku, nám říká „tuto partnerku už známe, již jsme s ní prožili tu či onu situaci, již nám tato situace nemůže dát nic nového“. Mysl vytváří takové principiálně shodné situace, mysl vytváří opakování, opakované sdělení. A taky nás vede k základními zjednodušení. Není tam žádný vzrušující moment, který by nás vedl k nějakému novému ozvláštnění. Je to příliš zautomatizované, je to příliš ritualizované. Podobná situace je na divadle nebo když je nějaký umělecký nacvičený akt. Herci odehrají představení, mají nacvičenou hru, a protože už to hrají po padesáté, po sté, tak často se objeví to, že perfektně role zahrají a odříkají, ale chybí tam kus života. Je to něco podobného.

Ve vztahu mezi mužem a ženou, v tom citovém, intimním vztahu může chybět život, a to z toho prostého důvodu, že to naše mysl kontroluje. My si ulevujeme tím, že opakujeme známé situace, nemáme čas na sebe, tak opakujeme známé situace. A to opakování známých situací, ta vsázka na to, co bylo, ritualizování toho, co bylo, nás vede k tomu, že ztrácíme život, ztrácíme esenci života. Jsme s tím druhým partnerem, jsme s ním rádi, ale zevnitř tam něco může chybět. A proto, když se najednou objeví jiný partner, je to jangová zkušenost, máme dojem, že se objevuje něco úplně nového, byť je to úplně stejná situace. Máme dojem, že tam je to pravé, co máme zažít. Ale je to fikce. Protože samozřejmě i s tím druhým libovolným partnerem zase dojdeme ke stejnému místu, k automatismu, k zobecnění.
Jediná cesta jak z toho ven je ponořovat se do meditace, trénovat meditační stav, který toto nedovolí. Meditační stav s každým ránem vytváří nový život. Tantrický pohled je právě to, že se ráno probudím a najednou je tu nový muž, nová žena, nový život. Je to samozřejmě potřeba trénovat, vyvíjet, dávat si na to čas.
Nemám nic proti tomu, když muž se ženou zažije novou zkušenost, ozvláštní svůj život novou možností, novou formou, novým setkáním, ale opravdu něco hlubokého, něco intimního člověk může zažít se stálou partnerkou.