Dlouho jsem přemýšlela o tom,
jak uchopit téma "Mohenžodáro". Co bylo na počátku této cesty, co mě k
němu přivedlo, jaké byly první impulsy, co mě zaujalo na práci v ženské
skupině a co mi tzv." rozum nebral", nebo naopak... ?????

Mojí duši zaplavil pocit absolutního souznění a obrovitánské lásky ke všemu co jsem schopna vnímat. Uvědomuji si jak
jsou všechny tyto prožité věci důležité a mají všechny stejnou hloubku. O
žádném z těchto pohledů, pocitů, prožitků nemohu říci, že by více či
méně ovlivnil můj postoj k životu a k sobě samé..........Jedno s druhým
je ve vzájemném vztahu, vše se sebou souvisí a nic se neděje náhodně. To
už nám říkali naši dědečkové a dnes mohu s pochopením říci " JE TO TAK ". Děkuji za tu zkušenost

A tak jak jeden prožitek mě vede k pochopení dalšího článku v tom nekonečném řetězci bytí, tak i k Mohendžodáru
vedla spousta malých cestiček a cest. Cítím, že kdybych měla namalovat
strom, malovala bych ho i s kořeny. Nejsou vidět, ale jsou důležité pro
jeho růst a existenci…….. Proto bych ráda napsala pár slov o tom, co mě
vlastně v životě nejvíce ovlivnilo a k Tantrické józe přivedlo.

V období mého dospívání jsem si začala uvědomovat nespokojenost sama se sebou,….strach a
přehnaný respekt ke všem dospělým. Věděla jsem, že když budu tichá,
nenápadná, poslušná, budou mě mít rádi a budu chválená. Později jsem
však cítila, že to nejsem " já" a něco musím ve svém životě změnit…….
Před 20 lety jsem začala chodit na hodiny Jógy. Bylo to moc fajn. Mezi
těmito lidmi jsem se cítila přijatá bez podmínek a cvičení s meditací mi
dávalo vnitřní pohodu. Poprvé jsem se setkala s pojmy "karmy a
reinkarnace" . Úplně mě to ohromilo………………………… Přestože jsem tomu
nerozuměla, můj vnitřní pocit říkal " ano". Na mé další " proč" jsem
znala odpověď. Něco uvnitř mě, mi říkalo,……… že život má hlubší význam a je potřeba hledat dál. Začala jsem více naslouchat srdci, než-li rozumu.
Ve
22 letech jsem konečně měla pocit, že život může být krásný a naplněný
radostí. Jaké si to udělám, takové to bude. Cítila jsem se silná a
odhodlaná. Navzdory rodičovským představám jsem chtěla jít svou cestou.

Velkou roli v mém životě sehrál první delší vztah s mužem, který mi ukázal, že láska může mít i odvrácenou tvář. Měla jsem pocit, že nemohu existovat bez něj, ale zůstat s ním znamená "
mojí duševní smrt ". Až útěk do zahraničí a čas, který jsem tam
strávila, mi dal možnost nahlédnout na věc z jiného úhlu pohledu.
Dnes
po těch letech jsem vděčná za naše setkání a vím, že byl pro mě tím
nejlepším učitelem. Díky němu jsem začala znovu bojovat a hledat svoji
skutečnou podstatu. V hlouby duše jsem si říkala " nedopustím, abych se
stala obětí v jakémkoliv vztahu" ať partnerském, kamarádském nebo
rodičovském.

Toto trauma bylo startem do nového pohledu na život.
Začala jsem chápat, že si mohu vytvořit vlastní hranice a mohu se
vymezit vůči ostatním. Ve vztahu k rodičům to nebylo vždy lehké, ale
dnes mohu s klidným pocitem říci, že máme přátelský a respektující
vztah.

