Datum 18.4.2005 22:49:11 | Rubrika: Reiki
| Ještě se tomu zasmát a opět se ponořit do svého nitra a hledat odpověď na otázku, která má milión správných odpovědí, ale žádná není ta pravá….a právě v tuto chvíli člověk ucítí, že se ocitá na začátku a jeho život se stává jediným velkým, mystickým okamžikem.
Možná některé z Vás někdy napadají otázky typu: „jak je možné, že se můj život tolik podobá tomu, co prožívají mí rodiče? Proč mám podobné zdravotní porblémy? Jak to, že se dostávám do podobných životních situací? Proč nejsem schopen změnit ten…který návyk, zvyk, zlozvyk, způsob myšlení, reakce v některých situacích? Jak to, že se můj život tolik podobá životu mého otce…mé matky?“
Odpovědi jsou v podstatě velmi jednoduché. Cesta k nim vede skrze důkladné a hluboké poznání sebe sama, vlastní rodiny, rodu, toho z čeho jsme vzešli...našich kořenů.
Rodinná traumata, zátěže, programy a mentální návyky velmi silně ovlivňují naše životy. Jsou většinou příčinou nespokojenosti, strachů, obav, závislostí a často i pocitů bezvýchodnosti v situacích, které přináší běžná každodennost. Někdy si připadáme jako bychom neustále chodili v kruhu a nejsme schopni z něho vystoupit.
Není to tak dávno, kdy jsem něco podobného prožíval i já….
Jsou to vlastně přesně dva roky, kdy jsem se v rámci Mystické školy reiki ponořil do hlubšího poznávání sebe sama a svého života. Poznání toho, co se v něm děje a proč… Musím říct, že to byl úžasný zážitek sledovat, jak se pod vlivem meditací, různých reiki technik, expresí a zasvěcovacích rituálů můj život mění a s ním i já a životy mých blízkých. Dnes sedím v jiném vlaku jedoucím ze stanice Pohoda přes stanice Pochopení vlastní cesty…Poznání svých kořenů…Přijetí rodiny, do stanic Radost ze života…Zábava a Láska ke všemu živému…k Životu. Je myslím každému jasné, že není vše až tak úplně růžové, jak jsem to ve své metafoře popsal. Mohu ale s klidným svědomím říct, že s odstupem času vnímám obrovskou pozitivní změnu ve svém životě a i když vlak někdy zacuká a koleje nejsou vždy tak rovné, jak bych si představoval, alespoň vím proč a jak…. Snad právě proto jsem se v říjnu loňského roku ocitl na druhé straně barikády a to je změna nejpodstatnější….
Bylo pro mne obrovskou životní zkušeností v průběhu těch sedmi měsíců procházet znovu důvěrně známými technikami a programy zaměřenými na dětství, dospívání, poznání rodiny, hledání odpovědí týkajících se rodových linií. Bylo úchvatnou podívanou sledovat, jak mí dnes již blízcí přátelé nalézají ty odpovědi v sobě, ve svých rodokmenech, fotografiích, na svých pohřebištích. Byl to překrásný pocit pozorovat jak se životy těch lidiček pozvolna mění, jak se pomaličku každý z nich otevírá, zbavuje iluzí, přestává žít život svých rodičů, partnerů a postupně přebírá odpovědnost za sebe pevně do svých rukou…poznává pravdu o sobě a nalézá ji ve svém životě.
Stejně kouzelné bylo pro tyto „odvážlivce“ tvořit lehce Zenovou iluzi všedního dne na závěrečném mistrovském týdnu. S obdivem sledovat jak co chvíli padají na kolena a znovu a znovu nacházejí tu obrovskou vnitřní sílu se zvednout, utřít slzu a jít proti všemu, co se postaví do cesty. Ještě se tomu zasmát a opět se ponořit do svého nitra a hledat odpověď na otázku, která má milión správných odpovědí, ale žádná není ta pravá….a právě v tuto chvíli člověk ucítí, že se ocitá na začátku a jeho život se stává jediným velkým, mystickým okamžikem. Děkuji, že jsem mohl být svědkem i součástí…. s láskou Martin
|
|