Všechno, co se stalo, je správné. Vždy jste tam, kde máte být.

A pak se osvícený člověk sklonil k Igorkovým nohám, políbil je a řekl: "Jsi můj druhý Mistr."

Pamatoval si na dobu kdy zde rostla pouze bílá tráva a chomáčky se vznášely ve větru. ....Modrobílý drozd totiž ze všeho nejraději sedával s hrochem pod stromem a ochutnával ovoce, ale na to hroch dávno zapoměl.

Co jsem prožila v Lažánkách během roku?

V té době jsem byla na nesprávném místě.

Najednou se rozeběhnu a úplně se oddám. Běžím a zažívám pocit svobody. Jsem jak pták.

Pokud něco civilizace udělala špatného ve vztahu k životu, tak je to, že máme k životu postoj, který není životný, že je potlačující život, obětujeme se, trpíme. Někteří dokonce rádi trpí.

Pokora je vědomí, že jsme všichni články jediného řetězce, že jsme na sobě závislí a spjati jedni s druhými.

Vychutnat si ten vrcholný bod, udržovat se v tom vrcholném bodě. Tam se člověk dotýká božství, hlubokého vesmíru. Být na to připravený, trénovat své smysly, aby člověk zachytil ten okamžik, prodloužil ten okamžik.

Opravdu, ten strach vyjádřit sám sebe, je nesmyslný. A tak silný.