Od střední školy jsem měla velkou
touhu pracovat s květinami a toužila mít vlastní obchůdek. Vyzkoušela
jsem různé profese, ale myšlenka a sny obchůdku byly tak silné, že
pochyby o realizaci vůbec nepřišly. Po 12 letech jsem naplnila svůj sen.
Dnes jsem šťastná, že mě práce i po deseti stále naplňuje a dělá radost
mě i lidem, kteří ho navštíví.
Začala jsem jezdit na různé meditační
semináře, potkala se s krásnými lidmi. Jedním z nich je krásná laskavá
žena….Milunka Lukášová, která umí pomoci těm, kteří hledají své životní štěstí a chtějí pochopit některá ze svých " proč ? " Naučila nás dívat se na
svou vnitřní ženu, muže i rozbolavělé děťátko uložené hluboko ve
vzpomínkách.
Na jejích pobytech jsem se poprvé seznámila s tématy "
energetické tělo" , práce s čakrami, s andělskými terapiemi, regresní
technikou, s různými druhy meditací a šamanskými rituály. Pokaždé, když
jsem jela z víkendu domů, naplňoval mě pocit štěstí a harmonie. Každé
setkání ve mně zanechalo dlouhodobý energetický náboj. " Rubikova kostka
" mého života se začala skládat. Pojednou jsem viděla pavučinu a tenká
vlákna, která vedou k pochopení……. dříve nepochopitelného.

Mnohem intenzivněji jsem začala cítit vděčnost za dary, které mi Bůh dal.
Prožívám
láskyplný vztah s manželem, který je mým přítelem a laskavým učitelem. 
Není nic krásnějšího, než se těšit do práce a s chutí tvořit a
naplňovat svou kreativní mysl novotami. Jsem zdravá a mohu dělat vše tak
jak to cítím. Mohu se setkávat se spoustou zajímavých lidí, kteří
obohacují můj život.

Jsem šťastná, že mohu říci……….. TO CO ŽIJU…….JSEM JÁ.

Velkou radost do mého života přineslo setkání s Budhistickou životní filosofií.
A stejně tak mě velmi ovlivnil Mayský a Toltécký pohled na život.
…………Naše společná životní cesta nás při cestách " hledání" , zavála do
zemí, kde lidé žijí v souladu s přírodou a zůstávají věrní kořenům a
odkazům svých předků. Uvědomila jsem si jak moc bych si přála, abychom i
my našli své kořeny a navrátili se k sobě…..a našli svoji podstatu.
Cítila jsem,……že abych lépe pochopila jakým způsobem lidé těchto kultur
udržují kontakt s původní tradicí………je zapotřebí vlastního prožitku.
Toužili jsme zažít na vlastní kůži indiánský " Temazcal " potní chýši a
možná i touto cestou zažít změněný stav vědomí.
A tak jsme se s
Milánkem přihlásili na týdenní pobyt v horách s aztéckým šamanem, který
přijel do Čech, aby nám přiblížil obsah posvátného spirituálního učení,
které je mezi Aztéky předáváno z pokolení na pokolení.
Cílem tohoto
setkání bylo dosažení meditativního stavu……spojení se srdcem Hory a
vědomím Velkého ducha. Tato šamanská praxe nám měla ukázat mocný
přechodový rituál mezi jednotlivými etapami života, vycházející z
mexické tradice……. Musím upřímně říci, že kdybych dopředu věděla co nás
čeká,…..bála bych se a strach by mi nedovolil odjet. Dnes jsem moc ráda,
že mě ovlivňovala touha … " posunout se dál " . …… Toto setkání v malé
komunitě uprostřed lesa, kde jsme všichni při tiché meditaci trvající čtyři dny……bez jídla a pití……pozorovali
plameny ohně a naslouchali posvátným indiánským zpěvům…….bylo
nezapomenutelné. Někde hluboko uvnitř mě se ozývaly hlasy……. ".tady jsi
doma …….. To už přece znáš,………není čeho se bát" Měla jsem pocit jako
bych ty zpěvy už někdy slyšela. V té hluboké meditaci jsem se potkala se
sebou i přes všechny ty strachy že zmrznu a domů se vrátím se zápalem
plic. 
Skrze tento prožitek jsem si uvědomila jakým způsobem má duše
komunikuje s přírodou. Jak silné je její vědomí, které je také zdrojem
našeho bytí.

