Skupina a společenství

Skupina

„Ta skupina to je báječný vynález, ze začátku jsem si myslela, že celá ta škola je nějaký nesmysl a není. Je tam nádherná ta návaznost té relativně stejné party lidí. Člověk sám na sobě často ledacos nevidí, ale vidí velice dobře na těch kolem, co to s nimi dělá a to inspiruje.“

(Irminka)

Každá práce na sobě je náročná, je náročná hlavně z toho důvodu, že naše životy jsou zatíženy nebývale velkými starostmi, že žijeme velice rychle a procházíme převratnými změnami.

„Vědomí, že v tom jede někdo se mnou je příjemné a povzbuzující, prostě máme vědomí toho, že děláme něco společného, že se ani o tom nemusíme bavit a víme.“

(Káťa, 21)

Práce na sobě je něco jako informační léčba, jsou to informace energetického, emočního významu, ale také informace intelektuální. O to obtížnější je ten fakt, že převratné změny, které prožíváme jsou v oblasti informačních technologií. Na nás působí tolik nových vjemů, tolik nových informací, na tolik nového si musíme zvykat, že velká část naší pozornosti je zaměřena na vnější svět. Ale práce na sobě má co dělat hlavně s naším vnitřním světem.

Aby byla kvalitní práce na sobě možná, je potřeba zapojit do hry co nejvíce výhod a co nejvíce podpůrných prvků.

„Ve skupině se cítím moc dobře. Vytváří to pro mě domácké prostředí, ve kterém pokud chci, se můžu vyjádřit. A taky mám pocit, že jsem tady na správném místě, že jsem důležitý článek, který by stejně jako ostatní nemohl chybět. Je skvělé společně prožívat radost a lásku.“

(Veronika, 22)

Domnívám se, že klíčová podpora, klíčová výhoda je možnost duchovní cesty ve skupině. Skupina je něco jako nová individualita. To, co se děje jednomu člověku a má to jistou konkrétní formu, tak ve skupině se stanou věci všech možných forem, takže kterýkoliv jev spojený s člověkem můžeme zažít jinak, než se děje nám. Dává nám to možnost nadhledu. Skupina dále umožňuje mít vhled do toho, že některé prožitky jsou zákonitě spojeny s člověkem, že se dějí každému, a že jsou vlastně přirozené. Jako příklad uveďme, že člověk má strach o svého blízkého nebo na něj žárlí a nebo při dělání katarzních technik se ozývají podobná místa na těle, a že člověku může být jak dobře, tak špatně a přitom reaguje na tutéž věc.

„Jsem rád, že tahle skupina je. Pomohlo mi to v tom, že jsem si uvědomil, jak lidé touží a chtějí změnit svůj život a jdou za tím. Pracují na sobě; mám mluvit o sobě, že jo. Chci také změnit svůj život a měním ho a skupina mi v tom hodně pomáhá. Přišly problémy a to je tím, že jsem se otevřel – jen vyplavaly na povrch, abych se mohl osvobodit a žit a né se stále topit v tom samém – odprožít a jdu dál!!! Každý nějaké máme a většinou menší, než druží – jen my si je nafukujeme.“

(Libor, 29)

Největší význam skupiny je to, že skupina vytvoří mohutný energetický „kotel“, který drží slabšího v transformaci, harmonizuje extázi citlivého. Prostě každý účastník čerpá ze skupiny sílu a zbavuje se slabosti.

Co se děje člověku, děje se skupině. Co se děje skupině, děje se člověku.

„Setkání i pokecání v čajovně, jídelně či v hospodě, to, jak různí členové skupiny popisovali své zážitky, pocity, vjemy společně zažité techniky mi pomohlo uvědomit si a pochopit i mé vlastní pocity a zážitky. Někdy jsem si připadala po meditaci prázdná, že se vlastně ani nic neodehrálo. Poté co ostatní začali popisovat své prožitky, jsem si uvědomila, že i ve mně se tyto procesy odehrávají, že tu probíhá hluboký mystický zážitek a abych si ho všimla musí ho nejdřív někdo zvenčí pojmenovat, vyslovit možnost judo existence.“

(Katka Č., 22)

„Skupina mě hlavně podpořila při provádění domácích úkolů a také při sdílení nepříjemných stavů a pocitů. Účast ve skupině mě naučila větší toleranci k druhým i k sobě. Prožila jsem krásný pocit, že jsme všichni jeden celek a proto se navzájem ovlivňujeme. Prožila jsem, že Bůh (tvůrčí energie) je vždy kolem a je všude – záleží jen na mě, jak se na ni napojím a jak ji použiji.“

(Jana, 26)

P: Ze sdílení účastníků vyplývají zajímavé zkušenosti. Například to, že je skupina podporuje i při samostatné práci doma, to znamená, že dochází i k určitému působení na dálku. Jak k tomu dochází? Jak podporuje skupina své členy na dálku?

