Spojenectví s nejistotou mě však obohatilo, rozšířilo, rozradostnilo, možná paradoxně – dodalo a dodává síly.

Teď tento den při této hře pociťuji, jak je opravdu pro mne důležitá svoboda. Měla jsem z toho velký strach...

Myslím dokonce, že taková jistota dokáže osobní vztah i zabít, zničit, svázat, okleštit...

Miluj jako by to bylo poprvé. Žij jako by už žádné zítra nebylo...

... velmi klidný a přitom jsem se velmi rychle otáčel. Smál jsem se a zpíval radostí. Zpíval jsem hlasem Muže a v něm jsem cítil něhu ženy. Byl jsem sám sebou.

Meditace není psychoterapie....

Dnes po cvičení na stimulaci mozku jsem shodila ze sebe životní krunýř falešného studu, obav ze mně samotné.

Co se to tam vlastně dělo...a jak se mi to zase líbilo...

Stojím před branou úplně neznámého světa. Který již nedokážu zanalyzovat, racionálně zdůvodnit a logicky se v něm pohybovat. Je to čisté nekonečné lákavé neznámo. Země, kde láska není obhajována argumenty, radost tryská sama ze sebe, život nemá žádné podmínky ani účel.

A to podstatné uniká, aniž si to uvědomujeme. Snažíme se zoufale získat a udržet klam, a nevšímáme si skutečnosti, která nám uniká mezi prsty. Jsme šťastní, nešťastní, zklamaní nebo spokojení sami se sebou. Vlastně je to jedno. Jen jedna stránka této mince je příjemnější než ta druhá. Ale stále je to táž mince.
(seminární práce z Tantrické školy od Savitri)