Představ si, že se potkají dvě bytosti. Jedna bytost je ženská energie, modře září a kolem ní je žluté světlo. A potká mužskou energii, která je oranžová a má kolem sebe červené světlo.

Potkají se a hledí na sebe. Ta žena říká Ahoj, ráda bych tě poznala. Ta mužská mlčí, jen se dívá. Má spoustu pocitů, spoustu emocí a taky strach. Žena říká Neboj se, já ti neublížím a napřahuje ruce. Muž stojí a jen se dívá, mlčí a jen se dívá. Žena říká Cítím lásku, pohladí muže a usměje se. Muž pořád mlčí a dívá se, má pořád spoustu pocitů a emocí, které se v něm víří. Žena skloní hlavu a ruce a řekne Já to sama nezvládnu, musíš mi pomoct. Nevím co se v Tobě děje, nevím co můžeš přijmout. Já jsem láska. Jsem láska, porozumění a dotek. Muž se dívá a nevěří. Nevěří, že to může být pravda. Nic víc nemám, dám ti tyto dary, protože jsou bezedné. Pořád jich ke mně přichází dost a přeji si ti je dát, jsou teď pro Tebe. Vem si je a napřahuje dlaně. Muž se jí podívá do očí a dotkne se její tváře. Žena ho pohladí a muž ji obejme. Žena se dotýká muže, muž se pomalu a opatrně ptá ženy Jsi skutečná? Jsem skutečná! A proč jsi ke mně přišla? Ptá se muž. Protože jsem cítila, že mám přijít. Co ode mě chceš? Ptá se muž. Žena muže pohladí a řekne NIC. Všechno co potřebuji pro sebe už mám. Muž řekne Nevěřím ti. Žena sklopí hlavu, pohladí muže a řekne Já se tě chci jen dotknout. Muž stojí, dívá se a mlčí, je smutný. Žena ví, že je, ale on mlčí. Žena se otočí a odchází. Muž napřahuje ruce, jeho srdce volá stůj, počkej, já jsem jen chtěl... Co jsi chtěl? Ptá se žena. Chtěl jsem, já nevím… Žena odchází... Muž je sám. Nevěřil, že je možné potkat takhle lásku... Nevěřil, že je možné dotknout se ženy jen tak. Nevěřil, že někdo může chtít dotknout se jen tak jeho bytosti. Nevěřil a láska prošla kolem něj a on se jen díval a mlčel...

Můžeme se jen dívat a mlčet a můžeme nechat, aby se nás dotkla. Můžeme nechat lásku dotknout se naší bytosti. Nic nechce, jen nás obdarovat, pohladit a obejmout. Láska nespoutává, to jen náš strach a my nic neděláme. Jen stojíme a mlčíme. A pak, když projde okolo nás, je nám smutno a voláme Kde jsi byla, jsi tak blízko a já tě nechal jít. Proč jsem ti to nedovolil? A přitom stačilo jen říct Bojím se, mám strach. Mám strašný strach. A žena by řekla To nevadí, já mám taky strach... Ale je to jen strach...
Spojení těch krásných bytostí je posílí, a až se zase rozejdou muž bude vědět, že až příště potká lásku, už nemusí mlčet. Může se jí otevřít a prožít co prožít jde....

Šamanka