Cítím,……..že tento prožitek sehrál velkou roli v mém životě při dalším rozhodování…….jakým směrem jít dál.
Po prvním setkání s Mohendžodárem, jsem věděla……….že cesta vlastního prožitku je pro mé sebepoznání velmi důležitá,…..i
když jsem vůbec ničemu nerozuměla  První příjezd do Lažánek mi
připomínal mé oblíbené místo na Slapské přehradě, kam jezdíme na
meditační pobyty. Byla jsem ze všeho nadšená. ……Tolik záchodů a sprch
jsem opravdu nečekala

Krásný začátek výuky ……. spontání tanec……jen
tak si svobodně tančit……uvolnit se…..nechat tělo vlát v rytmu
hudby……………………..to byla nádhera. …. Pamatuji si první slova Eli, " vypni
mysl……..nic nekontroluj………nech to volně všechno plynout……….tvé tělo se
stává pohybem ". Pochopit Eli, co tím myslí nebylo vůbec těžké. Bylo to
jako když vypneš knoflík "STOP MYSLI " Miluji tanec a tento způsob sebevyjádření mě moc baví.
Víkendové
téma " Šťavnatá Jóni " znělo zajímavě. Při uvolňování pánevního dna
jsem si uvědomila, že by mi toto cvičení mohlo pomoci k uvolnění
zablokované druhé čakry a možná ….Kdo ví ?.......třeba i to miminko by k nám mohlo přijít přirozeně. …………..Umělé oplodnění už NE.

Velkým překvapením tohoto víkendu byla Oshova dynamická meditace.
První fáze ještě "šla ". Sice jsem chvílemi vnímala naši skupinu jako… "
utečence z Bohnic "…, ale dobrá. Z míry mě vyvedla následná katarze.
Vůbec jsem nechápala co se děje………..obrovský křik a pláč ostatních
děvčat mě úplně paralyzoval. Řinuly se mi slzy do očí a srdce se
sevřelo. Chvíli mi trvalo než jsem se zorientovala a uvědomila si, že se
mi vlastně vůbec nechce brečet. Chtělo se mi stále tančit a zpívat
si…….. V srdci jsem cítila, že ta bolest není moje a nechci ji do sebe
přijímat………. Soucítila jsem s ostatními a snažila jsem se na té " hrůze "
najít něco pozitivního…. Byl to zajímavý souboj ….. mysli a vědomí.
Uvědomila
jsem si, že to co vidím okem…..můj mozek vyhodnotí a do srdce přichází
zkreslený impuls. Když mám oči zavázané, dívám se hluboko do srdce a mé
pocity jsou mnohem niternější. Hluboko uvnitř sebe jsem to opravdu " Já "
.
Po prvním víkendu s mohendžodárem jsem věděla, že cesta vlastního
prožitku je pro mé sebepoznání nejlepší. Téměř ničemu jsem nerozuměla ,
ale pocit mi říkal…. Jó …to zvládneš,……jdi do toho….. Hned jsem si
představila, jak by bylo krásné, kdyby všechny ženy měly možnost
nahlédnout do sebe a mohly otevřít svá srdce. Skrze tyto techniky
vyčistit bolesti a hluboké křivdy. Že každá z nás má možnost ucítit
vlastní jedinečnost a krásu. Stát se ženou " BOHYNÍ " že každá z nás má
možnost o svém životě rozhodovat ……… Pokaždé, když vidím ta lidská
utrpení… role, na kterých lpíme …uvědomím si, že i to je důležité
prožít, abychom pochopili………..

