Dopis od K.

Toto téma závislostí jsme otevřeli na Tantře pro ženy.

Popis autentického zážitku, Lažánky v červenci 2005,
Velké moře se mnou pohnulo,

Vyrazilo se mnou na plavbu.

Pohazuje si se mnou jako řeka s řasou.

Nebeská bán a mocný vzduch mnou pohybují,

Pohybují mým nitrem a strhly mě k tomu,

Že se třesu radostí.

Určitých charakterových vlastností partnera si člověk nevšimne až teprve v tom okamžiku, když je například vystaven opačné polaritě.

... jako ten blázen si teď a tedy opravdu připadám. Cítím jak mi tluče srdce, srdce naplněné Reiki láskou...

Vážení milí čtenáři, přátelé, kamarádi, nejprve mi prosím odpusťte, že opět obtěžuji na těchto stránkách se svými kecy, které možná nikoho nezajímají, ale pro mě je strašně důležité je někomu sdělit, protože jinak bych asi umřel nebo minimálně onemocněl. Asi napíšu to, co už jsem tisíckrát někomu sdělil, ale nemůžu jinak Vím, že mi chybí pokora, trpělivost, klid, že bych mohl počkat, až na tom budu zase líp a nikoho s tím neotravovat, ale už jsem se rozhodl to napsat, tak tady to je. Děkuji za pochopení.

Honza mně požádal, abych zveřejnil něco jako jeho zpověď. Píše se v ní o jeho zbabělosti. Nemyslím, že je na tom něco zbabělého. Naopak, cítím, že to je odvážný akt. Cítím, že Honza je hrdina bez bázně a hany, který bojuje s nějvětšímy obry a nástrahami, které může život nabídnout. Ony jsou skryty v dosud nepoznané intimitě. Schované hluboko uvnitř. Jsou nejbolestnější. Toužíme po tom být milováni a toužíme po tom milovat. Ale nevíme, jak to udělat. Jak rozmotat vlastní nevědomí, vlastní iluze. Honza dle mého hlubokého pocitu bojuje s iluzemi, bojuje s iluzí, že neni milován, bojuje s iluzí, že je možné dosáhnout hlubokého vztahu jinak než intimním napojením, bojuje s iluzí svého vlastního světa, kde je plno bojů, zbabělostí, utrpení, nepřijetí.
Jsou to iluze, je to jen hluboký program, který blokuje opravdovou intimitu. Možná tento program jsou poslední dveře před velikým přijetím sebe sama.
Honza nemá tyto iluze a sebetrpitelské hry vůbec zapotřebí. Je to hodný člověk, v krizi je to největší přítel, pomohl tolika lidem a nic vlastně za to nechtěl.
Je to mimořádný člověk a proto i jeho zápas je mimořádný.
Je to osobnost.
Je to člověk do nepohody, je to člověk do mimořádných životních situací, je to člověk - válečník, archetyp lovce, který ochrání svoji jeskyni a svůj kmen.
Ale v tom je jeho utrpení. Jakmile vejde do své rodné jeskyně, do svého lůna, do své intimity, neumí odložit zbraně, neumí odložit svůj talent válečníka, svoji velikou osobnost, své hrdinství.
Je to veliký muž, a proto je to pro něj tak těžké.
Tantra je lůno, tantra je matka, tantra je milenka, tantra je jeskyně, kam je potřeba přijít nahý beze zbraně.
Modlím se, aby se mu to podařilo.
Igorek
P.S. Honzova zpověď je přiložena

Pocit podpory a sounáležitosti, pocit ochrany, které se mi nedostalo od vlastních rodičů, cítím v této "rodině".

Bylo to v srpnu na Zazenu, kde jsem se nahlásila na školu tantry.Ćím více se blížila tím více jsem vzdávala ,že tam pojedu.Okolnosti tomu tak nasvědčovali.Jak to znám z dřívější doby z Lažánek před akcí.Jenže Bůh tomu chtěl,abych nelpěla na tomto přání a důvěřovala existenci.Abych mohla prožít naplno tuto školu dělo se vše podle božího pořádku.

A pak to dopadá tak, se všichni řídí „radami“ z časopisů, televize, jiných médií, nebo získávají rady od starších vrstevníků, které mnohdy také stojí za houby. Z těchto rádoby rad a poučení se často stávají dogmata.

Vím, že se dá dýchat, zhluboka a plně a bolesti s tím dechem odejdou - stejně tak jak se mi to dělo fyzicky v těle při této technice. Bolest si způsobuje každý sám. Stačí jen pořádně dýchat a stejně tak i žít. Dech je život.