I: Teď se nabízí hovořit o skupinové energii, o skupinovém vědomí, o tom, jak na sebe mimosmyslově působíme. Všechna tato témata jsou možná, ale pro potřebu tohoto článku hledám věci, které jsou snadno uchopitelné a hmatatelné. Takže jako minimální, zcela dokazatelný fakt působení skupiny na dálku je prostě ten fakt, že si s sebou neseme zážitky, které jsme měli společně na víkendových nebo týdenních (měsíčních) setkáních, že tyto zážitky se dalšími setkáními obnovují, prohlubují, posilují a rozmnožují. Pak to, co prožíváme, když nejsme spolu je často stejného druhu, neboť náš život je ovlivněn společnou zkušeností.

Dále rozhoduje to individuální vědomí, že v procesu nejsem sám, že všichni dělají přibližně stejné techniky, že mohu o tom sdílet s ostatními, a že si mohu svoji zkušenost ozřejmit tím, co se děje u druhých. Vědomí, že jsem součástí celku, a že to, co se děje se děje i celku, je přírodní léčba.

Přírodní léčba je vědomí, že jsem součástí celku.

Společenství

„Je to krásné být se stejně naladěnými lidmi, cítím jednotu s celým veškerenstvem.“

(Olga S., 63)

Společné zážitky ve skupině vytváří specifické naladění, takže vzniká nové společenství a to je jedna z prvních odměn práce s Reiki, protože Reiki společenství je více láskyplné, více svobodné, více otevřené, více vzrušující a zábavné.

Společenství je realizovaná, nebo právě se realizující, skupina.

Dva je dvakrát jeden. Tři je pět krát dva. Šest je tolikrát tři, že už to nelze spočítat.

Mezi jednotlivými členy společenství vzniká spontánní výměna na všech úrovních. Jestliže se jednomu podaří výrazný energetický pokrok, tak tento pokrok je citelný v každém členu. Dokonce Reiki spontánně, samo o sobě, vyhledává nejvhodnějšího člena pro realizaci pokroku tak, aby se prospělo celé skupině.

„Našla jsem mnoho výborných přátel, díky kterým jsem začla vidět vše kolem sebe jinak, podporovali mě v mé transformaci a dávají mi sílu a lásku. Někdy dobré rady a pochopení v mých problémech.“

(Věra V., 51)

Inteligentnější společenství vždycky podporovaly své talenty, své osobnosti. Jestliže se mezi židy objeví schopný umělec, ostatní židé ho různou formou podporují. Býval to důležitý prvek kmenové společnosti, dodnes to můžeme spatřit v Africe, že ten nejdůležitější pro společenství je ostatními velice podporován. Ten nejlepší lovec je oslavován, ta nejschopnější rodička je velebena, šaman je uctíván, vojevůdce je uznáván. Ta společenství, která si zachovala principy podpory rozkvétala, ta, která tyto principy ztratila, tak umřela nebo umírá.

Běžná společenství naší civilizace jsou destruktivní. Největším zločinem je vynikat.

Ve svém domě nemůžeš být papežem.

Reiki společenství je spontánní návrat k principům podpory. Je to návrat bolestný, protože v každém z nás bují destrukce, závist, nepřejícnost, ale jakmile Reiki společenství začíná žít, jakmile se lidé milují a podporují, tak je to to nejhezčí, co člověk může zažít a energie skupiny ti nabídne takové bohatství v citech, v zážitcích, v akcích, které jsi předtím nepoznal. Toto bohatství se v konečném efektu promítne i na hmotné úrovni.

P: Zdá se, že v Reiki společenství dochází k takovémuto uspořádání přirozeně. Jakoby si každý člověk v energii Reiki snadněji nalézal své místo ve skupině či společenství. Vnímám, že Reiki působí jako organizující síla, která jemným způsobem vede člověka tak, aby nalezl své místo ve společnosti a v životě vůbec. Místo, které mu umožní jak největší osobní rozvoj, tak zároveň je největším přínosem pro celé společenství. Jaké máš s tímto zkušenosti?

