Archetypální situací nazýváme tu situaci, která se člověku děje bez ohledu na to, jestli je Evropan nebo Afričan, jestli je člověkem jednadvacátého století nebo členem kmenové společnosti před pěti tisíci lety. Každému člověku se dějí archetypy. Musí se narodit, jestliže má jako člověk žít. Musí vyměšovat a přijímat potravu, má-li žít v lidském těle. Je-li žena, tak bude mít měsíčky, neboť děti stále přicházejí na svět skrze lidské tělo, je-li muž, tak spermiemi může ženu oplodňovat. Lidé stárnou, umírají, rodí se noví lidé, ti bojují o svoji existenci, poprvé se milují, poprvé se starají o děti, pracují, aby naplnili svůj osud.

Lidský život je archetypální příběh, který je vyprávěn znovu a znovu v nekonečně mnoha variantách. V kmenové společnosti lovců a sběračů, můžeme tento příběh vidět ve své surové přirozenosti. Tam pocítíme, že významnou součástí jednání člověka je ta okolnost, v jakém prostředí žije. Jak využívá bohatství přírody. Jestli žije u moře, tak loví ryby, jestli žije v lesích, tak loví lesní zvěř. Veškeré jeho jednání je motivováno nejenom vlastními lidskými pochody, ale také prostředím, ve kterém žije. Je-li mu zima, tak udržuje ohně, bojí-li se dravců, kteří ho ohrožují, tak vyrábí zbraně.

Archetypálním lidským příběhem je tedy příběh, který souvisí s pochody jeho vlastního těla a s pochody a rytmy přírody, která ho obklopuje. Nemá cenu uvažovat o člověku, jestliže život překročí lidské tělo. Překročí-li život lidské tělo a inteligentní bytost bude žít v jiném, třeba umělém těle, tak takovou bytost bych již nenazýval člověkem. Stejně tak, pokud inteligentní bytost v lidském těle bude žít v jiných přírodních zákonitostech, na jiných planetách, v jiné přírodě, přestane tato bytost být člověkem.

Archetypální příběh člověka je hlavně příběhem jeho těla na této planetě, v této přírodě. Příběh těla je ten hlavní, hmatatelný příběh, dobře viditelný a zhmotnělý. Můžeme také říci, že archetypální příběh člověka jako jeho hmotné podstaty je zcela jistě příběhem jeho těla na této planetě.

Všechny lidské emoce souvisí s tím, jak se člověk vypořádal s příběhem svého těla, jak přijal své dětství a bezbrannost, jak vnímá své tělo, jeho krásu nebo ošklivost. Lidské nemoci vznikají z nepřijetí svého těla, z nepřijetí jeho funkce, z potlačení svých emocí v souvislosti s archetypální situací, kterou prožívá. Všechny disharmonie nebo lidské problémy jsou spojeny s tím, jak jsme prožili porod nebo milování, dětství nebo stárnutí. Jestliže totálně přijmeme své tělo a jeho příběh na této planetě, zákonitě zmizí všechny nemoci.

Nad úrovní archetypálního příběhu hmoty je vyšší příběh. Příběh vědomí. Tento příběh již překračuje člověka jako jedince, ale je žit jako příběh skupiny, kmene, lidstva. Konečné důsledky příběhu vědomí jsou hmatatelné v rodině. Zdraví každého člena rodiny je ovlivňováno zdravím rodiny jako celku, rodiny jako každého jednotlivce. Úroveň vědomí ostatních ovlivňuje moji úroveň vědomí. Moje úroveň vědomí a zdraví ovlivňuje úroveň celku.

Archetypální příběh člověka je příběh jednoho vědomí v mnoha lidských tělech.