Máme různé představy, jak život naplňovat činorodou prací, máme různé představy nad materiální úrovní našeho života. Máme různé představy, jací mají být naši přátelé. Máme různé představy nad náplní našeho volného času. Jednu představu však máme všichni společnou: Prožít život v lásce a štěstí.
Proč se tedy bojíme přijmout okamžik štěstí, když je na dosah? Proč tedy přemýšlíme nad tím, co bude ráno, když máme možnost prožít noc plnou lásky? Proč si klademe podmínky, když máme možnost dát lásku?
Pokusím se v několika navazujících článcích popsat, kde nalézám já příčiny těchto našich frustrací. Pojďme se společně zamyslet nad důvody tohoto stavu, ale hlavně, jak z toho!
Každý den vychází slunce. V poslední době je studené, někdy vykoukne jen ráno, naladí nás svým světlem, barvou a jasem, pak se ukryje za mraky a celý den se neukáže. Jindy nám dá o sobě vědět třeba až na sklonku dne. To vykoukne zpoza rychle se temnícího povlaku mraků a zaplaví celý kraj oranžovo-červeno-růžovou vlnou, která postupně přechází do fialové až karmínově šedé. Slunce je tu s námi každý den,