I: Reiki je něco jako příroda, existence, boží síla. Je to takový druh energie, který ze všeho vyplývá, vším se stává a je také všeho počátkem. Viditelný svět, tak jak já to vnímám, je výrazem prvotního Reiki se realizovat. Je to něco podobného, jako když máme konkrétní ideu a teď se tato konkrétní idea má dostat do praxe. Teprve až se dostane do praxe, tak idea žije. Můžeme si vyprojektovat krásný dům, ale tento krásný dům bude k bydlení až ho postavíme. Tento dům bude dále krásný tím, jak ho budeme udržovat, což také souvisí s tím, jak v něm budeme bydlet. Přenést ideu do praxe znamená dát jí život. Idea v praxi zákonitě má úplně jinou podobu než v teorii.

Živé Reiki je Reiki v praxi.

Proto také Reiki chce dát o sobě vědět, chce se stát praxí. Je to přirozené stádium vývoje, že teorie, abstrakce, něco nehmotného, tedy bezproblémového, ale zároveň neživého, se chce stát praxí, realitou, konkrétnem, hmotou, tedy problémem, ale zároveň životem.

Reiki chce žít, a proto vznikl tento svět.

Když se vrátím k Tvé původní otázce, tak tím, že děláme Reiki, tak se vědomě vztahujeme k té původní energii, k té čisté vizi a potom naše praxe má tendenci se podle této původní vize naplnit. My jsme praktickým vyjádřením nehmotného Reiki.

My jsme praktickým vyjádřením nehmotného Reiki.

Nesmíme si ovšem myslet, že jsme něco méně nebo více. Jsme jenom jiné stádium přirozeného vývoje. Oproti nehmotnému žijeme a smysl naší existence je vyjádřit ve hmotě čistotu nehmotného.

Smysl naší existence je vyjádřit ve hmotě čistotu nehmotného.

Další zkušenosti účastníků

„Poprvé v životě jsem potkala skupinu lidí, která mě za celý rok ani jednou ničím nezranila, přijímala mne takovou, jaká jsem, nechtěla mě měnit, nekritizovala mě, zejména od nejmladších členů jsem se učila radostnému postoji k životu, spontánnosti a přestala jsem se obávat kritiky, posměchu, věkový rozdíl nehraje žádnou roli, záleží jen na tom, jaký člověk je a co je ochoten udělat i pro druhé, nejen pro sebe. Pravidelná setkání byla pro mě důležitá, „nesla“ mě na této cestě a inspirovala mě.“

(Anna, 56)

„Ve skupině stejně naladěných lidí se cítím velice dobře. Dodávají mi dobrou náladu a inspirují mě k tomu, abych se kdekoliv choval jako zde na Reiki a aby to bylo všude stejně pěkné jako zde.“

(Josef P., 48)

„Lidé ve skupině mi pomohli svojí přítomností, láskou, přátelstvím, otevřeností, podporou v osobním životě, nasloucháním bolesti a trápení, pohlazením.“

(Milena, 40)

„Trvalo dosti dlouho, než jsem se spojila se skupinou s některou částí možná vůbec ne. Ale síla skupiny byla znatelná, uvědomila jsem si to doma při individuálním praktikování.“

(Magdalena, 55)

„Když mi bylo nejhůř, tak mi hodně pomohl Honzík, když mi zavolal. Povídal sice takový blbosti, ale už jen to, že si na mě vzpomněl a zavolal.“

(Eva, 23)

„Beruška (partnerka) mě sugerovala, že na to seru a jsem neschopnej jít do školy naplno, prostě takovej pocit méněcennosti. Po konzultaci s ostatníma jsem zjistil, že to tak má skoro každej. Od té doby je mi fajn.“

(Zdeněk, 19)

„Byla jsem šťastná, že jsou tady se mnou. Když mluvili o svých problémech, bylo mi jasný, že v tom nejsem sama. Pořád jsem měla problémy – deprese, hádky, smutek, brek, ale už jsem v tom nebyla sama.

Když jsem chtěla někoho obejmout, políbit, být s ním nějaký čas, mohla jsem aniž bych někomu musela vysvětlovat proč. Nebo mi pomáhali tím, že tady byli – nebyla jsem v tom sama.