Často si vzpomenu na slova mé spřízněné duše Milunky, která nám často říkává …… " Můžeme růst přes
bolest,……….ale je důležité vědět,…že můžeme růst i přes radost a to je
pak VELKÁ KRÁSA. Rozhodnutí je na vás "
Uvědomila jsem si to….., tyto myšlenky se staly hlavním hnacím motorem ke studiu.
A
tak jsme se z kamarádkou Janičkou přihlásily do školičky. Když se nyní
mohu ohlédnout zpět, pokusím vyjádřit pocity k momentům, které mě
nejvíce překvapily, ale také posunuly.

Celé to bláznění, šílení, tančení, cvičení, meditace mi dává pocit velké radosti ze života……..Párkrát se mi stalo, že jsem
si říkala " chce se mi ?.......to zase bude nářez……..ale JÓ……..to
zvládneš Marťo  . Cesta autobusem jako přípravná relaxace………překročení
prahu v Lažánkách pro mě znamená……..zase v tom LÍTÁŠ 
Při prvních
setkáních a cvičeních " Horního mateřského okruhu " , mě více
ovlivňovali prožitky z dynamiček, kundaliní meditace a Igorkovo her
"rozbíjení robota " než ze cvičení asán 1, 2, 3, 4,.

Po
dynamičkách jsem se vždycky cítila jako pták, úplně lehká a volná s
obrovskou radostí….energií a chutí do života. Vybavuji si první pocit po
jejím skončení, kdy zazní " STOP "……….a najednou z toho "šílení
"…..přichází absolutní " NIC……..PRÁZDNOTA…..TICHO….MÍR

Překvapilo mě, že jsem si tento vnitřní klid udržela i při katarzích a pláč a křik se mě již nedotýká.
Igorkovy hry jsou stále jedna velká neznámá.

Uvědomila jsem si…….jak
se mé ego brání a o co mu vlastně jde. Už do předu hodnotilo situaci…..
" to nezvládneš,…. budeš horší než jiní……a že strach mě paralyzoval a
odsouval od skutečného prožitku. Cítím, že se to postupně zlepšuje a po
roce už všechny ty blázniviny beru jako hru. Uvědomila jsem si, že i na
těchto trénincích nám Igorek demonstruje život jako HRU. A to…… jakou v
něm budu hrát roli, záleží pouze na mě.

Hluboký prožitek jsem si odnesla z rituálu " zasvědcení " do horního mateřského okruhu. Cítila jsem se jako bohyně
plná lásky, ženské jemnosti i síly. Děkuji Moničce za tu krásnou chvíli
a energii,která z jejího budoucího mateřství zářila.
Procvičováním
asán 5 a 6 přicházelo do mého těla teplo a drobné mravenčení. Bylo to
vlastně poprvé, kdy jsem na fyzickém těle zpozorovala změny. Skutečně se
to dělo, už to nebyl jen pocit. Upřímně musím říci,………teprve nyní, kdy
jsem skrze asánu " odevzdání " vnímala ve svém těle " cosi "…..začala
jsem cvičit s chutí. Už to nebyl jen domácí úkol.
Hezký pocit mám i z
nového přítele " kamene " zemité barvy. Brzy jsme se sžili. Má své
místo na rodinném oltáři a je i manželem přijímán jako důležitý článek
mě.

Cvičím ráda večer. Po celém tom shonu je pro mě Mohendžodáro zklidněním a zastavením.
Při svíčkách a mantrách Devy Premal si ho užívám. Celkově se po něm
cítím nabitá čerstvou energií a je mi dobře. Jako bych přijela z
Lázní,…………….. zregenerovaná.

Práce v ženské skupině je báječná škola a velmi mě baví. Moc bych si přála, aby všechny ženy světa zažily ten
úžasný pocit svobody,…… vnitřní harmonie, ……..našly lásku a sílu sami v
sobě. Cesta není snadná, ……ale stojí za to ji vyzkoušet.
Cítím vnitřní touhu sdílet se ženami………naplňovat hledající duše důvěrou, …….a poznáním, že CESTA K SOBĚ EXISTUJE

S úctou v srdci děkuji všem lidičkám i okolnostem, které mě přivedli k Mohendžodáru a povedou dál mým životem..