Byla jednou jedna královská dvojčátka, chlapeček Kai a holčička Mia. Měli se velmi rádi. Hráli si spolu s motýly a jednorožci, zpívali spolu krásné písničky a jeden druhého vždy povzbudil, když bylo třeba. Neznali strach ani závist. Jen lásku, která na jejich planetě plynula všude a vším, i jejich mohutnými duhovými srdci.
Kam přišla Mia, rozkvétaly květy a uvolňovaly tu nejkrásnější vůni světa. Kai zase dokázal pouhým dotykem svých dlouhých prstíků rozezpívat celý les.Oba naplňovali světlem každý temný kout a silou svých srdíček přinášeli uzdravení tam, kde si již ostatní nevěděli rady. Tak žili spokojeně na planetě Lásky a Světla celé věky a ve volných chvílích spolu odpočívali v jednom z obřích květů Vílí Magnólie.
Jednoho dne však nastal čas, kdy Vládci mraků začali uplatňovat svá práva ničení. Chtěli vlastnit a ovládat celý Vesmír silou strachu a nenávisti, která měla jejich ovečky držet na uzdě. Jejich hlavním cílem byla Země, ale i planeta Lásky měla být terčem. Láska byla pro Vládce Mraků velmi nebezpečnou, proto ji chtěli stůj co stůj zničit.
Něco takového se Kaiovi a Mie rozhodně nelíbilo. To přeci nejde, aby někdo zavíral Lásku do krabice a odvažoval ji na gramy! Láska je přeci řeka a má plynout ke každému bez rozdílu! Řekli si, že to tak nenechají a Lásku pomohou zachránit. Stejně tak se rozhodli i další bratři a sestry. Všichni museli ale vyčkat rozhodnutí Velkého Ducha. Ten rozhodl, že Kai i Mia budou sesláni na planetu Zemi. Oba se na to nesmírně těšili.
Ovšem na planetě Zemi bylo vše úplně jiné než u nich Doma. Jako kdyby na ně kdosi hodil těžkou vlněnou deku. Hmota byla tak hutná, i vzduch byl těžší a dal by se klidně krájet. Nebylo to vůbec nic příjemného pro tak křehká a jemná stvoření. Viděli spousty lidí, ubohých duší zaseklých v hroudách masa a kostí, jak se celé věky lopotí v řetězech předsudků, morálky a nemocí, ze kterých se ne a ne vymanit. Byli otřeseni tou podívanou. Zachránit Lásku asi nebude jednoduché, pomysleli si a radili se, co dál. I rozhodli se, že mezi ně budou chodit a učit je, jak probudit svá srdce a otevřít se léčivé síle Lásky. Putovali tedy mezi lidmi. Nebylo to jednoduché. Někdo je vyhnal, Jiný poštval psy nebo je chtěl zabít nožem. Ovšem postupně se našli tací, kteří otevřeli pomalu a jistě brány svých srdcí a pustili Kaie a Miu dále…
Takových lidí přibývalo a přibývalo. Dvojčata klidně vplula do povědomí lidí a jejich jména se šířila po celé Zemi. Dověděl se o něm ovšem i Temný Mrakomor, který nemohl přenést přes své velké ego, že se někdo takto opovážil zasahovat a vést lidi k osvobození skrze Lásku. „Taková zhůvěřilost! To se jim musí zarazit!“ vztekal se, až ho brala křeč. Zavolal stráže, aby ty dva potměšilé rebely ihned přivedli.
Dvojčata se tomu nebránila a v zajetí stráží stanula před jeho trůnem. Oba s pokorným a láskyplným výrazem v očích poslouchali jeho hrubou a neučesanou mluvu. Soustředili se na světlo jeho duše, která dlela a lkala uvězněná v jeho obřím těle jako princezna ve věži. Chovali k ní hluboký soucit. Věděli, co bude následovat. Věděli, že budou popraveni a každého z nich čeká dlouhá a osamělá pouť, ale zůstali klidní. „Nemějte strach! Nikdo a nic nemůže rozetnout spojení mezi vámi! Je to zkouška,“ šeptal jim do ucha jejich vnitřní hlas. Mie se zaleskla v očích slza. Kai ji jemně pohladil po ruce. Oba věděli, že to znamená rozloučení na velmi dlouhý lidský čas.
