Toto řekl člověk, který miluje život ve všech jeho podobách a dovede o něm přemýšlet: Herec a režisér Jaroslav Dušek.

      Kdo z nás si někdy nemyslel, že by bylo dobré svět změnit? Historie zažila mnoho pokusů o změnu světa. Buď tento pokus zničil svého autora, nebo vyvolal sled událostí s děsivými následky pro mnoho lidí. Na druhé straně zažíváme neustálý tlak okolí, abychom nic neměnili, ale naopak potlačením sebe sama do cizí reality světa asimilovali. To by však teprve byla  katastrofa! „Kdo jde proti proudu, rozbije si nos, kdo jde s proudem, ztrácí sebe sama“ – to mi, ještě jako mladému chlapci, řekl můj dědeček. Zdánlivě si protiřečil, ale podvědomě jsem cítil, že má pravdu. Takže jak z tohoto dilematu?  Nabídly se mi tyto varianty: za prvé - podřídit se. To jest pasivně se přizpůsobovat dějům a zároveň i lidem kolem nás, což však znamená rezignovat na život prožívaný podle svých představ. Tuto cestu jsem odmítl! Za druhé - nepodřídit se, ale smířit se s tím, že budu žít v permanentním konfliktu s okolním světem. To mne vysilovalo!  Po letech bloudění ve svých zmatcích se mi zjevila jako možnost optimálního řešení výše uvedeného dilematu tato varianta:  nemusím se podřídit diktátu reality současné reality života, a přesto budu moci žít v harmonii s okolním světem. Zní to hezky, řekl jsem si, ale brzy mi po dalších životních „fackách“ bylo dáno pochopit, že žít  v harmonii s okolním světem a zůstat sám sebou vyžaduje: naučit se v prvé řadě být v harmonii sám se sebou! Pochopil jsem, že mohu meditačním tréninkem změnit své reakce na realitu současného světa a zbavit se svých strachů, ale zároveň poznal, že tato cesta vyžaduje mnoho úsilí, ale hlavně sebedisciplíny. Ale věřte mi, stojí to za to!!! 

Opustit iluzi, že existuje toliko „já“, které  mne omezuje, znamená opustit  iluzorní svět vytvořený sebou samým.

  (Budha)

Nemůžeš se zbavit své osoby pokud žiješ,  můžeš však opustit své předsudky a přetvořit sám realitu svého bytí.

  (Ježíš)

(Převzato z fiktivní polemiky mezi Budhou a Ježíšem podle Ravi Zachariase)

         Na své cestě hledání smyslu vlastního bytí jsem potkal hodně lidí, kteří žijí v iluzi, že opuštěním svého přirozeného aktivního „já“ dosáhnou osvícení. Obvykle se jedná o lidi, kteří utíkají před realitou světa  do chráněného prostředí meditačních center a budí obdiv svou vyrovnaností nebo šíří kolem sebe mýtus o dosažení moudrosti Mistra či dokonce osvícení. Setkáme-li se však s nimi mimo chráněné území, to jest v prostředí reálného života, ve kterém každodenně prožíváme své radosti i starosti, uvidíme, jak jsou najednou bezradní. Často zjistíme, že v podstatě nejsou schopni v prostředí existenčních a přirozeně konkurenčních tlaků současného světa seberealizovat. O tom, že by byli schopni plnit svou přirozenou funkci v partnerském vztahu nelze ani uvažovat, protože nedokáží být svému partnerovi skutečnou životní oporou.

      Jestli chceme žít v realitě světa, nemůžeme opustit své „já“ nepřipravení, protože hrozí nebezpečí, že přestaneme být sami sebou.  Budha podle mne neříká, že opuštěním svého „já“ máme opustit sebe sama. Budha i Ježíš, dle mého výkladu, se ve fiktivním rozhovoru  shodují, když říkají, že máme pouze opustit iluzorní svět plný předsudků, který jsme pod vlivem výchovy a dalších zkušeností sami vytvořili. Budha, Ježíš, OSHO a další duchovní vůdci, jejichž myšlenky je vhodné respektovat, nám jasně vzkazují, že teprve, když opustíme své iluzorní „já“, zbavíme se svých omezujících strachů a můžeme žít svobodně. To pravé, ryzí „já“ získané při narození, to čisté a přirozené „já“, které tvoří naši vlastní jedinečnou individualitu, nám pak zůstane. Tady vidím shodu v myšlenkách těchto mystiků: 

Když opustíme své předsudky a strachy, jsme schopni přetvořit objektivní realitu svého bytí a opustit tak iluzorní svět reality vytvořený někým jiným.

Poselství které jsem přejal od těchto tří velkých učitelů do sého života má tuto podobu:  „Přijmeme-li s láskou sama sebe v celém komplexu své bytosti, tak přijmeme s láskou své tělo, své emoce, svůj intelekt i své ego,zmizí konflikt mezi subjektivním vnímáním svého „já“ a realitou naší existence".  

HonzaR