upozornění - nepíšu o povodních. Nepíšu o lidech, kteří prožili povodeň. Nepíšu o lidech, kteří se obávají, že další velká voda sebere domovy jim, či jejich blízkým. Píšu o nás, co bydlíme na kopci, daleko od tun bahna v obývácích, daleko od rozlitých řek a potoků

Píšu o nás, co si stěžujeme.

Včera byli dva. Dnes také. Lidé, kteří si postěžovali na to, že prší. Kteří alespoň slůvkem či předmětem v emailu nadhodili.....

"PRŠÍ"

Ještě předevčírem dopoledne bych souhlasil.

Miluju slunce, rád se na vyvaluju, jsem šťastný, když můžu sbalit celtu a vypadnout natáhnout se na nejbližší paseku....když prší, tak sedím u compu.
A tak čistě náhodou, když jsem vyslyšel několikadenní křik svých květin po lepší péči, jsem, pár minut poté, co přestalo pršet, sbalil lopatku a igelitku s tím, že venku na louce najdu nejbližší krtinec, naberu hlínu na přesazení a co nejrychleji zase domů. Následovalo velké zklamání.....přece nebudu chodit v takhle vysoké trávě a hledat krtince, ještě se namočím. No ale když už jsem venku, u lesa, tak se projdu.

Kdo nechodí po dešti lesem, nikdy by nevěřil. Jdete, jste neuvěřitelně tiší, nic vám nešustí pod nohama, kolem vás se ozývá jen zpěv ptáků a občasné zašumění padajících kapek, když zafouká vítr. Všude klid, mír, který se přenáší do vaší duše. Všechna ta spousta různě barevných, obvykle žlutých částeček pylu, co vám špiní okna u auta, parapety, leze do bytu, když otevřete okno, leží kdesi na zemi, zhluboka se můžou nadechnout i alergici a astmatici.

Je to krásný pocit, když se dostanete na pět metrů k ležící srnce.....a ona o vás neví. Sledujete, jak se jí zvedá a zase poklesává hrudník, jak občas zastříhá ušima, jak zneklidní, když vítr foukne od vás k ní. No a pak si vás všimne a vy s lítostí a trošku s pocitem viny, že jste ji vyrušili, jen vidíte, jak utíká. Všimli jste si někdy, že srny, když před vámi utíkají, tak vždycky běží tak, abyste si jich co nejvíce všimli? Ne přímo od vás doleva/doprava, ale snad vždy přeběhnou cestu, po které jdete, na druhou stranu. Abychom měli radost

Vrátil jsem se celý překvapený. Jak je možné, že už jsem zapomněl na krásné vandrácké noci, kdy člověk leží pod převisem a tam někde venku šumí vítr a déšť? Jak jsem mohl zapomenout na ty krásné chvíle plné klidu.... a štěstí??

Večer ve vaně jsem otevřel nejnovější 21.století a co tam nepíšou - "Lidský druh se vyvinul na afrických planinách, kde se před denním světlem prakticky nebylo možné schovat. Ještě v nedávné době, dejme tomu před sto lety, pracovala většina lidí venku. V dnešní době je však většina lidí zavřená v domech či kancelářích a sluneční světlo nám tak čím dál více chybí".

Co z toho pro nás, opice z jižních planin pocházejících, vyplývá? Přestaňme žbrblat, zvedněme zadky a táhněme ven. Potřebujeme to!!!! Vezměme to jako hru. Mohla by se jmenovat třeba "najdi si svůj koutek lesa".

Samozřejmě to s sebou nese jeden pro mnoho hlavně městských lidí nepřekonatelný problém. No a tím jsou mokré boty. Ano, já vím, že mokré boty jsou vážná věc a že tento problém možná neodpovědně zlehčuju. Jenomže včera jsem přišel na to, že je to problém řešitelný!!!! Nejlépe tak, že po příchodu domů boty sundáte a někde v chodbě je postavíte. Pro ty z vás, kdož nevíte, co se pak stane, tak se stane to, že uschnou!!! Ať už pro to něco děláte, či ne. Stačí tomu dát čas.

Ostatně stejné je to i v jiných věcech, co nás trápí, že? Mnohdy je lepší, nežli panikařit, křičet, plakat, rvát si vlasy....prostě počkat.

No ale protože jsme na stránkách meditačního centra, kde se mimo jiné právě chystá i další expedice do Indie, vložím do článku i trošku mystiky, nebo možná i malého vhledu do kuchyně indických božstev

Nejvyšší bytí se skládá z několika základních aspektů. Pro každý z těchto aspektů mají Indové jeho personifikaci....a vy více zasvěcení víte, že stejně jako katolická věrouka i indové uctívají hlavní 3 bohy. Vím, že slova, která napíšu dál, mohou být poněkud kontroverzní, ale odpovídají mému současnému pochopení

1. Jdete po lese a vidíte klíčící semenáček, hnízdo s vejci, malého kolouška..... projev našeho Boha Stvořitele, indického Brahmy
2. Jdete po lese, a uvidíte krásný vzrostlý strom s nádherně jasně zelenými listy, mohutného jelena uprostřed stáda laní, svítící slunce probleskující mezi stromy či naopak dešťové kapky snášející se na zem - křesťanského Ducha svatého, indického Boha Udržovatele Višnu
3. Jdete po lese a uvidíte trouchnivějící pařez rozkládající se v humus, který pomůže dalším semenáčkům, aby se z nich staly vzrostlé stromy, ohlodané kosti, které pomohly něčemu nasytit své mladé.... a tak znovu započít cyklus Boha Stvořitele. Ano, to je práce Boha Shivy, Ničitele, tančící svůj tanec smrti, boha, jehož uctívá nejvíce sádhuů. Neboli našeho třetího Boha do boží trojjedinosti - Ježíše, neboli archanděla Michaela z knihy Zjevení, který "přijde s armádou andělů, kteří porazí v ohromné bitvě démony tohoto světa, či lépe démony naše vnitřní, aby mohlo zavládnout boží království.....v nás, uvnitř našich srdcí, abychom cítili klid a mír, že prostě někdy nemáme práci a někdy ano, že prostě někdy prší a někdy svítí slunko......co na tom záleží, život jde dál, stejně jako koloběh Brahma -> Višnu -> Shiva -> Brahma....

A tak domácí úkol pro každého z vás, kteří ono boží království v sobě necítíte, protože právě prší....vyjděte do lesa a dívejte se kolem sebe. Hledejte, co je práce Brahmy, co Shivy....tak dlouho, až pochopíte, že je to ale úplně jedno, a že dokážete být šťastní, ať už zrovna prší, či svítí slunce

A poprosím vás ..... až sem zase někdy napíšu zoufalý článek....odkažte mě prosím na tento, moc mi to pomůže :)

Váš
Milovaný...nebo se správně píše milující?
Swámí Prém Gangotrí