Podle mého názoru, cesta igorkovy reiki školy transformace vede nenápadně, pomalu a hluboce k opravdové svobodě človeka.

Člověka jako bytosti, jako JÁ, jako energie vyjádřené na této planetě, v tomto čase.

Pozoruji tento proces na sobě, netvrdím, že by u mne byl již plně vyjádřen, ale velké změny za rok s reiki u sebe pozoruji. Občas je to velmi těžké a ponuré. ale jindy...neuvěřitelná radost.

Abych byla více konkrétnějši.. Svobodu čověka chápu jako své plné vyjádření, jako spontánnost a radost života. Chápu reiki proces jako plné vyjádření osobnosti na intelektuální rovině, myšlenkové a taky hlavně emocionální, ve vztazích k okolí a sobě. Reiki škola hlavně vše toto uvádí do PRAXE, což považuji za nejdůležitější. Mnozí, atˇ už filosofové nebo mystici, dokáží všechny tyto jevy analyzovat a popsat. Mistrovstvi ovšem, podle mého názoru nastává až uvedením do praxe u sebe a opravdove mistrovství, také vedení jiných lidských bytosti. Toto vyžaduje opravdovou trpělivost a lásku(ach ta naše zabedněnost), rozhodnutí a vytrvalost(díky igorku)..

Abych byla konkretní. Cítím u sebe opravdu velké posuny ve vnímání světa a prožívání sebe sama. Vztáhnu se nyní na dva duležité(nejdůležitější?) aspekty svého života. Lásku a práci.

Začnu prací, je to přece jen jednodušší. Dnešní společnost(anebo kterákoliv společnost..) vede člověka k tomu, že se soustředí hlavně na výsledky své práce. Jsme vedeni oceňovat výsledky své práce(peníze, úspěch, moc, materiální zajištění), ztrácí se ona podstata spontánnosti, tedy ona tvořivost, ona radost z činnosti, ona radost z okamžiku, přímé vyjádření osobnosti, je tu přítomen jen cíl(penize,uznani..)

Samozřejme, žijeme v této době, v této situaci, v tomto světě. Je třeba zajistit rodinu, uplatnit se.. Ale právě tato potřeba cílu, toto spění k výsledku uvádí člověka, mě, v bezmocnost, v zoufalství. Neni tu už naplnění okamžikem, ale nějakým abstraktním-konkretnim výsledkem.

Pokud se tento kruh uzavírá a tlak je větší(stres, pohroma, nemoc, smrt blizkého..), vede to postupně k narůstajíí otázce, kdo jsem, proč tu jsem, co jsem, k bezmocnosti a rezignaci.

Mohu to pozorovat na sobě.Studuji medicínu. Postupně časem jsem si vytvořila schopnost zhodnotit všechen svůj čas. Nejen ale všechen svůj čas, ale i um, prožitky emoce..hodnotim.Ztratilo se u mě skoro dokonale okamžité prožívání, vše je směřováno k nějakému cíli..konci studia.. Ach jak smutná byla má duše. Stále něco hledala..byla tu věčná otázka po smyslu života, bezmocnost a nenaplnění.

A přece vede cesta ven. Prožívat plně jedině přítomný okamžik. A k tomu Reiki škola vede, nenápadně , ale přece.

Jak nyní chápu lásku? Láska neni pocit, který by vyvěral k okamžitému člověku. Láska vzniká ve mně, a to je prvotní. Jaké je potom její nasměrování To záleží na daném okamžiku. Může proudit ke mně anebo k jinému. Přestává to být touha vlastnit (romanticky, ach) jediného člověka - svou lásku. Toto považuji spíš za závislost.

Reiki škola vede k tomu, že láska ve mně vzniká, hromadí se, bublá a vře a potom touží sdílet, různými formami. Třeba láska ke mne, k milenci, k přatelům, okamžiku, přírodě, nápadu. Tak to nyní cítím.

Samozřejmě je to dynamický proces, který je často nedokonalý (ach, ale o to krásnější). Hlavně, co ale cítím a oceňuju je, že tahle škola vše uvadí do praxe. Do opravdového života, který teď a tady žijeme.

Je to veliký rozdíl. Je často bolestné (a jak!), objevuje se nenávist a uzavřenost (u mne třeba celou zimu), ale vede ke svobodě. Myslím si, že druhý ročník mystické školy půjde ještě hlouběji. Budeme pracovat s rodinou a jejími vlivy, rodinnou konstelací.

Právě opravdová svoboda podle mého názoru vyplývá z pochopení a náhledu na vše, co nás jako bytosti ovlivňuje, co nás svazuje do stereotypu reakcí a emocí. Společnost, prožitky porodu, hlavně taky ranného dětství, dospívání, vztahy, ego, partneři...

Včera jsem měla zajímavý zážitek na toto tema. Jedna má pacientka, Daniela, prodělala herpetický (virový) zánět mozku. Byla několik týdnu v bezvědomí. Když se probrala zpět, z jejího mozku - paměti - nezůstalo nic. Bylo ji 22 let. Neznala význam slov, nevěděla kde je (ani na Zemi, na planetě), co je slunce, kde to jsem. Ale co bylo nejzvlástnějsší, ztratila všechny emoce. Neznala své dětství a své rodiče, ani sebe. Když jsem se ji ptala na emoce, jak proživá sebe sama, necítila nic. Žádná reakce. Jenom, že ji brni při strachu pravaá polovina těla. Nezbylo z ni nic. Nebyla tu radost, láska, smutek, strach, plač, nic.

Tady je vidět obrovská možnost mozku (?), Reiki (?), energie (?)... Tady je vidět, že mnohé naše prožívání, i nejniternějši (pokud jsme toho ovšem schopni), je mnohdy jen reakcí na naučené prožité. A že se lze změnit, měnit nastavení, být šťastný? A k tomu Reiki škola směřuje. Zároveň je vidět, že to opravdu nejsme my,-- existuje zde tělo plus mysl a na jine úrovni--opravdové Reiki (či jak to nazveme - jsoucno, prvotní energie), která se pouze projevuje v nynějším čase (ale potřebuje být projevena). Tak to cítím já.

Objevení osvícení je pocítění tohoto počátku, pochopení a prožívání a plné realizovaní této pravdy. Potom mizí všechny problémy, všechno vyjadřeni pseudo-já, (ačkoli to vždycky bude), ale ten náhled, to pochopení a malý úsměv, k tomu si myslím směřujeme.

Mám vás moc ráda, miláčkové moji, ve svém smutku a naléhavosti, miluji vás a jsem šťastna,že tu jsem, že mohu s vámi ve své nedokonalosti sdilet, prožívat, smát se a řechtat se, plakat a umirat. Miluji vás. nic nechápu a miluji papaa prosim odpovězte mi, moc to pořebuji. moc vas potřebuji, potřebuji sdilet, milovat vás i nenávidět,

prosim papaa

monika o něco niternější