Kdy umírali na hranici, ani jeden z nich nekřičel. Vnitřně tušili, že se jednoho dne znovu setkají a poznají se skrze svá srdce. Zatím ale nevěděli jak. Začala pro ně dlouhá a strastiplná cesta přes spousty lidských těl, která měla trvat celé věky. A v ten samý den, kdy poprvé padli do hmoty, zmizeli ze Země jednorožci…
Dvojčátka tedy započala svůj život ve hmotě. Poznala a ochutnala život na zemi ve všech barvách, chutích i vůních. Na vlastní kůži Kai a Mia zažívali manipulaci, kupčení s Láskou všeho druhu, faleš, planou touhu, závist i strach a jiné výplody Ega, kterými se lidé na Zemi ničí. Bylo to hodně jiné než Doma. Oba dva vnitřně stále tušili, že je to jen hra a v srdcích si stále uchovávali věrnost svému úkolu. Přes to je život na Zemi velmi trápil a ničil a na čas dokonce zapomněli, kdo vlastně jsou. Hledali jeden druhého přes řetězce nenaplněných vztahů, kde se za Lásku považuje pouhé poblouznění. Poznali spousty žen i mužů, ale nikde nenacházeli to, co cítili k sobě navzájem. Problém byl, že zapomněli, jak se navzájem poznají. Přestali svítit a poslouchat své průvodce a jejich životní úkol ustupoval do pozadí. Byl na ně smutný pohled. Avšak i z temného údolí zapomnění vede cesta zpět ke Světlu, a tak i Kai a Mia si postupně znovu vzpomněli, proč sem přišli a co jsou zač. Znovu zazářili v plném světle a začali naslouchat radám svých průvodců. Jejich srdce se začala otevírat jako lotosové květy a pomalu rozpouštěla všechny ledy na jejich krásných čistých duších. Přijali hmotu a začali ji produchovňovat kousek po kousku, vlákno po vláknu. A pomalu a jistě začali cítit i blížící se setkání.
Mia věděla, že bratíčkovi se velmi stýská. Věděla, že mužům na planetě Zemi není příliš dovoleno plakat. Proto se rozhodla část slziček za něj vyplakat, aby bylo v době setkání jeho srdíčko křišťálově čisté. Kai zase tušil, že sestřička bude potřebovat ochranu proti mužům, které více než její krásná duše zajímá její tělo a nádherná energie. Proto jí poslal polovinu svého tmavomodrého pláště, aby ji chránil před bezhlavými rytíři.
Čím více se oba dva rozpomínali na to, kdo jsou, tím intenzivněji se k sobě přibližovali, až nakonec…..Stanuli tváří v tvář jeden druhému.
On a ona, bojovníci Srdce, prověřeni mnoha zkouškami a bitvami. Jejich energie se pozvolna přibližovaly, až si ti dva padli v láskyplné objetí. Z jejich očí vytryskly vodopády slz, to jak si duše vzpomněly na Domov a spojení, které mezi nimi zůstalo i po tak dlouhé době. Srdíčka se propojila a jejich duše se volně proplétaly odzhora dolu jako dvě stužky. Celý Vesmír jásal nad tím zázrakem. Všichni Elfové, Víly, Jednorožci, Andělé, Mistři- všichni ti jásali, smáli se a tleskali. Konečně Doma!
Kai a Mia se najednou cítili celiství, sami sebou. Obě poloviny skládanky zapadly do sebe. Věděli, e celá ta strastiplná cesta je měla prověřit a posílit a že jejich pouť na Zemi ještě neskončila. Dále pokračovali v uzdravování Lásky na planetě Zemi. Jeden druhého nosil v srdci, a proto, i kdy se třeba celé roky neviděli, nezapomněli na sebe a neničili toto posvátné spojení žárlivostí a hádkami. Věděli, že pokud k sobě dvě duše patří, nemají podobné hry zapotřebí a nerozdělí je nic. A pokud ano, nebyla mezi nimi Láska.
Nadešel čas, kdy jejich těla začala měnit vibrace. Všechny buňky se obrátily naruby a vydávaly spoustu světla. Narostla jim nádherná duhová křídla. Jejich čas na Zemi vypršel. Objali se a cítili, jak se jejich těla propojují, jedno se přelévá do druhého jako když se mísí dvě kapaliny. Nakonec zcela splynuli. Vznikla krásná světelná bytost se zlatavými křídly. Z jejích rukou zářily nádherné zlatorůžové paprsky. Z očí jí sálalo ohromné láskyplné teplo a kam jen dohlédly, okamžitě se všechno zlo rozpustilo.
Bytost roztáhla křídla a naposledy ještě zalila Zemi zlato karmínovým světlem. Náhle se před ní otevřela Velká Smaragdová Brána. Ladnými pohyby do ní vplula. Mířila Domů. Na planetu, odkud kdysi odešla jako Kai a Mia…
