Vnitřní konflikt člověka

Člověk bojuje se sebou samým. Bojuje s rozporem, který vzniká disharmonii sociální a osobní role. Člověk má své osobní požadavky a jiné požadavky má na něj společnost. Energie člověka se nemůže projevit v totalitě a proto sám sebe potlačuje. Energie vyjádřená je v rozporu s energií nevyjádřenou, realizovaná ambice s nerealizovanou ambicí.

Uvědomujeme si, že bychom mohli více prožít, poznat, získat než je realita. Uvědomujeme si, že naše touhy buď schováváme, potlačujeme nebo je uskutečňujeme.
Každodenní realita však člověku dává méně šancí své touhy uskutečnit. S každým uskutečněním si však můžeme uvědomit, kolik tužeb v sobě ještě máme. Touhy a ambice jsou v člověku skryté a vyplouvají na povrch, když člověk vyjadřuje sám sebe. Vědomí je v konfliktu s nevědomím.

Aby se naše přání mohla uskutečnit, musíme si nejdříve uvědomit, že přání existují. Uvědomování si svých přání je první krok k realizaci. Takový proces je spuštěn prvním samostatným rozhodováním o sobě.

Svá přání si neuvědomuje jedinec, který je plně v zajetí modelů společnosti. Ten, který žije životem striktního náboženského nebo společenského modelu nebo modelů rodičů nebo rodinného klanu, si svá přání nemůže uvědomit.
Přání je nositelem individuality. Přání provokuje lidský čin směřující k uspokojení přání. Přání provokuje samostatnou lidskou aktivitu.

Jsou ovšem modely chování, které tvrdí, že jedině život bez tužeb a vášní je harmonický. Že jedině askeze je harmonie. Že žádná sociální nebo sexuální touha nemá význam. Že člověk bez sexu, bez emocí, bez potřeb je ten pravý rozvinutý a harmonický člověk. Hluboké nepochopení takových modelů je vlastně nepochopením života.

Všechny uvědomělé lidské potřeby podporují jeho kreativitu, podporují jeho sebevyjádření.
Uvědomění si toho, po čem toužíme, vytváří pohyb od neprojeveného k projevenému. Je to tatáž energie, která směřuje od semene ke stromu a od tmy do světla. Energie od neprojeveného k projevenému je energií života. Pokud člověk v sobě nenachází nové potřeby a nové touhy, pokud si myslí, že vše je již uspokojeno, tak s největší pravděpodobností potlačil sám sebe. Život je realizování potřeb jedince a touto realizací člověk žije.

Jestliže uspokojíme pudové potřeby a potřeby našeho těla, objeví se tytéž potřeby v daleko kultivovanější nebo jemnější podobě. Objeví s v jiných hloubkách, rozhledech a dimenzích. Objeví se intelektuální potřeby na naše tělo napojené.
Člověk může svoji hlavní kreativitu věnovat sobě, svým dětem, společnosti. Má nekonečně mnoho způsobů sebevyjádření.

Jestliže vyjadřovaná energie nemá překážky, poznáme blaženost. Vyjadřovaná energie může být jak ve směru dovnitř, tak i ven. Můžeme se zabývat svým vnitřním stavem a ten poznávat a posilovat, můžeme se zabývat sociálním životem, můžeme být užiteční jinému člověku.

Lidský požitek je odložení konfliktní energie.

Člověk má základní problém. Když se nevytváří jeho životní energie, tak se cítí nemocen, když se energie vytváří, tak neví, co s ní a pak se také cítí nemocen. Buď jsme slabí a nebo obtíženi energií. Sex je pro člověka pouze způsob, jak se nahromaděné energie zbavit. Člověk neví, co má při milostném aktu udělat, aby energii neztrácel nebo jí získával. Sex je modelová situace. Takhle se člověk chová ve většině lidských situací. Nemůže to být jinak. Ulpívá na zbytečnostech a utíkají mu věci důležité.
Život je energie probuzená a vyjadřovaná, smrt je energie nevyjadřovaná a tedy uspávaná.

Živost, hravost, lehkost, pohyb, barvy, lidé, kontakt, vzájemnost, relax, vědomí, hudba, láska, pravda, dotek, čas, vír, puls

Osobní sdělení o jedné akci. Co jsem cítil, co jsem prožíval, detaily, kterým jsem si všiml. Tento program se stal pro mě obrovskou výzvou v přijetí intimity ve skupině mužů. Předcházelo tomu osobní drama ve čtvrtek, kdy jsem intimitu nezvládl, nedokázal jsem přijmout své tělo v nahotě před jinými muži, a ve vzteku rozbil stolek.

Ten den jsme byli odděleni na dvě skupiny. Mužskou a ženskou na přípravu večera na obřad. To jsme nevěděli, co nás čeká za úžasný zážitek. Při oddělení jsme nacvičovali Mužskou tantru.

Moje cesta za spontánním uměním a zpráva o tom všem - Jasná zpráva o ztrátě mozku, jupííí. Jak mám věcně popsat něco tak barevného, smyslného a proudícího, jako byla cesta za spontánním uměním?

Cesta za duhou – osvobozující rituál s barvami
- v čase kdy probíhala příprava k rituálu – stříhání bederních roušek, vysvětlování postupu rituálu se objevovala mírná nervozita

Rituálu předcházela celodenní příprava, co ve mně vyvolalo pocit očekávání něčeho velkého a významné. Igorek nám postupně odtajňoval jeho jednotlivé části a mně se zmocňovala velká energie a radost, že budu moci zažít tak krásnou techniku. cítím, že potřebuji sdílet svoji energii (prožitku, sexuality) se ženami

uctění mateřské lásky
- přijetí mateřství
- dávající láska
- úcta k ženě

Být blízko muži. Provokovat se navzájem, křičet, řvát, prát se a objímat. Pociťoval jsem silnou blízkost k muži bez sexuálního podtextu.

Od svých 12 let nenávidím všechno, co se týká malování. Kdyby jsem věděla, o co tu půjde, určitě bych se nezúčastnila. V Lažánkách jsem si za těch pár dní prožila neuvěřitelné zážitky. Objevila jsem v sobě kreativitu, kterou jsem 25 let neviděla. WOW! Děkuji za ty dary....

Nádherný prožitek intimity a něčeho přesahujícího. Cítila jsem se naprosto rozplynutá v prostoru, celým tělem procházela elektrizující vlna, jako bych vrostla do země a přitom se dotýkala nebe.