Kdo je to vlastně MUŽ? Jak má vypadat, co má dělat – kde je v těchto mužích onen tančící ŠIVA, kterého jsem viděl v sobotu večer.
Uháním vlakem z Brna na Ostravu. Spoj
v 16 hodin je v pohodě. Vlak je skoro prázdný a tak mám celé
kupé pro sebe. Krajina za okny se předvádí v plné kráse. Hra
pohybu, ale i počasí přináší neustálou změnu. Chvíli prší
a pak zase svítí slunce, modrá obloha se střídá s šedými až
modročernými mraky. Je to krása.
Proběhl první víkend tantrické
školy pro muže letos poprvé současně se dvěma skupinami –
muži „dvojka“ i „trojka“. Sešla se dobrá parta a krásně
se to spojilo. Necelé tři dny a přitom spousta zážitků a
událostí:
Ranní koupel v jezírku před
dynamičkou spolu se dvěmi odvážnými ženami, cvičení
Mohedžodáro kdy je najednou malá meditárna nabitá Mužskou
silou, bláznivý extatický večerní tanec s Šiva-trance.
Přichází čas pro sdílení:
Byl jsem v sobotu na srazu
spolužáků, ale bylo to pořád jen o tom, kdo kolik vydělá
peněz, kolik má dětí a o jídle a pití. Už jsem se těšil
zpět mezi vás do Lažánek.Delší dobu jsem byl sám se
sebou a najednou zjistil, že v mém okolí nemám žádného muže
se kterým bych mohl sdílet své pocity, zážitky. Uvědomil jsem
si, že mi chybí hlubší sdílení v mužské skupině.Cítím jakoby jsem skrz prožívání
aspektů jednotlivých asán vstupoval hlouběji do svého nitra.
Jakoby najednou dosud známé cvičení, pohyb, pozice získávaly
nový širší rozměr.Měl jsem obavy se sladíme my
„trojkaři“ s novými muži, ale teď je to v pohodě. Je mi zde
v mužském kruhu moc dobře.
Vystupuji v Suché a je zde už pěkná
zima a tma. Mám hlad a žízeň. Jdu do hospody. Dávám si černé
pivo a tlačenku. Nic jiného už v nabídce není. Kuchař má totiž
po šichtě. Sedím v zakouřené, hlučné hospodě plné chlapů -
havířů. V televizi běží hokejové utkání jako správná
chlapská kulisa, ale nikdo to v podstatě nesleduje. Všichni jsou
zaujati nekonečnými hovory o počasí, policajtech, šachtě,
Němcích, politice, penězích, o tom kdy půjdou do důchodu, o
zdraví a doktorech, o zesnulých sousedech ....atd. Najednou si
říkám, proboha co tady dělám. Před pár hodinami jsem byl ještě
v Lažánkách v kruhu tantrických mužů a teď jsem tady. Co to
je? Vždyť je to vlastně taky mužská skupina, ale přitom jiná.
Snažím se vnímat, pozoruji a naslouchám – hledám zde mužství
– kdo je to vlastně MUŽ? Jak má vypadat, co má dělat – kde
je v těchto mužích onen tančící ŠIVA, kterého jsem viděl v
sobotu večer. Muž – vládce, cestovatel, objevitel, ochránce,
vynálezce. Muž – bojovník, malíř, básník, hudebník. Muž s
planoucíma očima plnými touhy, muž vizionář. Nikde ho zde
nevidím. Ztratil se. Ztratil se? Kam se ztratil? Kde je MUŽSTVÍ a
co to vlastně je? Utopilo se ve sklenici piva, rozplynulo v
cigaretovém kouři, vyřvalo se na fotbalových utkáních, opilo se
v každodenním koloběhu – autobus, šachta, hospoda, televize
..., přejedlo se záplavou Viager, Arginmaxů, Clavinů a Cialisů a
dalších zázračných přípravků, bylo zahlušeno nekonečnými
telefonáty z těch nejlepších a nejmodernějších mobilů (koltů
dnešní doby), uštvalo se v nekonečném stíhání schůzek,
obchodních jednání, nervozitě z věčně ucpaných silnic nebo se
vypovídalo v nekonečných debatách a ničem? Existuje vůbec? Není
to jen vysněný ideál?
Co je to JANG? Kladivo, mohutný buchar
jehož rachot připomíná rytmus divokého přirážejícího
souložícího samce, stroj, studený modročerný kov, smrad, špína,
prach a chlast, tabák naložený v rumu to je slast, sbíječka,
šachta, díra tisíc metrů hluboká, uhlí, hromada špinavých
páchnoucích hader, propocené košile a trenky, oblečení se
zatuchlými holínkami zavěšené na háku u stropu připomínající
oběšené nebožtíky, lokomotiva, důlní kombajn, hadice, stojky,
tlak, chlazení, vysoké napětí, balvany, pásový dopravník –
TANČÍCÍ ŠIVA – sprostá slova, krkaní, prdění, kašel –
ZÁŘIVÝ POHLED – uhlí, těžba, výkony, rekordy, přesčasy –
NEKONEČNÁ VIZE – hrdina „socialistické“ práce – ŠAMAN.
MUŽI kde jsi? OZVI SE!
Komentář je vlastnictvím jeho autora. Neodpovídáme za jeho obsah.
