Láska uzdravuje tělo. V době, která teď končí, bylo tělo příbytkem. V době, která je před námi, se tělo stává chrámem...

.... cit je jako voda. Nemůže být rozdělen na dvě části. Nemůžeme jej odložit ad acta. Planeta směřuje k tolerantnější, univerzálnější lásce a všechny individuální vztahy mají sloužit tomuto vyššímu účelu. Proto za opravdovým milostným vztahem stojí taková vesmírná síla.Když se zamilujeme, máme pocit, jako bychom dostali dar od Boha, a ono tomu tak opravdu je. Když se dvě srdce s radostí a nadšením spojí, vytryskne záplava světel a svět se o kousek výš přiblíží k nebi. Ruka, kterou se nás milovaný člověk dotýká, má stejně jako dětská ruka moc pocházející přímo od Boha. Svět je holografickým vesmírem, v němž každá část obsahuje celek. Láska mezi jakýmikoli dvěma lidmi je požehnáním pro celý svět.

Láska uzdravuje tělo. V době, která teď končí, bylo tělo příbytkem. V době, která je před námi, se tělo stává chrámem. Začíná být sídlem energií osvícení. Podívejte se na jakoukoli ženu den poté. co se s ní miloval muž, kterého zbožňuje a který zbožňuje ji. Mužské tělo možná dozná určité změny, ale ženské tělo se doslova promění způsoby, jaké se u mužského těla nedají vypozorovat. Naše prsa, naše pleť, nemluvě o našich tvářích, vyzařují jakousi dráždivou smyslnost. Muži i ženy se ve dnech, které následují po našich lepších nocích, vznášejí kousek nad chodníkem.
Ne této planetě se bráníme lásce víc, než se bráníme válce. Neustále odmítáme volání našich duší, zapíráme píseň svobody, která zní v každém srdci a zatajujeme obdiv a uznání, které jeden ke druhému opravdu cítíme.Okouzlení se nad námi vznáší jako vlna navoněného vzduchu, ale my se bojíme, že by nás mohla omámit. Do očí se nám derou slzy. Osvobozujeme se. Přivádíme na svět něco víc než děti. Konečně se rodí naše skutečné já.

úryvek z knihy - Kouzelná láska od Marianne Williamson