Na cestě do Santiaga de Compostely vznikl tento text:

upozornění - nepíšu o povodních. Nepíšu o lidech, kteří prožili povodeň. Nepíšu o lidech, kteří se obávají, že další velká voda sebere domovy jim, či jejich blízkým. Píšu o nás, co bydlíme na kopci, daleko od tun bahna v obývácích, daleko od rozlitých řek a potoků

Píšu o nás, co si stěžujeme.

A všechno je jen marnost a honba za větrem. Kazatel – bible

Pokud nechcete riskovat přenesení mé depky na sebe, tak raději nečtěte. Jarda - Hronov

Duch v domě

Jeden vesničan rozčileně přispěchal k zenovému mistrovi do kláštera: „Mistře, mistře! Máme veliký strach, v našem domě žije duch. Prosím tě, pověz mi, co mám dělat.“ Mistr klidně odpověděl: „Prostři ještě jeden příbor!“

Léto už se s námi loučí, tak je pravý čas zavzpomínat...

Pokusím se vám zde popsat moje zážitky z jednodenního semináře Mojí cesty. Pokud by vás hlouběji zajímalo, o co se jedná, přečtěte si knihu od Brandon Bays Cesta. Nakonec jsem se od této knihy k semináři Cesty dostal.

Stále více a více vnímám, jak dnešním lidem chybí spiritualita, tajemství a tajemno, překvapení, magičnost…, které můžeme spatřit v každém dni, situaci, okamžiku…

Slova, slova, slovíčka, jako perníková srdíčka

... paní temnoty a lásky, hraje si s mými vlásky ...

A tak tu máme podzim...