Stalo se to již hodně dávno.Odcestovala jsem s přítelem do Indie.Chtěl najít stopy po silné životodárné energii,která kdysi tuto zemi prostupovala.Navštívili jsme spoustu míst.Všude,kde jsme hledali, panovala bída,špína a hlad.Vše působilo dojmem starého opuštěného zbořeniště.V úžasu jsem hleděla na tu spoušť.Cítila jsem,že zde není možné objevit vůbec nic.A vlastně jsem ani nevěděla,co zde přítel hledá.

Kazdy clen klubu nosi tento novodoby koran ve svem srdci.
Nejvetsi rafinovanost tohoto dila je to, ze necleni nevedi, ze se jedna o posvatnou knihu svatejsi nez bible. A proto nemuze byt nikdy znesvecena a presto je trvale pristupna v knihovnach.

Mám vygumovaný mozek a cítím klid a pohodu. Téměř neznatelný gong ohlašuje oslavný tanec.

Ego máme všichni. Musíme ho mít, protože ego je mocný nástroj, pevná loď kormidlující v rozbouřených vodách chaosu našeho světa. Bez ega bychom prostě nebyli. Cítíme, že naše ego je naše vlastní já.

Svatbou muž a žena získávají jiný právní a správní statut. Stát podporuje takové uspořádání mezi mužem a ženou, které je pro něj výhodné. Státní úředníci chtějí pokud možno jedinou formu manželství, aby lidé byli snadno řízeni, klasifikováni, spravováni. Aby bylo snadné vybírat daně, eventuálně daně odpouštět.
I dnes má člověk omezené formy svého statutu (stavu). Může být takzvaně svobodný nebo ženatý či vdaná, eventuálně rozvedený(á). Může mít jednu ženu nebo jednoho muže (myšleno v Evropě), nejsou podporovány manželství lesbiček nebo gayů, neexistuje manželství malého společenství, respektive malé společenství nemá obdobné možnosti jako klasický svazek.

Je to zajímavý paradox. Muž a žena spolu chtějí žít, jednou stranou sňatku je muž, druhou stranou sňatku je žena. Podle církve to však vypadá, že jednou stranou je muž a žena a tou druhou je Bůh. Přitom ta druhá strana, tedy Bůh má všechna práva a muž a žena žádná.

Obřad je meditací, obřad je energetické posílení. Čím významněji se člověk cítí, čím významněji se odevzdá, tím více je posílen. Energie obřadu, krása obřadu, vzpomínky na obřad, fotky z obřadu jsou zdrojem síly partnerů. Nejdůležitější na svatbě je to, že může přinést sílu do budoucnosti. Energetická pole partnerů se jemněhmotně prostupují. Člověk hluboko v sobě cítí, že ho přítomnost zasahuje, cítí vyzařování, cítí symbolické spojování.

Sdílení je ve své podstatě velmi prostá věc. Žádná věda o manipulaci. Jen sdílet a jen naslouchat. A když naslouchat, tak se při tom nešťourat v nose, nemyslet na to co řeknu potom, jak to on řekl blbě, či co bude na oběd, ale být u toho. Opravdu být. Jak prosté že?

Nastoupili jsme cestu k duchovnímu obrození. A časem přišla únava. Únava z množství informací. Najednou máme
problém si vůbec nějakou knihu vybrat. Náhle přichází temná noc duše.
Cítíme, že nám schází chuť a motivace, ale nechceme to vzdát. Proplouváme tím temným obdobím s naprostým zoufalstvím a zjišťujeme, že jsme opět na samém počátku.

Po čem vlastně tahle úvaha volá? Zajímalo mne, jak svou domácí terapii prožívali ostatní, jaké to pro ně bylo, zajímalo mne, jak se to projevilo v nich samých a následně v jejich okolí, jak to pohnulo s jejich vnitřním světem, co nového to vyplavilo z velkých hloubek jejich duše a jak s tím naložili! Proto mám pocit dluhu, něčeho, co mělo proběhnout a nezadařilo se. Abychom něco takového hodnotného uslyšeli, museli bychom tomu nejdřív dát prostor, třeba obyčejným tichem, vlastním naladěním, podporou, či posvátností chvíle nebo soustředěním se...