Přesně ve chvíli, kdy autor svého díla nebo své práce sdělí své autorství, mohou se objevit potlačená ega druhých. Přesně ve chvíli, kdy autor je na vrcholu nadšení svým dílem, což je přirozený jev, neboť to znamená, že žije svým dílem, se stane terčem kritiky druhých.
Přesně ve chvíli, kdy autor cítí, že v dané chvíli je autorem a že cítí být nejlepším na světě, tak toto velké zvolání, toto velké vyjádření, toto velké prohlášení vyvolá onu známou neadekvátní reakci přesně u těch, kteří sami nejsou schopni tvořit, kteří sami nejsou schopni realizovat svá ega a přijmout za svoji práci zodpovědnost.

Potlačování ega druhými

Přesně ve chvíli, kdy autor svého díla nebo své práce sdělí své autorství, mohou se objevit potlačená ega druhých. Přesně ve chvíli, kdy autor je na vrcholu nadšení svým dílem, což je přirozený jev, neboť to znamená, že žije svým dílem, se stane terčem kritiky druhých.
Přesně ve chvíli, kdy autor cítí, že v dané chvíli je autorem a že cítí být nejlepším na světě, tak toto velké zvolání, toto velké vyjádření, toto velké prohlášení vyvolá onu známou neadekvátní reakci přesně u těch, kteří sami nejsou schopni tvořit, kteří sami nejsou schopni realizovat svá ega a přijmout za svoji práci zodpovědnost.

Zodpovědnost za svoji práci je realizování svého ega

Prohlášení typu: „Jsem nejlepší na světě!“ může být autentické, může být dáno totálním ponořením se do díla a může být dáno tím, že v určitém okamžiku, třeba prchavém, je člověk se svým dílem spokojen a považuje to za nejlepší, co kdy bylo stvořeno.
Je to často prchavý okamžik, většinou těsně po dokončení, kdy je autor nadšen a cítí velké zadostiučinění a zvolá: „Jsem nejlepší na světě!“. Dovolí si takové zvolání., neboť právě dokončil své dílo, a to dílo ho stálo hodně času, práce a energie.
Je jasné, že je to zcela subjektivní pravda, že tato pravda i samotnému autorovi vyhoví právě těch několik prchavých okamžiků, ale tento výrok je pravdivý. Tento výrok je autentický a vyjadřuje skutečnost, že člověk žije naplno svým dílem. Je to skutečný prožitek v určitém čase.
Právě tato autentičnost vyvolává hněv potlačených, právě tato pozornost na sebe a své dílo vyvolá touhu potlačených kontrolovat a manipulovat, kritizovat, hovořit o egu, prostě potlačovat.

Autentičnost vyvolává hněv potlačených

Potlačený touží potlačovat

Protože se nesluší sám sebe chválit, protože není vhodné sám sebe oslavovat, protože je zhýralé sám sebe hodnotit a o sobě hovořit.
„Správně“, aby člověk vyhověl, by se měl tvářit skromně, raději za sebe najít někoho, kdo by o díle hovořil, měl by se tvářit, že nemá osobní motiv v díle, že chce sloužit lidstvu a bohu.
Měl by své dílo lehce shazovat, aby nepopudil jiná ega, aby někomu nevadil.
Všechno to je falešná společenská hra a zakrývá podstatu věci o egu, protože spíše než malé či velké ego je důležité, zda-li je ego zapojeno do tvoření, zda-li člověk vytváří něco smysluplného, něco užitečného.
Proto tvrdím: „Jsem nejlepší na světě a mé dílo je největší příspěvek lidstvu!“