Podstatou hlubšího procesu je, že o sobě dává vědět. Dává o sobě vědět ve velkých věcech, ale i v maličkostech. Reflexe tohoto dění je důležitá, protože, každý, kdo je zasažen, může
se vyjádřit a každý jev více prozkoumat a pochopit.

Kundalini sídlí rovněž v mozku, tradiční umístění kundalini na spodní části páteře souvisí s představou postupného růstu a s přípravou těla na větší energetické působení. Kundalini v mozku souvisí s hypofýzou, hypofíza je Šakti a chce se spojit a znovu probudit epifýzu, Šivu.

Dvoupólovost naší sexuality vznikla tak, že člověk neumí spojit Sexualitu jedince - individualitu a Sexualitu druhu - kolektivitu. Mysl západního člověka je chaotická a komplikovaná, zároveň velmi nabubřelá, takže blokuje kontakt s tělem. Člověk příliš přemýšlí, a to přemýšlení je vynucenou reakcí na nenormální rozdělení obou pólů.

Na tantrických seminářích na umění předeher klademe veliký důraz. Kdo umí vznítit oheň v předehře, hlavní hra ho nemine. Podstatou všech možných seancí v Bílé tantře jsou léčebné techniky, meditace, prožitkové programy, které plní roli předeher. Na hluboké tantrické spojení dvou lidí nelze jít přímo. Vždy je přítomna předehra a ta má charakter třeba společenského programu.

Do umění prožívat totiž můžeme zařadit všechny lidské schopnosti. Prožívání je uměním uvolnění, uměním meditace. Prožívání je uměním vytvořit v sobě energii ohňě. Je to umění jak se vyjadřovat a také jak zahájit nonverbální komunikaci. Jak z ničeho, jak jenom z tušeného záměru vytvořit energetické spojení s druhým člověkem.
Je to o to těžší, že vše se má dít samo.

Zabíjení a smrt mělo rituální význam. Zabíjet patřilo k běžnému způsobu života a proto se dá říci, že primitivní náboženství lovců a sběračů bylo náboženstvím smrti. Smrt byla ctěna, bohové měli charakter krvavých ničitelů a smrtonosné síly. Obsahem primitivních náboženských rituálů bylo jak uctít, ukojit a nasytit nebezpečená hladová božstva. Jak je uspokojit, aby se slitovaly nad kmenem. Božstva byla uspokojována krvavou obětí - obětí zvířecí nebo obětí lidskou.

Poslední víkend 3A se mi moc líbil. Cítila jsem ohromnou důvěru, uvolnění a intimnost mezi všemi (oproti minulému víkendu). Hlavně jsem ji cítila u sebe, a to mě dost potěšilo, protože právě s těmito pocity (stavy) mívám velké problémy, které jsem dříve často řešívala pomocí různých "oblbovacích" látek. Stejně tak jsem řešívala i problémy sexuální.

Obraz pískoviště, obraz hraní si se stejnými hračkami je symbolický. Citovou, sexuální a estetickou výměnu můžeme skutečně přirovnat k setkání dvou dětí. Je-li přátelství vyrovnané, tak jeden den se hraje na jednom pískovišti, druhý den na druhém pískovišti. Jeden den se hraje s jedněmi hračkami, druhý den se hraje s druhými hračkami. Zkušenosti se prolínají, hry se mění a kvalita se posouvá.

Všichni bzučíme a mručíme, rozezníváme zvukem celé tělo, naplňujeme jím celý prostor a pak už přestává existovat cokoli kromě zvuku. Někde hluboko ve mně se vynořuje na povrch pocit smutku a bolesti.

Estetika ošklivosti se zrodila v západní společnosti na základě potlačení sexu a na základě myšlenkového pohledu na umění a krásu. Intelektuálové zaujatí svými myšlenkovými pochody ztratili kontakt se svým tělem.